Proč se bojíme čísla 13? Vysvětlení sahá až k Sumerům a poslední večeři

Tenhle fenomén známe asi všichni a je překvapivé, jak hluboko je v naší společnosti zakořeněn. Číslo 13 je považováno za nešťastné, a tak se mu spousta z nás snaží za každou cenu vyhnout. Leckteré hotely v číslování svých pokojů třináctku vynechávají a vybrané aerolinky dokonce nemají ve svých letadlech 13. řadu (a jiné ani 14. nebo 17., protože i tato čísla jsou v některých kulturách považována za smolná). Kde se však averze k obyčejnému číslu 13 vzala?
Kořeny nešťastné třináctky sahají až do starověku. Už Sumerové využívali dvanáctkové soustavy, číslo 12 tedy bylo považováno za dokonalé – umožňuje efektivní dělení a reflektuje počet měsíců v roce i další charakteristiky našeho života. Třináctka se tedy do tohoto ideálního počtu nevejde a značí něco nečistého, špatného, zkaženého.
U biblické poslední večeře sedělo 13 osob – Ježíš a jeho 12 apoštolů. Přestože Bible neurčila, v jakém pořadí zaujali jednotliví muži místo, během 19. století se vžila domněnka, že poslední, tedy třinácté místo zaujal Jidáš. V pátek 13. také údajně proběhlo Ježíšovo ukřižování, jež se dodnes připomíná velikonočním Velkým pátkem – a zároveň částečně vysvětluje i odpor k tomuto konkrétnímu datu.
V severské mytologii najdeme podobnou situaci, během níž večeřelo 12 bohů u jednoho stolu ve Valhalle. Bůh Loki, známý svými podvody a úskoky, nebyl pozván, avšak dorazil jako třináctý host a v důsledku přinesl smrt a zmatek. Proto byla v norských mýtech třináctka označená jako nešťastné číslo.
Na těchto základech se vytvořil mýtus, že vše spojené s číslem 13 je špatné. A tak se můžete dočíst, že pokud vaše jméno obsahuje 13 písmen, jste prokleti a odsouzeni k tragickému osudu; což se samozřejmě týká třeba sériových vrahů Jeffreyho Dahmera či Charlese Mansona. Známý je osud Apolla 13, jehož tragičnost podnítila i filmové zpracování. A když Kryštof Kolumbus přistál u amerických břehů, stalo se tak údajně 13. října – aby však nemusel čelit podezření, že jeho výprava je prokletá, změnil ve svých záznamech datum na 12. října.
Číslo 13 je tak nepopulární, že je po něm pojmenována i fobie. Jako triskaidekafobie se označuje strach z čísla 13, který dosahuje chorobných rozměrů. Specifickým případem je paraskevidekatriafobie, což je označení pro zmíněný strach z pátku třináctého. V něm hraje roli fenomén sebenaplňujícího se proroctví, o němž jsme také psali – pokud jste přesvědčeni, že se vám v tento den budou dít samé špatné věci, určitě to tak i dopadne; a kdyby se ve větším měřítku nic špatného nestalo, i drobná neštěstí si zapamatujete jako výrazné průšvihy.
V pátek se odehrály také další biblické tragédie – vedle zmíněného ukřižování i svedení Adama Evou, vražda Ábela Kainem a začátek velké potopy. Pátky byly také historickým dnem poprav v antickém Římě i středověké Anglii. Odpor k číslu 13 a zároveň i pátku je kulturně spjat s naší evropsko-křesťanskou tradicí. Kupříkladu v Číně zase nemají rádi číslo 4, v Japonsku číslo 9, v Indii číslo 26 a překvapivě v Itálii mají problém s číslem 17. Naopak v Egyptě je třináctka symbolem štěstí. Čili pokud nejste vyloženě pověrčiví, nemusíte se třináctky nijak obávat – kulturně však dává smysl, že se podobné příběhy postupem času vytvořit musely…