Při nedostatku spánku váš mozek začne požírat sám sebe

Kdo málo spí dostane "Alzheimera"?
Schema neuronu
Schema neuronu
LadyofHats
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Ať už jde o "tradiční" nespavost vlivem stresu, či nedostatek spánku kvůli příliš aktivnímu životu/práci, výsledek je vždy stejný – chronická únava, snížená inteligence, zhoršené reakce. Nedostatek spánku má vliv i na zvýšení výskytu srdečních chorob. Nyní však studie italské Università Politecnica delle Marche odhalila, že mozek hladový po spánku začne doslova požírat sám sebe.

 

O myších a lidech

Spánek může působit jako ztracený čas, složitý systém těl savců se však bez podobného "odpočinku" neobejde – zatímco totiž spíme, náš organismus má mnohdy až příliš napilno. Zejména mozek prochází jakousi pravidelnou "defragmentací". Náš nejdůležitější orgán utřiďuje vzpomínky a zbavuje se i přebytečného odpadu – metaforicky i doslova. Vedle ukládání vzpomínek totiž mozek prochází i očistou vedenou dvěma hlavními typy neuroglií, tedy buněk sloužících jako podpůrné systémy mozkových buněk, neuronů.

Neuroglií je více typů, nás však nyní zajímají jenom dva. První z nich jsou astrocyty, které vyživují a podporují neurony, ale také eliminují nepotřebné spoje. Druhou jsou mikroglie, které mimo jiné pohlcují odpadní pevné částice skrze proces fagocytózy. Mikroglie takto mohou eliminovat i odumírající buňky. Nejspíše už tušíte, kam tímto směřujeme, ale nebudeme se předbíhat.

Laboratorní myš
Autor: http://pixabay.com Laboratorní myš

Tým vedený neurovědcem Michelem Bellesim se ve studování vlivu nespavosti nejprve zaměřil na srovnávání dobře vyspaných myší s těmi nevyspanými. K tomuto účelu vytvořil čtyři skupiny – v jedné se myši vyspaly dosyta, v další byly periodicky buzeny, třetí byl spánek radikálně omezen (ale stále spaly alespoň chvíli) a čtvrtá nešťastná nespala po pět dnů vůbec. Když následně italští vědci usedli na srovnání stavu astrocytů, zjistili, že zatímco ve vyspalé skupině myší tvoří necelých 6 % synapsí, v dalších skupinách jejich počet stoupá až k 13,5 % synapsím s přítomností aktivity astrocytů. Skoro jako kdyby se mozek v případě absence spánku rozhodl k o to usilovnějšímu úklidu. Jak už to však chodí, všeho moc škodí.

Alzheimerova spojka

Většina z pozřených synapsí ve spánkově deprivovaných skupinách byla zřejmě eliminována správně. Zvýšená byla spolu s astrocyty však i aktivita mikroglií a to už byl důvod k obavám. Přílišná aktivita mikroglií totiž byla v minulosti spojena s neurodegenerativními chorobami jako je Alzheimerova nemoc. "Chronická nespavost aktivuje buňky mikroglie a podporuje jejich činnost (...), což naznačuje, že dlouhá období narušeného spánku možná mohou v mozku vytvořit predispozice pro další poškození," sdělili výzkumníci ve své studií.

Jako obvykle je třeba připomenout, že jde prozatím o jedinou studii, která navíc pozorovala jenom aktivitu v mozcích myší – jiné studie mohou dospět k jiným výsledkům, lišit se mohou rovněž mechanismy živočich od živočicha včetně člověka. Pojítko s Alzheimerovou nemocí (či podobnými chorobami) je navíc prozatím pouze spekulované – má smysl se na tento problém úzce zaměřit, to však bude předmětem až budoucích studií.

Je klidně možné, že ačkoliv Alzheimer a nespavost vykazuje podobné chování specifického typu neuroglie, spouštěč může být (a zřejmě bude) zcela odlišný, a podobné mohou být pouze některé ze symptomů. V případě nespavosti naštěstí jenom dočasných. Je totiž navíc nejasné, jestli nelze jednoduše napravením spánkových rytmů proces přílišné aktivity mikroglií zvrátit, a poškození tak eliminovat.

Na druhou stranu, studie dává další argument, že dostatek zdravého spánku je pro naše tělo velmi významný – s tímto jejím závěrem se zřejmě bude přít jenom málo lidí se spánkovou deprivací. Hlavně tak o zjištění italského výzkumu nepřemýšlejte natolik, aby vám to nedalo spát.  

Text: Ladislav Loukota

Reklama
Reklama