Pozitivním myšlením nezhubnete. Jak ale ano?

O doporučeních vycházejících z pozitivní psychologie jste možná slyšeli. Ale zdaleka ne vždy jsou tyhle sympatické myšlenky ideální. Dokážete podle nich snad zhubnout?
Pozitivním myšlením ke zhubnutí?
Pozitivním myšlením ke zhubnutí?
istockphoto.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Cenění psychologové jako Martin Seligman či Mihalyi Csikszentmihalyi stáli před dvěma dekádami u zrodu směru nazývaného pozitivní psychologie. V našich zeměpisných šířkách jste o ní možná slyšeli v souvislosti s profesorem Jarem Křivohlavým. Všichni tito mužové se zaměřovali na pozitivní aspekty lidské psychiky, prostě na to, co bylo ve staré řecké filozofii označováno termínem „eudaimonia“: štěstí, spokojenost, dobrý život. Jednalo se o pokračování humanistické tradice v psychologii, která se zaměřovala na zkvalitnění bytí namísto diagnostiky spektra duševních chorob.

Z těchto základů následně vzešlo pozitivní naladění všech koučů a motivačních rádců, kteří jsou učiněnou reklamou na optimismus a budí dojem, že mají recept na všechny životní nedostatky. Jak už to ale v životě bývá, pravda takto jednoduchá není.

Pozitivní psychologie nestačí

Neurovědec Alex Korb před dvěma lety zmínil zajímavý příklad. Stárnoucí tenistka Roberta Vinci tehdy v důležitém zápase porazila světovou jedničku Serenu Williams, což zaskočilo celý svět bílého sportu. Nás ale zajímá hlavně její odpověď na otázku, jak něco takového vůbec dokázala. Ve velmi upřímném a emotivním rozhovoru těsně po zápase pronesla, že absolutně nevěřila, že by mohla zvítězit. Pozitivní psychologií tolik protěžované optimistické nastavení mysli se jí vůbec netýkalo. Jednoduše věděla, že soupeřka je o tolik lepší, že ji porazit nemůže. Tak si prostě šla zápas užít. A to konkrétně tak, že zaměřila svou pozornost na každý jednotlivý míček. Říkala si, že nesmí přemýšlet o soupeřce, pouze o míčku, raketě a úderu. Do každého odpalu dala maximum. A uspěla. Z takového přístupu lze odvodit hned dvě silná doporučení.

Zaprvé, zapomeňte na všechny ostatní. Nemůžete ovlivnit výkon druhých lidí. A když něco nemůžete ovlivnit, tak vás to stresuje. Takové myšlenky vás akorát paralyzují stejně, jako kdyby Vinci přemítala o své soupeřce. Nikdy by ji neporazila. Pouze díky tomu, že se zaměřila jen na sebe a nikoho jiného, dokázala odehrávat míčky tím nejlepším způsobem. Čímž se dostáváme k druhému bodu, totiž dílčím cílům. Vinci si před sebe nepostavila vzdálený a na první pohled nedosažitelný cíl, totiž že musí uhrát minimálně 48 míčků, aby zvítězila. Ne, takový cíl by byl totiž příliš psychicky náročný. Ona se místo toho soustředila pouze na každý následující míček. Podařil se? Skvěle. Nevyšlo to? Nevadí, hrajeme dál.

Takový přístup výborně pracuje s psychickou zátěží, která dopadá na všechny sportovce. A nejen je; i v práci jsme často vystresovaní, když máme před sebou únavně vzdálený cíl či se musíme spolehnout na práci druhých lidí a podobné okolnosti, jež nemůžeme kontrolovat. V takovou chvíli nás velebená pozitivní psychologie zrazuje, neboť nás učí, abychom si sami sebe představili jako vítěze. Když ale nemáme všechny faktory pod kontrolou, nikdo nám vítězství nezaručí. Vinou vysokých nároků pak nastupuje úzkost a výčitky. A to nechceme. Vědomí těchto poznatků nám ale může pomoci nejen v práci či sportu, nýbrž třeba i v hubnoucích snahách.

Hubnutí v poklidu

Klasický přístup k hubnutí nám velí, abychom si stanovili cíle, například kolik kilo chceme za dané období shodit. A že tohoto cíle dosáhneme v případě dodržování náročné diety a poctivého cvičení. To je ale přece strašně moc práce! Cíl je v nedohlednu a vlastně ani nemůžeme zajistit, že bude naplněn: vlastní metabolismus totiž do značné míry nemáme pod kontrolou, a tak nemáme žádnou záruku, že při dodržování všech zásad zhubneme na ideální míru. Zmíněná frustrace a výčitky pak nastanou velice rychle. Jenže jde to i jinak.

A to metodou soustředění se na každý jednotlivý míček. V tomto ohledu máme na mysli každý dílek vaší osobní hubnoucí skládačky. Neříkejte si, že musíte jít každý den běhat; prostě dnes běžte a pochvalte se za to. Zítra třeba půjdete zas, a když ne, nic se neděje. Stejně tak s jídlem, postupujte pokrm od pokrmu, buďte spokojení za každou snídani, ke které si dáte vločky místo párků a rohlíků s marmeládou. Tímhle způsobem, krůček po krůčku, bude hubnutí mnohem snesitelnější a nejspíše se i výsledky dostaví dříve a rychleji. A když ne, nevadí. Třeba ten další míček vyjde.

Text: MS

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
7