Libuše Šafránková nebyla jen princeznou. Čím se nesmazatelně zapsala do historie?

Herečka Libuše Šafránková, která zemřela ve věku 68 let, zdaleka nebyla jen nejslavnější tuzemskou filmovou princeznou. Přestože jí snad žádná role nepřinesla tolik věhlasu jako titulní úloha v milované pohádce Tři oříšky pro Popelku, patřila bezesporu mezi naše nejpopulárnější herecké tváře a její filmografie čítala desítky slavných titulů.

Od 70. let až do počátku 21. století se jí několikrát podařilo najít novou a neotřelou hereckou polohu, v níž se výrazně etablovala a stala miláčkem publika. Podívejme se chronologicky na několik z nich, jež podtrhují její hereckou rozmanitost.

Mladičká, a rovnou Babička

Režisér Antonín Moskalyk v podstatě zahájil hereččinu hvězdnou kariéru: Když jí bylo pouhých 17 let, obsadil ji do role Barunky ve slavné adaptaci Babičky od Boženy Němcové. Vydařený dvoudílný film dal mladičké herečce dostatek prostoru k vyniknutí. Výrazné oči a dívčí naivita se následně staly jejími ikonickými přednostmi, jež zužitkovala v dalších rolích během 70. let.

Popelka a princezny

Významné byly pro její kariéru pohádky. Vedle zmíněných Tří oříšků pro Popelku si zahrála i hlavní ženské role v pohádkách Princ a Večernice, Třetí princ a Sůl nad zlato. Se svou mladší sestrou Miroslavou Šafránkovou si zahrála v Malé mořské víle a po revoluci jsme ji mohli vidět i v pohádkách Nesmrtelná teta či Micimutr. Laskavost a kouzelný úsměv, jež brněnskou rodačku zdobily i v pozdějších etapách kariéry, se do každé z ikonických pohádkových rolí náramně hodily.

Odvážné dívky

I období normalizačních komedií přineslo Šafránkové řadu skvělých rolí. V bláznivé taškařici Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách si zahrála vodnickou dceru a potvrdila tak typ, který v 70. letech (vedle princezen) také hojně ztvárňovala – moderní dívky, které kloubí přirozenou něhu s potměšilou energií. Zrovna v tomto rozverném vodnickém příběhu Václava Vorlíčka z roku 1974 mohla herečka předvést svůj komediální talent, jenž byl později zúročen i v dalších skvělých rolích – třeba nespokojené manželky ve snímku Vrchní, prchni!, nebo naopak nenápadné záletnice ve veselohře Vesničko má středisková.

Matky i zpěvačky

Po revoluci si Šafránková připsala řadu úloh životem ztrápených matek, jež leckdy vedle chybujících mužů tolerantně vedou rodinu správným směrem. To se týká třeba svěrákovské Obecné školy, Návratu ztraceného ráje od slavného Vojtěcha Jasného, koprodukčního válečného dramatu Všichni moji blízcí či odlehčených Báječných let pod psa podle románu Michala Viewegha. Za druhou z těchto rolí si dokonce připsala nominaci na Českého lva, přestože se laureátkou stala už o rok dříve – přesně v roce 1996 díky oscarovému snímku Kolja. V něm ji Zdeněk Svěrák obsadil do role zpěvačky Kláry, své filmové milenky, čímž symbolicky uzavřel bezmála dvě dekády jejich spolupráce. V dalších letech ze záře filmových reflektorů spíše ustupovala, její bohatá kariéra tím však rozhodně neskončila.

Bohatá televizní práce

Vedle filmových šlágrů se Šafránková totiž zapsala i do historie televizní zábavy. Účinkovala v množství seriálů i televizních snímků, jež sice svým rozpočtem, výpravou i společenským zásahem nebyly tak známé jako filmové milníky, přesto ani v nich nebylo o kvalitu nouze. Zmínit můžeme sympatickou komedii Hynka Bočana Svatební cesta do Jiljí z roku 1983, v níž si zahrála se svým manželem Josefem Abrhámem. Vedle filmu a televize si Šafránková připsala i množství divadelních rolí, když s Národním divadlem i Činoherním klubem spojila několik dekád svého života. Herečka se tak nesmazatelně zapsala do dějin hned několika různých médií a její stopa ve druhé polovině 20. století je pro československou kulturu skutečně nesmazatelná.

Řadu filmů s Libuší Šafránkovou si můžete přehrát i v iPrima Videopůjčovně. Namátkou třeba snímky Vesničko má středisková, Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, Obecná škola, Vrchní, prchni! či Báječná léta pod psa.