Nejnepříjemnější zvuky pod lupou: Je bolestivější škrábání křídou po tabuli, nebo vidličkou po talíři?

Jaké zvuky jsou pro vás nejvíce nepříjemné? Překvapivě i na toto téma existují výzkumy, které dávají našim ušním bubínkům pořádně zabrat.
Škrábání nehtů na tabuli je pro většinu z nás děsivou zkušeností.
Škrábání nehtů na tabuli je pro většinu z nás děsivou zkušeností.
iStock

reklama

Proč jsou nám některé zvuky tak nepříjemné? Obvykle se uvádí, že rozsah lidského sluchu je mezi 20 a 20 000 Hz (hertzi), přestože bychom samozřejmě narazili na jedince, kteří v ideálních laboratorních uslyší i zvuky s nižší (i vyšší) frekvencí. Každopádně se však tento rozsah postupem života snižuje a člověk tak slyší čím dál méně. V případě některých zvuků bychom to však spíš uvítali – podívejme se na několik zvuků, které jsou lidskému uchu nejprotivnější.

Nehty na tabuli

Všechny učitele můžeme uklidnit, škrábání po tabuli nepoškodí sluch ani jejich, ani studentů. Lidský sluch nejlépe slyší (a dokonce i uměle zesiluje) zvuky ve frekvencích kolem 2 000 až 4 000 Hz, což je evolučně podstatné, neboť do tohoto rozsahu spadá třeba dětský pláč; jenže bohužel také škrábání po tabuli. Většina z nás si navíc představuje, že se právě naše nehty dotýkají tabule a dostáváme strach, aby se nezlomily. Víc než samotný zvuk nás tedy možná děsí očekávání bolesti, jež je s ním spjaté.

Evoluční vysvětlení je tedy často zmiňované, zároveň ohledně něj nepanuje jednohlasná shoda. U některých druhů primátů se totiž ukázalo, že za podobně nepříjemný zvuk považují jak škrábání křídy po tabuli, tak i pro člověka zcela neškodný bílý šum, v určitých případech rovněž spadající do těchto frekvencí. A konečně, možná je na vině prostě jen tvar našeho ucha – konkrétně zakřivení vnějšího zvukovodu, které zvuky o této frekvenci zesiluje.

Výběr nejhorších zvuků

Výzkum z roku 2012 chtěl ukončit spekulace a sledoval reakce 16 dobrovolníků na více než sedm desítek různých zvuků. Účastníci měli za úkol seřadit zvuky od nejnepříjemnějšího, a tento titul vyhrálo přejíždění nože po skleněné lahvi. Další pořadí obsadilo škrábání vidličky po skle, křídy na tabuli, kovového pravítka po skle a nehtů po tabuli. Níže se umístil třeba pronikavý ženský křik, dětský pláč či pískání brzd u jízdního kola. Škrábavé zvuky tedy slavily nepříjemný triumf.

Účastníci výzkumu byli během vystavení zvukovým podnětům sledováni na magnetické rezonanci, která potvrdila několik výše zmíněných závěrů. Vedle částí mozku zodpovědných za zpracování auditivních signálů se totiž aktivovala i amygdala, tedy část mozku zodpovědná především za emoce. Všech pět nejnepříjemnějších zvuků se nachází mezi 2 000 a 5 000 Hz, princip jejich „nepříjemnosti“ je tedy podobný.

Neslyšná hrozba

Infrazvuk v rozmezí 6-15 Hz není pro většinu lidí slyšitelný, ale pokud máte dostatečně silný sluchový aparát (a také soustavu reproduktorů, jež zvuk s takto nízkou frekvencí dokáže vysílat), měli byste se bát. Zvuky o této frekvenci totiž vyvolávají pocity diskomfortu a výrazně snižují kvalitu spánku. Mohou vést i k pocitům únavy, deprese, apatie, nesoustředěnosti či ospalosti. A s trochou smůly jej může vytvářet i špatně přimontovaná klimatizace či jiná zařízení, která běžně používáme. Výzkumy tohoto typu jsou ještě v poměrně rané fázi, ovšem přemíra techniky všude kolem nás může s těmito problémy souviset.

Troubení vlaků

Závěrem zmiňme ještě druhou veličinu vedle frekvence, která rozhoduje o našem hodnocení zvuků – totiž hlasitost. Vlaky obvykle troubí v hlasitosti kolem 110 dB (decibelů), což je o deset decibelů méně, než dosáhne průměrný rockový koncert. Největší problémy našim sluchovodům přichystají samozřejmě vysoké tóny, ale také kakofonická nesouhra celku – vlaky totiž netroubí pomocí jednoho konkrétního tónu, nýbrž množství záměrně nesourodých tónů. To je sice nepříjemné, zároveň je tím však naplněn účel troubení, totiž dostatečně výrazně upozornit na možné nebezpečí v podobě rychle se řítící vlakové soupravy.

Zmíněný rockový koncert, dosahující hlasitosti 120 dB se také pohybuje na úrovni prahu bolesti. Hodnoty 130 dB dosahují řvoucí motory závodních aut, střelba z automatické zbraně je ještě o 10 dB hlasitější – i proto je třeba poblíž závodní dráhy či na střelnici nosit ochranná sluchátka, aby nedošlo k trvalému poškození sluchu. Přestože tyto zvuky nemusejí být pro každého nepříjemné, jejich intenzita je pro náš sluch nebezpečná.

reklama

reklama