Pozor, lišcí tasemnice napadá lidská játra. O jakého parazita jde?

Nejen ta naše, ale i liščí tasemnice se stala nebezpečným parazitem. Chytit ji můžete třeba při sběru borůvek.
Pozor na tasemnici lišcí
Pozor na tasemnici lišcí
pixabay.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Tasemnice liščí alias měchožil bublinatý

Měchožil bublinatý (Echinococcus multilocularis), parazit známý také jako tasemnice liščí, je velmi drobný parazit, dorůstá sotva 1–5 mm. Její „životní prostředí" se nachází střevě lišek obecných a polárních, případně jiných psovitých šelem, přičemž mezihostitelem jsou hlodavci jimiž se lišky živí. V orgánech mezihostitele, výjimečně tedy i u člověka, vytváří v játrech mnohočetné cysty zvané alveokok. Onemocnění člověka, které tímto způsobuje, alveolární echinokokóza (zkráceně AE), končí bez léčby téměř vždy fatálně. Růst alveokoka připomíná nádorové bujení jater a často je i za nádor chybně diagnostikován. Tato tasemnice se vyskytuje pouze na severní polokouli, a to zejména v mírném a subpolárním pásu Evropy, Severní Ameriky a Asie.

Měchožil liščí Echinococcus_multilocularis
Autor: https://www.cdc.gov/ Měchožil liščí Echinococcus_multilocularis

Jak se člověk nakazí?

Nákaza je vzácná proto, že by člověk musel pozřít lesní plody kontaminované trusem lišek. Pravděpodobnost je minimální, neboť lišky odkládají trus na nápadná místa. Ovšem jak ukazují každoroční nákazy, není to nemožné. Největší riziko je na podzim, kdy se do lesa vyráží za borůvkami a houbami – ne nadarmo se o nás říká, že jsem národem houbařů. Nebezpečným dopadem nákazy je skutečnost, že postižený se k lékaři dostaví poměrně pozdě, někdy i 15 let po nakažení, neboť tak dlouho může parazit růst, aniž způsobuje problémy. A kdo si pamatuje, že byl před 51 lety na houbách? Napadení tasemnicí u zvířat je známé už po stovky let, mimo jiné jak Hippokratés, známý lékař starověkého Řecka, jehož jméno nese přísaha lékařů, tak Galén ze starověkého Říma popisují měchýřkovité útvary u poráženého dobytka. První případy alveolární echinokokózy u lidí popsali Ludwig Buhl a Rudolf L. Virchow v polovině 19. století. Poznání tohoto onemocnění posunul v letech 1901–1902 rakouský lékař Adolf Posselt z Innsbrucku, který izoloval z jednoho pacienta s mnohočetnou larvocystou protoskolexy, jimiž následně experimentálně nakazil psa. Po 49 dnech izoloval ve střevě psa drobné tasemnice, které podrobně anatomicky popsal.

Liščata
Autor: U.S. Fish and Wildlife Service Headquarters Liščata

Ministerstvo zdravotnictví nevaruje

Přestože k nákaze dochází, jde o případy velmi vzácné. Ministerstvo zdravotnictví ve svém vyjádření ze dne 19. 7. 2009 doslovně uvádí: „V ČR je infekce člověka vajíčky liščí tasemnice (Echinococcus multilocularis) vzácná. Jedná se o sporadické nebo importované případy s tím, že v posledních letech byly v ČR hlášeny 1–3 případy onemocnění ročně, které skončily díky účinné léčbě úzdravou. První případ této infekce byl zaznamenám v 70. letech. Pokud existují obavy, že lesní plody (tedy nejen borůvky, ale i houby) by mohly být kontaminovány, je na místě jejich důkladné omytí a tepelná úprava. I po několikaměsíčním zmražení však vajíčka neztrácejí svoji infekčnost.“ Oproti tomu zprávy ze srpna 2018 uvádějí případ Venduly Černé z Opavy, která právě kvůli napadení měchožilem musela podstoupit transplantaci jater. Jako matka dvou dětí je ráda, že nešlo o rakovinu, neboť právě s podezřením na tuto zhoubnou nemoc se do nemocnice dostavila. "Přestože jde o infekční nemoc, chová se jako nádor, je nebezpečná jako nádor a od nádoru se zpočátku kromě sérologie nedá odlišit. V drtivé většině je lokalizovaná v játrech, ale mohou být postiženy plíce, mozek a řada dalších orgánů," řekl primář Infekčního oddělení Petr Kümpel.

Text: Topi Pigula

Reklama
Reklama