Nošení roušky pod nosem je možná pohodlné, ale nebezpečné

Nošení roušky „na půl žerdi“, tedy s odkrytým nosem, fakticky popírá základní funkci tohoto jednoduchého nástroje v boji proti šíření nemoci covid-19. Podle hned několika studií se totiž právě nosní sliznicí dostává nový koronavirus do těla nejsnáze a člověk, který má nos odkrytý, se infikuje mnohem pravděpodobněji, než ten, kdo má nos zakrytý.

Nos poprvé

Už v dubnu 2020 mezinárodní tým vědců zjistil, že je nos klíčovým vstupním bodem pro SARS-CoV-2, tedy virus, který způsobuje covid-19. Studie publikovaná v časopise Nature Medicine vysvětlila, že zejména nosní buňky obsahují vysoké hladiny proteinů, na které se SARS-CoV-2 váže, aby se dostal do těla. Konkrétně se jedná o proteiny ACE2 a TMPRSS2.

Když vědci pátrali po „proteinových drahách“ koronaviru, zkoumali vzorky tkání od dárců, které zahrnovaly buňky plic, očí, nosu, střeva, srdce, ledvin a jater. Waradon Sungnak, imunolog z Wellcome Sanger Institute a hlavní autor studie uvedl, že zahrnout do výzkumu buňky nosu byl dodatečný nápad – nikdo nepředpokládal, že by byly tak důležité.

CONFIRMED: Sam Ehlinger wears his mask under his nose pic.twitter.com/C26xrTicmH

— Blinkin (@blinkinriley) October 10, 2020

Jenže se ukázalo, že právě nos je hlavní vstupní branou koronaviru do těla, což podle Sungnaka vysvětluje, proč se covid-19 na počátku pandemie tak účinně rozšířil. Nosem vdechujeme kapénky z okolního prostředí, a pokud se v nich koronavirus vyskytne, snadno se v nose usadí a replikuje. „Pokud existuje způsob, jak tomu zabránit, stojí to za to. Podle mě nemá smysl nasadit si roušku jen na ústa a ne na nos,“ doplnil Sungnak.

Nos podruhé

Také další studie publikovaná v odborném časopise Cell v červenci poukázala na důležitost ochrany nosu. Tým sledoval, jak se koronavirus dostal do plic a kde bylo počáteční místo infekce.

Vědci mapovali povrchové receptory v dýchacích cestách, aby zjistili, které oblasti obsahují nejvíce proteinů ACE2, jehož prostřednictvím koronavirus do těla proniká. Při tom zjistili, že nejvyšší koncentrace tohoto proteinu není v plicích, jak předpokládali, ale v nose. Když pak vystavili vzorky tkání působení koronaviru SARS-CoV-2, ukázal se právě nos být tím „nejplodnějším“ místem infekce v rámci celé dýchací soustavy.

Podle autora studie Richarda Bouchera z University of North Carolina v Chapel Hill jsou tato zjištění v souladu s tím, že naše tělo využívá nos jako filtrační zařízení k nasávání a zachycování virů. Když už jsou v nose, mohou být viry během mikroaspirace vdechnuty dále do plic spolu s malými kapénkami tělních tekutin. A jakmile se virus dostane do plic, začne se pomocí tamních buněk replikovat.

Mikroaspirace je častější u starších lidí a pacientů se zhoršeným zdravotním stavem. Výsledkem je, že je u těchto skupin větší pravděpodobnost, že viry jako SARS-CoV-2 ovlivní jejich dolní cesty dýchací. Naproti tomu u mladších nebo zdravějších lidí je pravděpodobnější, že virus zůstane v nosních průchodech, což znamená, že se u nich objeví mírnější příznaky, jako je rýma nebo kýchání.

Podle Bouchera je jasné, že je ochrana nosu nesmírně důležitá pro ochranu plic a dýchacích cest před covidem. Na základě zjištění studie je pak nošení roušky pod nosem zcela neúčinné.