Dva nejchytřejší muži, které neznáte: Ne každý génius má slavné jméno

Seznam největších géniů historie zahrnuje jak řadu očekávaných jmen, tak i některé talenty, o nichž se však příliš neví. O dvou takových mužích si teď můžete přečíst víc.
Christopher Langan (vlevo) a William James Sidis (vpravo) patří mezi nepříliš známé génie.
Christopher Langan (vlevo) a William James Sidis (vpravo) patří mezi nepříliš známé génie.
Wikipedia commons

reklama

Kdybyste se měli zamyslet nad tím, kdo je či byl nejchytřejší člověk na světě, která jména by vás napadla? Albert Einstein, Stephen Hawking, Isaac Newton, Platón, René Descartes, Leonardo da Vinci… To jsou jména, která člověka napadnou mezi prvními, ovšem vědecký či filozofický přínos těchto nezpochybnitelně geniálních myslí přímo nemusí odrážet pouze jejich inteligenci. Ti nejinteligentnější lidé totiž leckdy nejsou vůbec známí! Podívejme se na dva exempláře, o nichž jste určitě neslyšeli.

Nejchytřejší muž všech dob?

William James Sidis byl odmala považován za zázračné dítě, což jeho život poznamenalo hlavně negativně. Narodil se v roce 1898, jeho kmotrem byl slavný filozof William James – což se ostatně odrazilo i v chlapcově jménu. Téměř od narození byl považován za génia, například noviny dokázal číst už ve dvou letech a ve věku šesti let uměl vedle angličtiny i sedm dalších jazyků. Jako jeden z nejmladších studentů v historii nastoupil v jedenácti letech na prestižní Harvardovu univerzitu. Následná publicita však Williamovi nedělala dobře, a tak se v dospělém věku pozornosti stranil a byl označován za podivína. Často se stěhoval a měnil zaměstnání, kvůli mediální pozornosti si i měnil jméno.

Skutečně bizarní je, že se dodnes neví, jaký byl skutečný rozsah jeho práce. Už od dětství byl talentovaný na mnoho oborů a nakonec se podařilo prokázat autorství několika knih – kolik jich však vydal pod množstvím pseudonymů, to se už asi nedozvíme. Fascinující je však záběr témat, jimž se dokázal věnovat – od antropologických zkoumání indiánů se dostal až k systémům veřejné dopravy a fyzikálním zákonům. Sidisovo IQ se údajně pohybovalo v pásmu 250–300 bodů, což je dalece nad možnostmi měření tradičních testů inteligence, proto se jedná spíše o velmi hrubý odhad. Každopádně však Sidisův případ vzbudil i diskuzi o adekvátnosti vzdělávání – jeho rodiče totiž byli sami velmi inteligentní a uměle vytvářeli podmínky k tomu, aby se jejich syn co nejrychleji vyvíjel. Přestože si tedy určité cesty ke šťastnému životu sám najít dokázal, takováto syntetická tvorba géniů byla později spíše odsuzována.

Žijící samouk

Zatímco Sidis byl díky své inteligenci mediální senzací první poloviny 20. století, na konci té druhé se mluvilo o Christopheru Langanovi. Tento americký rančer se totiž v roce 1999 podrobil IQ testu, který skončil na čísle kolem 200. Dnes sedmašedesátiletý samouk se několikrát pokoušel proniknout do formálního vzdělávání, avšak tyto pokusy nevyšly – údajně totiž mohl spíše on učit své učitele… A tak se raději živí jako farmář, barman či vyhazovač.

Navzdory faktu, že Langan se nikdy do formálních vědeckých aktivit nepouštěl, výraznou stopu po sobě přece jen zanechá. Je totiž autorem originálního modelu s názvem Cognitive Theoretic Model of the Universe (CTMU, Kognitivní teoretický model vesmíru), který on sám řadí mezi takzvané teorie všeho – tedy koncepty s ambicemi vysvětlit povahu přírody, vesmíru a reality. Tato teorie prý popisuje vztah mezi myslí a realitou, a to způsobem, který pomocí matematických výpočtů dokazuje existenci Boha, duše a posmrtného života. Do určité míry však byly Langanovy revoluční myšlenky označeny jako rasistické a většina akademiků je pro jejich osobitost a neochotu přizpůsobit se existujícím vědeckým paradigmatům neuznává. Zdá se, že geniální mysl sama o sobě není zárukou úspěchu či dosažení něčeho skutečně přelomového – což je aspoň malá náplast pro nás ostatní, kteří tak vysoko nemíříme…

Text: MS

reklama

reklama