Přátelé květů a lidských žaludků – proč jsou opylovači důležití?

V posledních desetiletích dochází v kulturní krajině k razantnímu poklesu počtu opylovačů. Řada studií z celého světa potvrzuje závažný úbytek divoce žijících hmyzích opylovačů v intenzivně obhospodařovaných oblastech celého mírného a subtropického pásu.
Motýli jsou zjara významnými opylovači ovocných dřevin.
Motýli jsou zjara významnými opylovači ovocných dřevin.
Časopis Naše příroda
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Celosvětově jsou zaznamenány také úhyny chovaných včelstev. Přitom je dokázáno, že dvě třetiny zemědělských plodin a většina volně rostoucích rostlin je závislá právě na nich. Snižování stavů hmyzích opylovačů tak má přímý negativní dopad nejen na přírodu, ale i na stabilitu potravinové produkce a může se podepsat i na zdraví lidstva.

Strategie rostlin

Na opylování rostlin se nepodílí primárně jen hmyz, ale v některých oblastech i ptáci (např. kolibříci, strdimilové, medosavky), savci (netopýři a kaloni, possum medosavý, lemur vari), plazi (některé druhy gekonů a felsum), a dokonce i měkkýši (především slimáci).

Nejrozšířenější jsou však hmyzí opylovači, z nichž jsou nejznámější blanokřídlí a motýli. Z pohledu zachování kulturní krajiny mají největší význam čmeláci a včely. Roli opylovačů však plní i obrovské množství dalších druhů hmyzu: včely samotářky, různé druhy much a brouků a třásnokřídlého hmyzu (řády sanoptera, dva podřády třásněnky Terebrantia a truběnky Tubulifera).

Ohlédneme-li se zpátky do minulosti, zjistíme, že dvoudomé rostliny se během evoluce naučily využívat opylovače jako svého třetího pohlavního partnera, který jinak samostatně nepohyblivým samčím a samičím rostlinám začal spolehlivě zajišťovat přenos samčích pohlavních buněk, tedy pylových zrn, z prašníku tyčinek na samičí bliznu (u samosprašných rostlin pak zajišťuje přenos pylu vítr a voda). Teprve po opylení může vzniknout plod nesoucí semena.

Podle fosilních nálezů vznikly kvetoucí rostliny před 125 miliony let. Nejstarší známá zkamenělina krytosemenné rostliny se jmenuje Archaefructus liaoningensis; byla objevena v čínské prefektuře Tin-čou. Včely se na světě objevily později, a to před 100 miliony let. „Pravčela“ uvězněná v jantaru nalezeném v severní Barmě vykazuje krom znaků typicky včelích také některé rysy vos a poukazuje tak na jejich vzájemnou evoluční spřízněnost.

Pravěké dvoudomé rostliny využívaly ještě před vznikem včel k opylování jiné druhy hmyzu. Podle vědců mohlo jít o třásnokřídlé, které nalezli v cca 110 milionu let starém jantaru v severním Španělsku. Pomocí rentgenové tomografie odhalili, že pylová zrna uvízlá na těle samice druhu Gymnospollisthrips minor již mají vyvinutou strukturu potřebnou k zachytávání se na hmyzím těle. Jako další příklad prehistorického soužití rostlin a opylovačů lze uvést vztah cykasů a krasců (Buprestidae).

A co se dozvíte dál?

Jarní sluníčko vytahuje nejen zimní spáče z jejich nor a brlohů, ale také pilné včelky, čmeláky a další opylovače, kteří se svou činností už nyní postarají o budoucí úrodu. Že jejich práce není úplně jednoduchá, se dočtete v jarním čísle Naší přírody. Věnujeme se v něm i letošnímu ptáku roku – datlu černému. Pro ty (ale nejen pro ně), kteří s nelibostí nesou krtince na svých zahrádkách, přinášíme zajímavé informace o jejich původci – třeba pak krtka alespoň trošku vezmou na milost. Do mokřadů se vypravíme za kachnami, za krásnými vyhlídkami do Malých Karpat, na Bořeticko a na Vlašimsko a na návštěvu se vydáme za vydrami, které se k nám pomalu vracejí.

Text: Denisa Mikešová

Včely medonosné

Včely a čmeláci: příběh soužití a ohrožení včel i člověka

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
7