Pohřeb prince Philipa nebude komorní jen kvůli koronaviru. Proč se ponese ve vojenském duchu?

Zesnulý princ Philip dostane v sobotu 17. dubna vojenský pohřeb. Armáda totiž měla v životě manžela britské královny Alžběty II. důležité místo.
Princ Philip a Princ Charles v roce 1997
Princ Philip a Princ Charles v roce 1997
Getty Images

reklama

Poslední rozloučení se zesnulým princem Philipem, chotěm britské královny Alžběty II., se bude konat v sobotu 17. dubna a půjde o ceremoniální akt s prvky vojenských tradic. To v praxi znamená, že se bude jednat o akt pro velmi malou a uzavřenou společnost, nikoliv o velký státní pohřeb otevřený pro veřejnost. Proč královská rodina zvolila právě tuto variantu? Protože měl princ Philip k armádě velice blízko.

Námořníkem prakticky od malička

S lehkou nadsázkou se dá říct, že princ Philip svůj vztah s Britským královským námořnictvem navázal už v nejútlejším dětství, když byl coby osmnáctiměsíční dítko nucen opustit Řecko právě na lodi Royal Navy poté, co byl řecký král Konstantin I. donucen k abdikaci. Jeho královská Výsost vévoda z Edinburghu se totiž narodil jako řecký a dánský princ na řeckém ostrově Korfu a britské občanství mu bylo přiznáno až v roce 1947, v čemž hrály jeho válečné zásluhy nezpochybnitelnou roli. Ale nepředbíhejme.

V roce 1940 Philip sloužil na lodi HMS Ramillies, bitevní lodi třídy Revenge, jež byla později poškozena torpédem japonské miniponorky. Jako nižší důstojník na lodi strávil půl roku službou v Indickém oceánu, během níž zavítal například na Cejlon.

Na palubě bitevníku HMS Valiant prožil princ Philip jednu z největších námořních bitev
Autor: Getty Images Na palubě bitevníku HMS Valiant prožil princ Philip jednu z největších námořních bitev

Schopný mladý důstojník

O rok později válka prince Philipa zastihla na palubě jiného britského bitevníku HMS Valiant v Alexandrii. V březnu 1941 se s ním zúčastnil bitvy u Matapanu, která se stala druhou největší námořní bitvou druhé světové války ve Středozemním moři poté, co se jižně od řeckého pobřeží střetlo italské a spojenecké námořnictvo. Princ Philip se zde ukázal být velmi zdatným vojákem a kromě válečných ostruh získal i řecký Kříž za chrabrost. Dokonce se v pohých 21 letech stal jedním z nejmladších prvních důstojníků poté, co spojil svou další kariéru s torpédoborcem HMS Wallace.

Prince Philipa neminulo ani vylodění na Sicílii, které proběhlo v roce 1943 a kde se vyznamenal husarským kouskem. Během noci se na bitevník zaměřil nepřátelský bombardér a i přes špatnou viditelnost bylo jasné, že je rozhodnutý loď potopit. Philip nicméně vymyslel plán spočívající v rychlém postavení voru, na jehož obou koncích svítilo světlo. Letoun se nechal zmást a místo na loď se zaměřil na zničení neškodného cíle. Na torpédoborci HMS Wallace tehdy sloužil Harry Hargraves, který se posléze britskému deníku The Guardian svěřil s přesvědčením, že tento vpravdě geniální plán zachránil život většině námořníků na palubě.

Vévoda z Edinburghu v uniformě v roce 1953
Autor: Getty Images Vévoda z Edinburghu v uniformě v roce 1953

Vztah k armádě přetrval

Ač vévoda z Edinburghu ukončil svou armádní službu v roce 1951, nadále udržoval s ozbrojenými složkami těsné vztahy, a pokud to bylo v jeho silách, rád navštěvoval akce spojené s britskou armádou. I proto po jeho smrti zazněly dělostřelecké salvy nejen ve Velké Británii, ale i na vojenských lodích na Gibraltaru či v Austrálii. Střílelo se 41 ran s minutovou prodlevou, a to nejen z historických děl, ale i z moderních houfnic.

Nehledě na život v luxusu, který je s královskou rodinou neodmyslitelně spojen, si princ Philip vždy zachovával úchvatnou lidskou skromnost. Ta se zrcadlí i v jeho přání nemít okázalý pohřeb, ale komornější sešlost právě ve vojenském stylu, která podtrhává jeho po celý život zastávanou základní hodnotu sloužit armádě, královně a své vlasti.

reklama

reklama