Opisovali autoři Bible? Víme odkud!

Bible ovlivnila životy stovek milionů lidí. Ovšem jsou příběhy v ní obsažené autentické, nebo jde jen o kopie mnohem starších legend oděných do nového hávu. Dá se Bibli doslovně věřit?
Odkud opisovali autoři Bible?
Odkud opisovali autoři Bible?
Topi Pigula
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Bible je plná příběhů, zázraků a podobenství, jež nabízejí pestrou paletu výkladů. Frank Fabian, vlastním jménem Horst A. Mehler, v knize Největší lži historie ukazuje na příkladu Nového zákona, kde mohli tvůrci Bible čerpat inspiraci.

Buddha přikazoval nečinit žádné bezpráví, nezabíjet, nekrást, neporušovat manželství. Rovněž varoval před svody peněz a před tělesnou žádostivostí. Stejně jako Ježíš Kristus.“ Až nápadně to připomíná desatero. Jenom s tím rozdílem, že Siddhártha Gautama, který proslul jako Buddha, žil více než šest století před Kristem. Není to jediná podobnost, legendy o jeho matce tvrdí, že byla, podobně jako matka Ježíšova, pannou.

I biblická potopa světa, při níž Bůh „resetovat“ své dílo, se vyskytuje v mnoha předkřesťanských kulturách. Najdeme ji nejen se nejen v Asii, kde mezi nejznámější patří indická potopa v Eposu o Gilgamešovi, ale i ve starověkém Řecku i v legendách kolujících mezi severoamerickými indiány či australskými Aboriginci. V řecké variantě potopy se na lodi z akáciového dřeva zachránil Prometheův syn Deukalión a jeho žena Pyrrha. „Nebylo zbožnějšího a spravedlivějšího muže, než byl on, nežila na světě zbožnější a spravedlivější žena, než byla Pyrrha. Ti se plavili na malém člunu, jediní z živoucích tvorů. Když Zeus viděl, že z tolika tisíců lidí zbývají jen oni dva, oba nevinní a spravedliví, rozptýlil mraky a rozehnal je prudkým severákem. Déšť ustal, vody opadávaly. Již se objevil vrcholek Parnasu a vyčníval nad zaplavenou krajinou. A tam právě přistáli Deukalión a Pyrrha. Radovali se, že opět vidí na obloze slunce, že se ukazuje pevnina a oni jediní že se zachránili.

Již Platón vytáhl do boje proti žebravým mnichům, kteří prodávali odpuštění a očistu jako chleba. F. Fabián, Největší lži historie

Autory Bible, kterých mělo být podle odhadů až několik desítek, neznáme. Jazykovědci předpokládají, že se jedná o kompilát z mnoha děl, a originálních událostí ve smyslu původních a jedinečných je v nich pramálo. „Již Platón vytáhl do boje proti žebravým mnichům, kteří prodávali odpuštění a očistu jako chleba,“ dočteme se v již zmiňované knize Největší lži historie. Odpustky byly pro církev cenným zdrojem příjmů, sloužily nejen k financování stavby kostelů, ale i k zajištění peněz pro křížové výpravy.

Na konci roku 2005 získala Národní knihovna historický unikát – odpustkovou listinu vytištěnou roku 1454. Tato listina byla objevena v knihovně chebských františkánů a sloužila konkrétně pro financování války, kterou vedlo Království kyperské proti Turkům v období, kdy došlo k pádu Byzantské říše a Evropa si silně uvědomovala nebezpečí turecké expanze. I vůči odpustkům měl Ježíš své výhrady. A kdo kromě něj uměl změnit vodu ve víno, tedy učinit božský zázrak spojený s transmutací hmoty? Tradičně se tento čin přisuzuje Kristu, nicméně už před ním se zkazky o podobném zázraku objevují se spojení s Dionýsem, bohem vína a veselí.

Když se Zoroaster (Zarathustra) jednou modlil na vrcholu hory, zjevil se mu nejvyšší bůh zvaný Ahura Mazda, aby ho obdaroval knihu zákonů. Podobnost tohoto aktu protoíránského náboženství s Mojžíšem na Sinaji je opět až neuvěřitelně nápadná. Beránek jako náhrada za člověka se ve formě oběti opět vyskytuje v celé plejádě předkřesťanských náboženství. Bible navíc utrpěla nesčetnými překlady a „aktualizacemi“. z nichž zřejmě nejdůležitější proběhla za vlády císaře Konstantina. Ten se snažil dát Bibli jednu konkrétní formu, v níž už měla zůstat navěky.

Svatá kniha křesťanů je pevně spjatá s vírou, že slova i poselství v ní obsažená jsou pravdivá. Často je vykládána doslovně, a přitom v obrovském množství případů jde jen o pouhé převzetí mnohem starších mýtů a jejich přizpůsobení tehdejší situaci. Ovšem jen samotná myšlenka, že autoři Bible opisovali a brali si náměty ze starých mýtů, tedy že v ní popisované příběhy jsou nepůvodní, se mnohým může zdát jako rouhání. Jenže je tomu skutečně tak. Inspirací pro pisatele Bible byla znalost předkřesťanských dějin, mýtů a pověstí a jejich umné začlenění do jejich příběhů. A navíc nelze ukázat prstem na toho, kdo Bibli sepsal. Autoři totiž zmizeli v propadlišti dějin a originál této nejzásadnější knihy naší civilizace se nezachoval. K dispozici máme jen tu lépe, tu méně dokonalé překlady, u kterých se bral ohled na tehdejší „politickou“ situaci. Ovšem na druhou stranu: jaképak mýty by do ní byly začleněny dnes?

 Text: Topi Pigula

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
7