Paměť o nás prozrazuje víc, než si myslíme

Proč si pamatujeme víc mládí než včerejšek?
Vzpomínky... co s nimi?
Vzpomínky... co s nimi?
pixabay.com

reklama

Můžeme se spolehnout na paměť?

"Často si jsme jisti tím, na co si vzpomínáme, ale paměť není vždy docela důvěryhodná. Vědci prokázali, že mnozí z nás jsou přesvědčeni, že si vzpomínají na nejranější dětství, ale v té době ještě mozek nevyvinul pro tento účel nezbytné struktury," píše italský deník Corriere della Sera.

Tým vědců z Londýnské univerzity pod vedením Martina Conwaye byl překvapen výsledky svého výzkumu. Podle něj bylo téměř 40 procent ze 6000 sledovaných dospělých přesvědčeno, že si vzpomínají na události z doby, kdy jim byly dva roky. Podle vědců se události v paměti usidlují až od věku tří let.

"Nejméně 2478 osob datovalo své první vzpomínky do věku dvou let nebo dokonce i dříve," uvedli autoři studie. "A 893 osob tvrdilo, že si vzpomíná na to, co se stalo, když jim byl jeden rok nebo i méně. Označili jsme to za první nepravděpodobné vzpomínky," dodali vědci.

Proč si pamatujeme mládí?

Podle vědců existuje několik hypotéz, proč se lidé domnívají, že si pamatují události z tak ranného věku. Za prvé: jde skutečně o jejich vzpomínky, ale na události, které se staly mnohem později, a oni si je špatně zařadili. Za druhé jde o imaginární paměť, a nikoli o události, které tyto osoby skutečně prožily. Lidé si je podvědomě vykonstruovali, například vlivem rodinných historek nebo fotografií.

Matka s dcerou – vidíš tam podobu?
Autor: Foto: Topi Pigula Matka s dcerou – vidíš tam podobu?

Naproti tomu některé skutečné vzpomínky časem zastíní mraky, ztrácejí se celé úseky života, včetně radostných a krásných prožitků. Takovým ztrátám se dá částečně zabránit rekonstrukcí vlastního života v takzvaná Life story book (Kniha života). To má podle studie zveřejněné v časopisu International Psychogeriatrics pozitivní vliv například na zlepšení vztahů s rodinou pro lidi postižené demencí. Podle vědců z nizozemské Twentské univerzity Kniha života stimuluje pozitivní vzpomínky a emoce, snižuje úroveň depresí a zlepšuje kvalitu života osob s demencí.

Life story book může mít různé formy a rozměry, kromě vlastních psaných záznamů mohou být doplněny doplněny fotografiemi nebo články z novin. Jiné mohou být multimediální a zahrnovat i videa či nahrávky.

Podle vědců si vlastně vzpomínky vybíráme. Mozek ví, co mu prospívá, a nezaznamenává všechny informace, nýbrž jen ty užitečné. "Když pozorujeme let ptáků, nepočítáme je a nepamatujeme si jejich počet, protože není důležité to vědět. To, co nás zajímá, je, že jsou to ptáci, a určovat jejich počet není nezbytné," uvedl Conway.

ČTK

reklama

reklama