Proč se bojíme čísla 13? Vysvětlení sahá až k Sumerům a poslední večeři

Máte nějaké oblíbené číslo? Pokud ano, pravděpodobně to není číslo 13 – to má totiž v naší kultuře hodně pošramocenou pověst. Jenže proč tomu tak je?
Třináctka leckomu nosí smůlu. Hlavně v pátek.
Třináctka leckomu nosí smůlu. Hlavně v pátek.
istockphoto.com

reklama

Tenhle fenomén známe asi všichni a je překvapivé, jak hluboko je v naší společnosti zakořeněn. Číslo 13 je považováno za nešťastné, a tak se mu spousta z nás snaží za každou cenu vyhnout. Leckteré hotely v číslování svých pokojů třináctku vynechávají a vybrané aerolinky dokonce nemají ve svých letadlech 13. řadu (a jiné ani 14. nebo 17., protože i tato čísla jsou v některých kulturách považována za smolná). Kde se však averze k obyčejnému číslu 13 vzala?

Nešťastná třináctka

Kořeny nešťastné třináctky sahají až do starověku. Už Sumerové využívali dvanáctkové soustavy, číslo 12 tedy bylo považováno za dokonalé – umožňuje efektivní dělení a reflektuje počet měsíců v roce i další charakteristiky našeho života. Třináctka se tedy do tohoto ideálního počtu nevejde a značí něco nečistého, špatného, zkaženého.

U biblické poslední večeře sedělo 13 osob – Ježíš a jeho 12 apoštolů. Přestože Bible neurčila, v jakém pořadí zaujali jednotliví muži místo, během 19. století se vžila domněnka, že poslední, tedy třinácté místo zaujal Jidáš. V pátek 13. také údajně proběhlo Ježíšovo ukřižování, jež se dodnes připomíná velikonočním Velkým pátkem – a zároveň částečně vysvětluje i odpor k tomuto konkrétnímu datu.

V severské mytologii najdeme podobnou situaci, během níž večeřelo 12 bohů u jednoho stolu ve Valhalle. Bůh Loki, známý svými podvody a úskoky, nebyl pozván, avšak dorazil jako třináctý host a v důsledku přinesl smrt a zmatek. Proto byla v norských mýtech třináctka označená jako nešťastné číslo.

Na těchto základech se vytvořil mýtus, že vše spojené s číslem 13 je špatné. A tak se můžete dočíst, že pokud vaše jméno obsahuje 13 písmen, jste prokleti a odsouzeni k tragickému osudu; což se samozřejmě týká třeba sériových vrahů Jeffreyho Dahmera či Charlese Mansona. Známý je osud Apolla 13, jehož tragičnost podnítila i filmové zpracování. A když Kryštof Kolumbus přistál u amerických břehů, stalo se tak údajně 13. října – aby však nemusel čelit podezření, že jeho výprava je prokletá, změnil ve svých záznamech datum na 12. října.

Pátek to zhoršuje

Číslo 13 je tak nepopulární, že je po něm pojmenována i fobie. Jako triskaidekafobie se označuje strach z čísla 13, který dosahuje chorobných rozměrů. Specifickým případem je paraskevidekatriafobie, což je označení pro zmíněný strach z pátku třináctého. V něm hraje roli fenomén sebenaplňujícího se proroctví, o němž jsme také psali – pokud jste přesvědčeni, že se vám v tento den budou dít samé špatné věci, určitě to tak i dopadne; a kdyby se ve větším měřítku nic špatného nestalo, i drobná neštěstí si zapamatujete jako výrazné průšvihy.

V pátek se odehrály také další biblické tragédie – vedle zmíněného ukřižování i svedení Adama Evou, vražda Ábela Kainem a začátek velké potopy. Pátky byly také historickým dnem poprav v antickém Římě i středověké Anglii. Odpor k číslu 13 a zároveň i pátku je kulturně spjat s naší evropsko-křesťanskou tradicí. Kupříkladu v Číně zase nemají rádi číslo 4, v Japonsku číslo 9, v Indii číslo 26 a překvapivě v Itálii mají problém s číslem 17. Naopak v Egyptě je třináctka symbolem štěstí. Čili pokud nejste vyloženě pověrčiví, nemusíte se třináctky nijak obávat – kulturně však dává smysl, že se podobné příběhy postupem času vytvořit musely…

reklama

reklama