Největší sladkovodní ryba světa neustále překvapuje: dýchá vzdušný kyslík

Může se největší sladkovodní ryba utopit? Tohle jste o ní určitě nevěděli.
Arapaima obrovská
Arapaima obrovská
Jeff kubina CC BY-SA 2.0

Jakub Vágner a arapaima

Když Jakub Vágner, fenomenální český rybář, chytil arapaimu velkou, byl z toho dramatický filmový dokument vzbuzující pocit, že se jedná o opravdu jedinečnou událost. Pro Vágnera bezesporu skutečně šlo o jeden z životních zážitků, pro místní lovce už to taková atrakce není.

"Tato ryba má definitivně víc než osmdesát kilo, blíží se ke stovce,“ říká v dokumentu odvysílaném ve vysílání Discovery Channel proslulý český rybář. Však s ní taky opravdu zápasil, aby ji pro společnou fotku (o kterou ryba bezesporu nestála) vyzvedl na hladinu. Mimo film zůstává fakt, že se jedná o rybu extrémně chutnou, s minimem kostí, a proto v Amazonii komerčně chovanou. Pokud Vágner mluvil o zhruba stokilové rybě, jedná se bezesporu o fantastický úlovek, ale zdaleka ne největší. Biologové disponují záznamy o rybách až 4 metry velkých a 400 kg těžkých.

Akvárium v Berlíně u ZOO
Autor: Foto: Topi Pigula Akvárium v Berlíně u ZOO

Bez kyslíku se utopí

Může se ryba utopit? Pokud byste na tuto na první pohled „hloupou otázku“ odpověděli, že ne, tak byste chybovali. Nejen arapaima, ale i mnohé další rybí druhy si „přidýchávají“ vzdušného kyslíku. Arapaimy sice nemají plíce, nicméně vzdáleně podobnou funkci u nich zastává plynový měchýř. Výše zmiňovaný Jakub Vágner loví systémem „chyť a pusť“, takže jím ulovený kousek se vrátil zpět do Amazonky, nicméně jasnou ukázkou nadměrného lovu je nedostatek opravdu velkých kusů – prostě se nedožijí stáří. Díky tomu, že se připlouvají nadechnout k hladině, se stávají, podobně jako v případě velryb, snadným terčem pro harpuny či v minulosti oštěpy jihoamerických indiánů. Navíc se podle nových výzkumů ukazuje, že není jen arapaima obrovská (Arapaima gigas), ale existují další druhy. Navíc existence dalších je spíše tušená než vědecky potvrzená. Důkazem budiž arapaima štíhlotělá (Arapaima leptosoma), kterou ichtyolog Steward popsal poměrně nedávno – v roce 2013. Právě tento vědec označil, ale zatím oficiálně nepopsal, další 2 druhy. Jedná se o dravce, dost možná ve vodním ekosystému o vrcholového predátora, který je nebezpečný nejen rybám, ale i obojživelníkům či neopatrným ptákům. Navíc se ryba v zajetí poměrně komplikovaně rozmnožuje, a tak jejich chov v akvakultuře spočívá v odlovu mladých jedinců a transport do chovných zařízení, často notně vzdálených od původní domovské lokality.

Arapaima a její lovec na poštovní známce
Autor: Volné dílo Arapaima a její lovec na poštovní známce

Brazilská vláda sice zavedla dobu hájení (tedy zákaz lovu) arapaimy od prosince do května a nejmenší lovnou délku 1,5 m. Ovšem předpokládat, že se v rozhlehlých plochách Amazonie lovci ve jménu ochrany arapaim zákazem striktně řídí, je stejné naivní jako věřit, že politici plní volební sliby. „Téměř anekdoticky zní zpráva o kanceláři IBAMA (brazilský institut pro životní prostředí a přírodní zdroje) v místě Tefé z roku 1999 s pouhými 8 agenty, kteří neměli k dispozici ani člun – a přitom měli na starosti oblast s rozlohou 251 tisíc kilometrů čtverečných,“ píše Petr Ráb v nejnovějším čísle časopisu ŽIVA. Pokud byste chtěli vidět malé hejno arapaim, vyplatí se vypravit do Berlína, v tamním Aquariu mají opravdu nádhernou expozici.

Text: Topi Pigula

reklama