Vědci znovu oživují mamuty. Kdy se narodí první mláďata a co je čeká?

O oživování mamutů se mluví už řadu let, až nyní se však dávají věci zásadně do pohybu.
Mamut
Mamut
iStock

reklama

Ještě přibližně před 10–12 tisíci lety se po naší planetě namísto slonů procházeli mamuti. O obřích savcích pokrytých tmavou srstí se ve spojitosti s genetickým inženýrstvím mluví dlouhá desetiletí a objevila se už celá řada projektů, která měla vyhynulé velikány přivést zpět k životu. Nyní se o návrat mamuta snaží společnost Colossal podnikatele Bena Lamma a profesora genetiky na Harvardově univerzitě George Churche. Společně se svým týmem chtějí využít DNA mamutů vyextrahované z objevených pozůstatků – zejména pak z mláděte Ljuby z roku 2007 – a zkřížit je s genomem vymírajících asijských slonů.

Vědci se zpočátku zaměřili na vytvoření křížence slona a mamuta, čehož chtějí dosáhnout tím, že v laboratoři vytvoří embrya, která ponesou mamutí DNA. Výchozím bodem projektu je odběr kožních buněk zmiňovaných asijských slonů, kterým hrozí vyhynutí, a jejich přeprogramování na univerzálnější kmenové buňky, jež ponesou mamutí DNA. Konkrétní geny, které jsou zodpovědné za mamutí srst, izolační tukové vrstvy a další adaptace na chladné podnebí, jsou identifikovány porovnáním mamutích genomů z nalezených těl mamutů s genomy slonů. Popisovaná embrya by pak byla donošena v náhradní matce nebo případně v umělé děloze. Pokud půjde všechno podle plánu – a překážky rozhodně nejsou zanedbatelné – vědci doufají, že se jim první mláďata narodí už v roce 2027.

Cílem je podle George Churche snaha vytvořit slona odolného vůči chladu, který ale bude vypadat jako mamut a stejně tak se i chovat. „Ne proto, že bychom se snažili někoho obelstít, ale protože chceme vytvořit zvíře, které bude ve smyslu vlastností a chování ekvivalentní mamutovi, bude si užívat v teplotách kolem minus 40 °C a bude dělat všechny věci, které dělají sloni a mamuti, tedy zejména bourat stromy,“ dodal profesor genetiky v rozhovoru pro list The Guardian. Ještě zajímavěji zní jeho další představa, tedy pomoci zachovat asijské slony tím, že je vědci vybaví vlastnostmi, díky nimž budou moci prospívat v rozsáhlých oblastech Arktidy, a právě tam budou svým výskytem bojovat proti některým dopadům klimatické krize. „Zvířata by například mohla vyvracením stromů pomoci obnovit bývalé arktické pastviny,“ říká Church, ne všichni vědci s ním ale souhlasí.

„Osobně si myslím, že uvedené zdůvodnění – myšlenka, že by bylo možné geoinženýrsky upravit arktické prostředí pomocí stáda mamutů – není věrohodné,“ řekla například Victoria Herridgeová, evoluční bioložka z Národního přírodovědného muzea v Londýně. Tvrdí, že aby byl dopad budoucích mamutů měřitelný, musel by být celý experiment obrovský. Konkrétně mluví o stovkách tisíc mamutů, z nichž každému trvá 22 měsíce, než zabřezne, a dalších 30 let, než dospěje. Kriticky se k experimentu staví také Gareth Phoenix, profesor ekologie rostlin a globálních změn na univerzitě v Sheffieldu. Ten sice nepochybuje o tom, že se mamuta podaří přivést popisovaným způsobem k životu, ale není zcela přesvědčen o tom, zda bude mít jeho nasazení do Arktidy kýžený efekt.

„Mamuti jsou navrhováni jako řešení, které má pomoci zastavit tání věčně zmrzlé půdy, protože odstraní stromy, rozdupou a zhutní půdu a přemění krajinu na pastviny, které mohou pomoci udržet půdu chladnou,“ vysvětluje Phoenix. Hned vzápětí ale dodává, že stromy a mechový porost mohou být pro ochranu věčně zmrzlé půdy rovněž rozhodující, což se projevuje na jiných místech dříve věčně zamrzlé krajiny. Finální odstranění stromů a rozdupání mechu by proto mělo být podle Phoenixe to poslední, o co by se měli vědci snažit, a platit to má také o nabourání současných ekosystémů.

reklama

reklama