5 pozitivních dopadů pandemie: Pomohla přírodě a v něčem i trhu práce

Může být potencionálně smrtící pandemie také užitečná? Evidentně ano.
V čem byla pandemie vlastně užitečná?
V čem byla pandemie vlastně užitečná?
istock.com

reklama

Zatímco média pravidelně popisují počty vyléčených, nakažených a mrtvých lidí, kteří měli tu smůlu, že onemocněli nemocí COVID-19, dá se na pandemii najít i řada nečekaných pozitiv. 

1. Čistota ovzduší

Dvě věci naplňují mysl vždy novým a rostoucím úžasem a úctou, čím častěji a více o nich člověk rozjímá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně,“ napsal v díle Kritika praktického rozumu pruský filozof Immanuel Kant. S trochu nadsázky vyměňme hvězdné noční nebe za denní oblohu, která byla běžně doplněna stopami po kondenzaci plynů z tryskových letadel.

Mystifikátoři a konspirátoři neznalí fyziky je považují za chemtrails, tedy stopy po chemickém práškování lidstva, jež má za úkol změnit lidské myšlení i světový řád. Stále ještě platí, že v místech, kde se běžně křížily letecké koridory, je dnes modrá obloha. Právě kondenzační čáry jasně ukazují, jak rychle či pomalu se svět vrací ke stavu před krizí. Ovšem nejsou to jen spaliny z leteckého kerosinu.

Letadla zůstala na zemi
Autor: Topi Pigula Letadla zůstala na zemi

Na sociálních sítích zazněl bonmot, že „koronavirus udělal pro čistotu ovzduší víc než Greta“. Školačka Greta Thunbergová před rozšířením viru burcovala svět, aktivně prosazovala tzv. školní stávky pro klima a téma klimatických změn dostala na přední stránky světového tisku. Jenže karanténa odklonila domů nejen studenty, ale i učitele, a díky nastalé situaci se pročistil vzduch.

Z družicových snímků vyplývá, že v období od 16. března, kdy byla v Česku vyhlášena karanténa, až do 8. dubna 2020 byly koncentrace oxidu dusičitého výrazně nižší než ve stejném období v roce 2019. Koncentrace oxidu dusičitého, jehož zdrojem jsou především doprava a průmysl, za dobu platnosti omezení spojených s koronavirem v České republice klesla,“ píše se ve zprávě ČTK.

Podle konspirátorů jde o práškování psychoaktivníi látkami
Autor: pixabay.com Podle konspirátorů jde o práškování psychoaktivníi látkami

2. Ohrožené druhy

Díky karanténě se naprosto zásadním způsobem omezil turismus a tím i civilizační tlak na přírodní lokality. Zvířata nebyla vyrušována a v našich geografických podmínkách měla větší klid na jarní vyvedení mláďat. Celosvětový dopad je ještě znatelnější. Pandemie narušila celosvětový obchod s ohroženými druhy. Jakmile vědci ukázali na kaloně a luskouny coby možné přenašeče nákazy, snížil se obchod s těmito zvířaty. Vzhledem k tomu, že luskouni patří mezi ohrožené druhy, tak strach z nich je pro samotné zachování druhu dobrou zprávou. Bohužel se k tomu ale váže i opačný efekt, který je potřeba alespoň letmo zmínit. Ochromením turistického ruchu se zastavilo financování některých environmentálních projektů, které byly alespoň částečně dotovány z kapes turistů. Třeba v útulku pro sloní sirotky na Srí Lance nebo v odchovnách ohrožených opiček v Jižní Americe zas tak velkou radost nemají.

Luskoun - dospělec
Autor: pixabay.com Luskoun - dospělec

3. Bush meet

Bush meet, tedy maso z pralesa, z divočiny, u nás v Česku není příliš populární. Občas je možné dát si v hospodě zvěřinový guláš (dokonce i teď, těsně po novém otevření hospod), ale na českých tržištích a farmářských trzích se nenabízejí ani veverky, ani žáby, přestože obojí lze v české či moravské přírodě ulovit. Naopak asijské trhy nabízejí z „pralesního masa“ kdeco. Vybrat si můžete žáby, hady, želvy, veverky, cibetky, celou plejádu hlodavců, kočkovité šelmičky i velké netopýry – kaloně. Právě posledně jmenovaní jsou hlavním zloduchem v současném koronavirovém příběhu. Jakkoliv je maso z divočiny ve velké části Asie a Afriky poměrně běžným zdrojem bílkovin nabízeným na trzích, v současnosti přece jen alespoň část obyvatel pod tlakem „koronavirových“ informací zaváhá. Sníst netopýra najednou přestalo být bezpečné.

