Polovina mužů je evolučně zbytečná! Jste jedním z nich?

Kdo nechce nebo nedokáže naplnit svůj reprodukční potenciál, může být z evolučního hlediska vyhodnocen jako zbytečný. Ukazuje se, že to je přesně případ více než poloviny mužů v historii!
Jak se pozná evolučně zbytečný muž?
Jak se pozná evolučně zbytečný muž?
unsplash.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Mezi našimi předky je zhruba dvakrát tolik žen než mužů. Tento na první pohled absurdní fakt se periodicky vrací, většinou když ho nějaký učenec použije v diskuzi a vyvolá tak vlnu nechápavých až negativních reakcí. Jak by něco takového mohlo být vůbec možné? Vždyť všichni máme jednoho otce a jednu matku (alespoň na biologické úrovni), jak by se tedy mohlo stát, že se v naší rodové linii vyskytuje o tolik více žen než mužů? A přesto je to pravda.

Polovina mužů se nerozmnožila

Biolog Jason Wilder přišel v roce 2004 se složitým výzkumem lidské DNA, s jejíž pomocí se snažil rozklíčovat naše genetické kořeny. Část dědičné informace se totiž předává jen od jednoho pohlaví (nejjednodušeji se jedná o chromozomy Y od otců), jiné části zase pocházejí od obou rodičů. Díky tomuto detektivnímu pátrání v našich genech se podařilo zjistit, že do naší genetické minulosti se propsalo zhruba o polovinu více žen než mužů.

To samozřejmě neznamená, že bychom v rodinách měli více matek než otců. Historicky se však rozmnožilo kolem 80 procent žen, zatímco mužů pouze 40 procent. Částečně to bylo dáno už úmrtími novorozenců a malých dětí, což postihovalo spíše chlapce. Stejně tak i nebezpečnější život spojený s lovem, válkami a prostě bojem obecně si vyžádal vyšší mortalitu na straně mužské poloviny populace. Vliv nejspíše měla i zvýšená šance na smrt matky při porodu, po níž se muž obvykle znovu oženil – a tím pádem se ocitl ve více rodových liniích. A konečně a především hrála roli polygamie, v mnoha společenských uspořádáních minulosti zcela standardní jev, která vedla k tomu, že se spousta mužů nedokázala rozmnožit a namísto nich do dědičného genetického fondu přispěla jen nejvýše postavená menšina – ale zato s většinou žen.

Dobře to pak ilustrují extrémní případy jako například slavný dobyvatel (a bezesporu i milovník) Čingischán, který se dokázal rozmnožit do takové míry, že dodnes jeho genetický odkaz v sobě nosí půl procenta světové populace; což mimochodem znamená, že obrovské spoustě jiných mužů v podstatě zabránil, aby právě oni poslali své geny dál.

Evoluční kořeny v nás

Jakkoli tedy naše polygamní minulost a nižší procento rozmnožených mužů oproti ženám dává smysl, dostáváme se k několika zajímavým důsledkům pro nás samotné. Jednak totiž lze říct, že zhruba polovina mužů byla z evolučního hlediska zbytečná – nepřispěli do genetického koktejlu, jehož výsledkem je nyní každý z nás, a nenaplnili tak svůj základní biologický účel (čili reprodukci). Zadruhé, ženy se na našem genetickém kódu podílely se zhruba dvojnásobnou silou než muži, většina našich genetických rozmanitostí tedy pochází od nich.

A konečně, kdo to tedy byli ti muži, kteří se nerozmnožili? Nejen sociálně vyloučení jedinci, kteří se nedokázali prosadit v konkurenci, ale i ti, jež o plození dětí zájem prostě nejevili; geny těchto mužů, kteří nechtěli přijímat rizika spojená se starostmi o potomstvo, se však do nás nepropsaly, a tak naše standardní nastavení je takové, že většina lidí děti mít chce – právě z tohoto těsta jsme totiž sami vzešli.

Text: MS

Reklama
Reklama