Počátky módní policie: Odvážná žena prolomila tabu

Madam Yvonna před více než sto lety prolomila několik tabu týkajících se ženské módy i tuzemské novinařiny. Otevřela dveře nejen zapojení žen v médiích, nýbrž i bulvárním tématům.
Dohled módní policie by potřebovala spousta žen.
Dohled módní policie by potřebovala spousta žen.
istockphoto.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Módní policie je dnes běžnou součástí bulvárních i společenských časopisů, a pomalu se tak zapomíná na to, že první novinářkou, která se postavila na „módní hlídku“, byla jistá Madam Yvonna.

O módní hlídce

První módní rubrika byla založena 3. března 1907 v nedělní příloze konzervativního deníku Národní politika. „Co se bude na jaře nositi?“ ptá se do té doby neznámá módní referentka Madam Yvonna v úvodu svého sloupku a jedním dechem podotýká, že ve svých příspěvcích nebude pamatovat pouze na dámy majetné, které si mohou dovolit každoročně obměňovat šaty dle posledních trendů, ale i na ty, které si mohou na základě jejích rad „přešít staré šaty na nové“.

Madam Yvonna se rovněž angažovala v ženské otázce a vystupovala proti „společensky a zdravotně nebezpečným trendům“, které představoval do té doby oblíbený korzet či módní šněrovačka: „Není třeba již, aby se dámy tolik tísnily ve šněrovačce. Bývalé ‚vosí‘ taille neplatí dnes již za vkusné (...). Je to veliké vítězství hygieny a dobrého vkusu, za které můžeme být vděčny. Však bylo třeba několikaletého boje lékařů a výtvarných umělců, než bylo této prospěšné reformy docíleno.“

Olga Fastrová byla první módní policistkou
Autor: Wikipedia commons Olga Fastrová byla první módní policistkou

Na hraně bulváru

V době, kdy začala Yvonnina módní hlídka v Národní politice pravidelně vycházet, nebyla módní rubrika součástí žádného, natož tzv. seriózního deníku. Zcestovalá Yvonna si ji pravděpodobně „střihla na tělo“ podle předlohy pařížských plátků, pro něž již byla módní příloha nutností. Módní přehled – zejména v prvních letech své 20leté existence – budil v pražské společnosti pozoruhodný rozruch a pozdvižení:

„(…) Praha neměla ještě vlády a ničeho podobného, o čem by se dalo klepat a co by se dalo drbat. Veškeré klepací a drbací úsilí musilo se tedy soustřeďovat na jiné pole. Klepalo se nejvíc a hlavně o těch, kdo byli obecenstvu nejvíce na očích, tj. o pražských herečkách a hercích, o členech opery Národního divadla…“ Vedle praktických a dobře míněných rad se v „módní hlídce“ posuzoval oděvní vkus Pražanů, glosovaly se dobové celebrity, vybrané i buranské mravy, sledovaly se „horké novinky“ i to, kde se co šustne.

Nositelkou vkusu

„Já vás zastřelím,“ došlápl si prý jednou na Yvonnu otec nejmenované rodiny. „Dokud jste nepsala ty své módní zprávy do Národní politiky, měl jsem pokoj. Ale teď každou neděli moje dcery čert bere. Všechno by chtěly mít dle Yvonny, šaty a klobouky, ba i boty. Kde mám na to všechno vzít?“ Madam Yvonna se však nenechala zastrašit a obouvala se dokonce i do „pánů tvorstva“. Čeští muži totiž podle ní považují za zbytečnost a hloupost dodržovat společenské předpisy, co se oděvu týče, a ještě se pohrdavě vyjadřují o těch, kteří tak činí. Pánům, kteří namítali, že si určitý typ obleku nemohou dovolit, doporučila ušetřit na pivu a tabáku. A korunu tomu všemu nasadila výrokem: „Kdyby náš král sídlil na Hradčanech, zvykli by si i Pražáci věnovat více péče své garderobě.“

Yvonnin módní přehled však k radosti vydavatele zvyšoval Národní politice čtenost, a tak jí šéfredaktor listu nabídl plný pracovní poměr. Madam Yvonna, resp. Olga Fastrová, která se za touto přezdívkou zašívala, se tak stala první českou novinářkou z povolání.

Text: Michal Josephy

Reklama
Reklama