Potřebujeme se dívat na horory? Většina z nás ano

Ledový pot, mrazení, bušení srdce a zrychlený dech. Když se díváme na hororové filmy, vystavujeme se silným tělesným prožitkům. Proč si tohle vlastně způsobujeme? Nemůžeme si totiž pomoct.
Hororové filmy náš mozek prostě miluje.
Hororové filmy náš mozek prostě miluje.
unsplash.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Do kin se dostává očekávaný film Doktor Spánek od Stephena Kinga a už podle jména slavného literáta, kterému se tentokrát podařilo dostat až do názvu snímku, lze očekávat, že se bude jednat o horor. A skutečně – Doktor Spánek je totiž pokračováním Osvícení, jednoho z nejslavnějších hororů všech dob, který před necelými čtyřmi dekádami zfilmoval legendární Stanley Kubrick. Vedle očekávání výrazného kinematografického zážitku se však vtírá otázka, co nás na hororech vlastně láká? Proč nám dělá dobře, když se bojíme? Věda zase jednou nabízí pár zajímavých odpovědí.

Důležitost strachu

Na jedné straně se nabízí názor, že se jedná o lákavé zakázané ovoce. Od dětství je nám totiž zdůrazňováno, že bychom se na horory dívat neměli – a tento hluboce zakořeněný předsudek si neseme až do dospělosti. A jelikož většinu z nás láká dělat to, co bychom dělat neměli, je zřejmé, že se na horory dívat budeme. Takové vysvětlení sice vcelku dává smysl, ale k jádru otázky se dostaneme až při bližším pohledu do našich mozků.

Výzkumy pomocí magnetické rezonance opakovaně prokázaly existenci takzvaných zrcadlových neuronů. Díky nim se dokážeme nejen empaticky napojit na to, co druzí lidé dělají či prožívají, ale zároveň napomáhají i tomu, aby se v našich tělech spustily specifické chemické reakce; konkrétně nám stačí sledovat určité situace a náš mozek vyplavuje tytéž hormony, jako kdybychom v oněch situacích přímo byli. Jedná se o hormony jako adrenalin, dopamin, serotonin, oxytocin či třeba endorfiny. Všechny tyto chemikálie mají pro naše tělo výrazně nabuzující účinek, a tak pouhé sledování vyhrocených situací ve filmu stačí k tomu, aby bylo naše tělo excitováno. A to se už někam dostáváme.

Evoluční kořeny hororu

Mezi nejvýraznější emoce, které dokážou tento hormonální koktejl probudit, patří samozřejmě strach. Ten je pro nás evolučně zásadní, neboť zostřuje naše smysly a směřuje nás k bojovému či útěkovému chování. Hororové filmy nám však také umožňují určitý odstup, jelikož náš mozek si stále uvědomuje, že sleduje fiktivní dílo; proto se spousta lidí bez problémů dívá na horory plné násilí, ale sledovat dokument realisticky vykreslující hrůzy skutečného světa by nedokázali.

Situaci navíc ještě zpestřují osobnostní charakteristiky. Ti, pro které jsou důležité výrazné zážitky a neustálý přísun bohatých smyslových podnětů, jsou totiž otevřenější novým (a třeba i riskantním) zkušenostem, a tak je jejich potřeba sledovat hororové filmy obvykle silnější. Zároveň je nutno dodat, že horory často pracují s poučeným divákem – z výše zmíněných důvodů se totiž řada lidí na tento žánr specializuje, a tak filmaři musejí počítat i s diváckým očekáváním. Strach je totiž svázán s chybami v našich očekáváních – film nás nevyleká ve chvíli, kdy se objeví bubák, ale tehdy, když ho neočekáváme. Horor je díky všem těmto vlastnostem a vlivu na lidskou psychiku jedním z potenciálně nejsilnějších filmových žánrů...

Text: MS

Reklama
Reklama