Troxlerův efekt: Tento obrázek do několika sekund zmizí

Troxlerův efekt má hodně dlouhou historii, dodnes však poukazuje na fascinující fenomén našeho vnímání, který může na první pohled působit až děsivě. Vysvětlení však svědčí o naší evoluční vybavenosti.
Funguje Troxlerův efekt i na vás?
Funguje Troxlerův efekt i na vás?
Wikipedia Commons/Bautsch

reklama

Už na počátku 19. století, konkrétně v roce 1804 se švýcarskému lékaři a filozofovi Ignazi Paulu Vitalu Troxlerovi podařil fascinující objev, který ani po dvou stoletích nevybledl. I když, jak se to vezme – právě mizení či jakési blednutí obrazu před našima očima je totiž podstatou děsivého optického klamu. Přestože se Troxler zasloužil třeba o to, aby během revolučního roku 1848 byly do švýcarské ústavy zahrnuty prvky z její americké předchůdkyně, nic mu nezajistilo takovou známost jako popsání percepčního fenoménu, který od té doby nese jeho jméno.

Vyzkoušejte Troxlerův efekt

Troxlerovo mizení či Troxlerův efekt spočívá v tom, že pokud fixujeme svůj pohled na jedno konkrétní místo, neměnný podnět kolem onoho místa začne mizet. Tento jev se ještě umocňuje v případech, kdy jsou podněty málo kontrastní či rozmazané jako například na tomto obrázku. Zkuste se bez mrkání dívat do křížku uprostřed a už po pár sekundách se začnou dít věci:

Děsivá kočka se po pár sekundách začne vytrácet díky Troxlerovu efektu.
Autor: illusionsindex.org Děsivá kočka se po pár sekundách začne vytrácet díky Troxlerovu efektu.

Mechanismy mozku i oka

Jak si takový jev vysvětlit? Nejčastěji byl Troxlerův efekt připisován adaptaci neuronů, které zpracovávají percepční podněty. Naše mozkové struktury si totiž přestávají všímat podnětů, které se ukážou jako nepodstatné a neohrožující. Psychologie zná efekt habituace, díky němuž rychle přivykneme na tikání hodin a po chvilce už jej vůbec nevnímáme. A to se netýká pouze vizuálních či sluchových vjemů, nýbrž všech smyslových podnětů.

Tato adaptace se však neodehrává pouze v mozku, nýbrž do určité míry už na povrchu sítnice. To vysvětlují takzvané sakadické pohyby, což jsou mimovolní pohyby oka starající se o neustálé optimální zaostření – aniž bychom si to uvědomovali, obraz před našima očima se svým způsobem neustále aktualizuje, abychom vždy viděli to nejpodstatnější. A pro nejefektivnější práci oka je výhodné, když neměnné a statické podněty přestává plnohodnotně vnímat a raději je doplňuje zkušeností – v případech dvou našich obrázků šedým pozadím, jak se můžete sami opakovaně přesvědčovat. Zdánlivá chyba vnímání je tak vlastně propracovaným percepčním mechanismem!

Text: MS

reklama

reklama