Záhada skotského mostu: Stovky psů na něm spáchaly sebevraždu

Most nedaleko Glasgowa má velmi temnou pověst – z nějakého důvodu pod ním najde smrt obrovské množství psů. Co za jejich dobrovolným skokem do propasti stojí?
Pes na mostě - ilustrační fotka
Pes na mostě - ilustrační fotka
istock.com

V západním Dunbartonshire existuje most, který má podle místních velmi podivný vliv na psy. Nejsou schopní odolat zvláštnímu vábení, které je vede k tomu, aby skočili do skalnaté rokle pod ním. Ví se o něm asi od poloviny dvacátého století – doplatilo na něj svými životy nejméně padesát psů nejrůznějších plemen. Dalších asi šest stovek psů pád do rokle přežilo…

Mýty opředený most

Tento most nazývaný Overtoun Bridge byl postaven roku 1895. Jakmile byl hotový, začal jako magnet přitahovat psí sebevrahy – situace se ale výrazně zhoršila v polovině dvacátého století. Místní tisk si této záhady samozřejmě všiml a začal hledat příčinu.

Novináři psali o všem možném – od magnetické anomálie přes nevysvětlitelnou enigmu až po vliv duchů. Právě v této oblasti by totiž měla už staletí strašit Bílá paní Ouvertounská; mělo by jít o ducha vdovy po jistém Johnu Whiteovi. Ten údajně stál za stavbou tohoto mostu a žil na nedalekém panském sídle. Někteří místní dokonce tvrdí, že na vlastní oči spatřili, jak její podoba vystupuje ze země. Žádná pověra, legenda ani pohádka ale nevysvětluje, proč by Bílá paní měla mít zálusk zrovna na psy a jakým parapsychologickým trikem by si měla pomáhat.

Tajemno, či pragmatičnost?

V současné době žije ve výše popsaném panském sídle podnikatel Bob Hill. Ten má vlastní teorii, která dává mnohem větší smysl než báchorky o bubácích. V rozhovoru pro New York Times popsal, že viníkem je samotná rokle. Její strmé stěny způsobují, že po nich uklouzne spousta zvířat, která pak skončí na dně. Lidé se sem nedostanou a ani nemají důvod sem chodit, takže zvířecí mrtvoly mohou tlít celé měsíce.

Lidé si toho se svými omezenými smysly nevšimnou, ale psi dokážou díky svému citlivému čichu mršiny snadno vycítit. A pak se buď k nim, nebo k mrchožroutům, kteří dolů v honbě za masem proniknou první, zkusí dostat. Jenže podcení strmost a hloubku srázu – mimo jiné je do něj velmi špatný výhled – a tak skočí dolů. Vypadá to jako sebevražda, ale psi tento záměr nemají.

Nezáměrné psí sebevraždy

V této oblasti se od padesátých let chovají norci, v okolí existuje rovnou několik farem s jejich chovem. Tato zvířata mají výjimečně výkonné anální žlázky, které produkují silný zápach – takový, jenž dokáže psy přivést k šílenství. Když se jim podaří z farmy uniknout, mohou se pokoušet najít v rokli úkryt. A dopadnou způsobem, který jsme popsali. Tato teorie sedí ve všech ohledech, jak co se týká příčiny, tak i z hlediska času.

Biolog David Sands se hypotézu pokusil prověřit pro televizní dokument, který na toto téma vzniká. Testoval, jaký zápach psi milují nejvíc – ukázalo se, že norek zcela suverénně vyhrál nad všemi ostatní zvířaty.

Profesor Sands ale věří, že chyba je i samotném mostu: jeho konstrukce je trošku zvláštní a rozhodně nebyla projektována s ohledem na psy. Má totiž boční zdi tak vysoké, že přes ně psi nevidí dolů – a navíc si ani nevšimnou, že už nejsou v krajině. Podle Sandse je tedy pravděpodobné, že psi o existenci rokle ani nevědí – a právě proto se přes okraj klidně vrhnou do neznáma…

Text: Martin Kolář

reklama