Jídlo z pralesa na trhu v Phonsavanu v Laosu
Autor: Foto: Topi Pigula Jídlo z pralesa na trhu v Phonsavanu v Laosu

4. Hygienické návyky

Až skočí koronakrize, měsíc nesáhnu na mýdlo,“ postěžoval si na sociálních sítích Tomáš V., čímž dal najevo, že se hygieně věnuje víc, než byl zvyklý a než je mu příjemné. Pro mnohé lidi, kteří museli využít hromadnou dopravu na cestu do práce či za nákupy, se cesta rovnala výpravě do nebezpečné, virem zamořené oblasti. Snažili se za žádnou cenu nesáhnout na madlo v autobuse či tramvaji a obaly nakoupeného zboží se doma pro jistotu otřely dezinfekčním prostředkem. Kvůli onemocnění leckde zesílily hygienické návyky, což samozřejmě nikdy není na škodu.

Používáte desinfekční gel? A za kolik jste ho koupili?
Autor: Foto: Topi Pigula Používáte desinfekční gel? A za kolik jste ho koupili?

5. Změna pracovního stylu

Před koronavirovou krizí byl v Česku nevídaný nedostatek pracovních sil. Firmy se předháněly v bonusech, které by mohly svým zaměstnancům nabídnout – připojištění, firemní mobil a notebook, stravenky, delší dovolená, a pokud to charakter práce dovoloval, tak home office, tedy práce z domova. Lešení ani dům se přes počítač pochopitelně stavět nedají a existují celá odvětví, kde práce z domova nepřichází v úvahu z logiky věci (od hutní výroby po automobilový průmysl, od průvodcovských služeb až po lékaře, hasiče či policii). O těch teď ale mluvit nebudeme.

Ne každý má vnitřní sílu na to, aby pracoval z domova
Autor: pixabay.com Ne každý má vnitřní sílu na to, aby pracoval z domova

Leckde jinde se totiž ukázalo, že to jde. Účetní, novináři i copywriteři si vytvořili kanceláře z obýváku, a dokonce se rozběhly celé školní projekty. Vzdělávání přes internet získalo zcela jiný podtón a místo klasického nakupování se „roztočila kola e-shopů“.  Ekonom Robert Sedláček je toho názoru, že krize ukázala mnoho slabin českého fungování, například malou digitalizaci veřejné zprávy, kvůli níž lidé pořád musí „na úřady“ osobně.

Podle něj lidé pracují jako za středověku, od rána do večera; a vyjádřil naději, že právě situace kolem koronaviru ukázala jednu z možných cest vpřed. Majitelé a manažeři firem leckde zjistili, že práce z domu dělat jde, stačí jen vidět odevzdanou práci a ne pracujícího zaměstnance. 

A bonus navíc

Petr Koubský, novinář a vynikající popularizátor vědy, si na svém twitterovém účtu posteskl: „Jasná indikace, že koronavirová krize je za námi, přinejmenším v myslích mnoha lidí: čtenost vědecké rubriky Deníku N klesla na status ante bellum.“ V praxi to znamená, že se lidé alespoň na chvíli zajímali o vědu, sledovali, byť v omezeném „zdravotním“ výseku, nové poznatky a uvědomili si důležitost vědy a výzkumu. Možná i díky tomu jim došlo, že vstřikovat si nitrožilně dezinfekci do žíly, jak to radil americký prezident Trump, není úplně dobrý nápad.

Může se zdát, že je „koronavirová“ situace za námi a svět se vrací zpět do původních kolejí. Nebe zase začínají „zdobit“ kondenzačních čáry za letadly, šicí stroje jsou bezpečně uklizeny a hospody se pomalu probírají k životu. Zdravotní část pandemie jsme zřejmě zvládli, částečně i díky schopnosti jednotlivců dodržovat nepopulární nařízení, pudu sebezáchovy a kusu solidarity, s jakým se ve velkém podomácku šily nedostatkové roušky. Otázkou zůstává, jak moc (ne)dobře zvládneme nastávající období hospodářské recese. Ale to už je jiný příběh, byť právě prodělaná karanténa ukázala jak slabiny systému, tak východiska možných řešení.

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama