17. listopadu 2021 02:00

17. listopad a historie obušku: Klacek pro policisty i demonstranty

Dne 17. listopadu 1989 obušky dopadající na záda, hlavy i obličeje studentů otočily kolo československých dějin. Den se stal státním svátkem a obušek jedním ze symbolů úpadku komunistické moci. Podívejme se, jak šel obušek světem a dějinami.

V české kotlině nahradil obušek historickou šavli, jinde byl „klacek proti darebákům“ standardně využíván po stovky let a dodnes je v běžné výbavě pořádkových sil včetně mírumilovné islandské.

New Delhi: Potrestaní zlodějíčci

Byla to drobná krádež a navíc nepovedená. Dva mladíci se pokusili obohatit, ale vlastní „nešikovností“ byli načapáni a lidmi zadrženi dříve, než stihli vzít nohy na ramena. Přivolaným policistům byla situace okamžitě jasná. Na rozdíl od Česka, kde by bylo nutno sepsat protokol, oznámit obvinění a prodělat soudní martýrium, tady přišla spravedlnost okamžitě. Oba uniformovaní zástupci spravedlnosti chlapíky jednoduše zmlátili. Ne nijak surově, jejich bambusové hole dopadaly nejvíce na holeně, kde to opravdu bolí, a vyhýbaly se hlavě a břichu. Cílem evidentně nebylo ublížit, ale potrestat. Navíc do úderů zdaleka nedávali veškerou sílu, kterou by mohli. Nebyl důvod. Byli to policisti, nikoliv sadisti. Zatímco Indové v tomto případě používají dlouhé hole z bambusu, běžné jsou i krátké obušky z tvrdých druhů dřev. A jak ukazují obušky v muzejních sbírkách, osvědčují se dlouhodobě.

Jižní Afrika: Sjambok

Velmi pružný, velmi ohebný a velmi bolestivý, tak nějak by se dal definovat sjambok – devadesáticentimetrový obušek jihoafrické policie. Tradičně se vyráběl z kůže hrochů nebo nosorožců, v současnosti je z pružného plastu. Svou úlohu sehrály sjamboky při obraně rasistického apartheidu a nejeden černoch se s nimi důvěrně seznámil. Historicky byly africké obušky buď z tvrdých dřev, nebo z ocasů zvířat a ne vždy se jednalo o záležitost donucovací nebo právo vymáhající. Občas sloužily i jako odznak výkonné moci nebo ceremoniální záležitost. Ostatně stačí připomenout evropské maršálské hole nebo „žezla“ nejen afrických hodnostářů.

Londýn: Bobík v grotesce

Viktoriánská éra, tedy druhá polovina 19. století, dala londýnským policistům do výzbroje obušek, který se okamžitě objevil jako „vtipný“ doplněk v němých groteskách. Samotný londýnský policejní sbor se zformoval roku 1855. V polovině devadesátých let se dřevěné obušky ustálily na délce 14 palců, nicméně nešlo o pevnou normu platnou ve všech částech britského království pro typizovaný obušek. V současnosti jsou využívané hlavně tři typy: dřevěná nebo plastová „klasika“ o délce zhruba 36 palců, ocelový teleskopický obušek v moderním pojetí a tonfa.

Policajt bez obušku

Výzbroj četnictva byla v prvotních fázích stejná jako za bývalé monarchie. Postupně docházelo k modernizaci. Z chladných zbraní příslušela četnictvu šavle a bodák. Palnými zbraněmi četnictva byly samonabíjecí pistole, krátké opakovací pušky, uzpůsobené pro nasazení bodáku, později se ve výzbroji objevily lehké kulomety a ruční granáty. Další součástí výzbroje byl gumový obušek, tyto byly uloženy na stanici a do běžného výkonu služby se nepoužívaly,“ píše Luboš Oprchal ve své diplomové práci Historie policie, četnictva a městské policie. Gumové obušky byly konstruovány tak, aby díky své pružnosti sice zasadily bolestivý úder, ale nezpůsobily větší zranění.

Pendrek

V Československu byly součástí vybavení policejní hlídky 43 cm dlouhé gumové obušky (existovaly i delší varianty), které doprovázely policejní akce a asistovaly i při „obyčejných“ zásazích, kam spadaly třeba hospodské rvačky nebo rozhánění nepovolených koncertů. Rána „pendrekem“ byla sice při silném úderu bolestivá, ale pokud nezasáhla hlavu či krk, tak většinou nezpůsobila větší zranění. Podobné gumové obušky se staly standardní součástí vybavení policie všech evropských států. Jednou z výjimek je oblast ruské Sibiře, kde se při silných mrazech stávaly křehkými a hrozilo riziko zlomení.

Praha: 17. listopad, Národní třída

Jaké byly obušky členů Pohotovostního pluku, kteří mlátili bezbranné studenty za to, že byli ve špatný čas na špatném místě? To, že byli nasazeni právě oni, není náhoda, vznik pluku byl reakcí komunistické elity na protirežimní demonstrace v roce 1969. „Vláda ČSSR se dne 2. dubna 1969 usnesla na opatřeních v souvislosti s událostmi, k nimž došlo ve dnech 28. a 29. března 1969, a uložila ministru vnitra ČSSR, aby v součinnosti s ministrem vnitra ČSR a ministrem vnitra SSR učinil okamžitá preventivní opatření k udržení a posílení klidu a pořádku ve státě, k vybavení Veřejné bezpečnosti technickými prostředky, k její odborné a politické přípravě k účinným zákrokům proti nezákonným akcím většího rozsahu a k předložení návrhu na vytvoření pohotovostních jednotek SNB do jednoho měsíce,“ píše Marie Muzikantová v materiálu Pohotovostní pluk VB ČSR (1969) 1970–1990 (Nástin organizačního vývoje).

Nešlo o krátké „pendreky“, ale dlouhé bílé gumové hole. Ty dokázaly právě díky své délce vyvinout mnohem větší rychlost a tedy i koncovou sílu úderu. Jde o prostou fyziku. Není proto divu, že v podloubí na Národní třídě tekla krev.

Dnešek: kalená ocel

U současných policistů obušek neuvidíte, byť ho mají příslušníci policejního sboru neustále při sobě. Teleskopický obušek se snadno vejde do dlaně a pouhopouhým mávnutím se vysune v nebezpečně vypadající, kalenou ocelí tvořenou zbraň. Málokdo ví, že první zemí, která teleskopické obušky zařadila do svého repertoáru, bylo Japonsko, ale už předtím je používali britští commandos v akcích během 2. světové války. Poslední vysouvací část však nebyla trubka, ale pružina.

Používám ho zavřený, jen jako ocelovou trubičku, která se snadno schová v dlani, zpevní pěst a případě nouze se dá okamžitě vysunout. Ale jako ocelová hůl je docela nebezpečná,“ říká jeden z mužů zákona pracující jako kriminalista v utajení. Faktem je, že jde o naprosto běžně dostupnou zbraň, která se objevila v rukou rasistických demonstrantů i v současném Česku. Zatímco na střelné zbraně platí jasná omezení, teleskopický obušek si může koupit kdokoli.

Obušek se stal tak silným pojmem, že se dostal i do zlidovělého pojmenování zákonné normy, jejíž oficiální název zněl: Zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 99/1969 Sb. z 22. srpna 1969 o některých přechodných opatřeních nutných k upevnění a ochraně veřejného pořádku. Občané ho okamžitě a velmi trefně překřtili na „obuškový zákon“. Zatímco studenti na Národní třídě volali „máme holé ruce“, později se heslo změnilo v parodické „máme hole v ruce“. Bílé, pružné, zraňující.

redakce Prima Zoom

redakce magazínu Prima Zoom

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom