Nejbizarnější fóbie. Čeho všeho se lidé dokážou bát?

Rozličných fóbií existují stovky, a přestože některé z nich jsou ve společnosti poměrně časté a známé, jiné jsou naopak velmi obskurní a vzácné. Podívejte se na pár příkladů onemocnění, které budí opravdový úžas.
Coulrofobie neboli strach z klaunů není zdaleka jedinou podivnou fobií.
Coulrofobie neboli strach z klaunů není zdaleka jedinou podivnou fobií.
unsplash.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Spousta z nás trpí nějakou fóbií, tedy iracionálním strachem z určitých situací či objektů. Podstatná je přitom právě ona iracionalita, nejedná se tedy o strach adekvátní danému riziku. Snad nejčastější je arachnofobie, tedy strach z pavouků; nejde však jen o obavu ze smrtícího pavoučího jedu, nýbrž lidé stižení touto fóbií si těžko dokážou představit i pobyt s pavoukem v jedné místnosti. Jakých nejabsurdnějších věcí se lidé dokážou bát?

Pozor na náročná slova

Hellenologofobie spočívá ve strachu z náročné vědecké terminologie. Přesně řečeno to značí obavu z řeckých a latinských výrazů, na nichž je většina vědeckého jazyka postavena. Tato choroba patří do kategorie logofobií, tedy obecného strachu ze slov. Sem se řadí i strach z dlouhých slov, který bývá znám hned pod dvěma názvy; a oba jsou opravdu neuvěřitelně dlouhé a složité: sesquipedalofobie a hippopotomonstrosesquippedaliofobie. Trpět těmito strachy, a přitom je nedokázat ani říct, to je opravdu problém.

A jak se tato fóbie projevuje? Podobně jako ty ostatní – suchými ústy, nevolností, závratěmi, třesem, zrychleným srdečním rytmem, pocením, a nakonec možná až silnou panickou atakou. Původ fóbií je také poměrně záhadný. Nejčastěji se hovoří o traumatické události v raném věku v kombinaci s dědičnými predispozicemi. Komplexnější fóbie sociální povahy (například agorafobie – strach z otevřených prostranství či velkých shromáždění lidí) mají příčinu vzniku stále víceméně neznámou.

Problémy s technologiemi

Aktuální kategorii fóbií je strach z moderních technologií; smartphony a sociální sítě totiž přinesly celou sadu dosud nepoznaných problémů. Kupříkladu pod tajemnými zkratkami FOBO a FOMO se skrývá „fear of being offline“ a „fear of missing out“, čili strach z toho, že člověk nějakou dobu nebude v online prostoru a spousta důležitých informací či zábavu mu kvůli tomu unikne. Na tom takový Facebook vlastně do značné míry stojí, jelikož se snaží svým uživatelům nabízet stále zajímavější a zábavnější obsah – když pak na sociální síti kvůli špatnému připojení chvíli nejste, bojíte se, o co všechno přijdete.

Ze stejného ranku je i nomofobie, tedy strach z nedostatečného signálu mobilního telefonu. Název je odvozen z anglického spojení „no mobile“ a jedná se o velmi častou záležitost, kterou zná naprostá většina z nás. Není se však třeba hned obávat, i zde samozřejmě platí okřídlené psychiatrické pravidlo, že pokud daný problém neomezuje jedince v normálním fungování ve společnosti, nejedná se o nic urgentního k řešení.

Podivné fóbie ve zkratce

Letem světem projeďme ještě řadu dalších, ještě snad obskurnějších fóbií. Arachibutyrofobie spočívá ve strachu z přilepení arašídového másla na horní patro úst; volnomyšlenkářštější diagnostici mohou takto označit strach z arašídového či burákového másla obecně. Lidé trpící omphalofobií se zase děsí představy, že se někdo dotkne jejich pupíku či že se oni budou muset i podívat na cizí pupík; zřejmě pozůstatek traumatu ze spojení pupeční šňůrou s matkou.

Historie pogonofobie sahá až do 19. století a tento strach zase souvisí s vousy. Tehdy totiž ještě leckde existovalo spojení mezi výskytem vousů na mužské tváři a nedostatkem osobní hygieny, což mohlo vést k rozličným onemocněním; dnes už však z vousů působí spíše úsměvně. Zapomenout bychom neměli ani na coulrofobii, tedy extrémní strach z klaunů. A konečně cathisofobie postihuje především ty, kteří mají nemilé zkušenosti s hemoroidy či fyzickou bolestí v zadních partiích; v důsledku pak mohou vykazovat chorobný strach ze sezení. Vpravdě děsivé.

Hrozba v podobě kachen

Pod tajemným názvem anatidaefobie se ukrývá chorobný strach z toho, že člověka pronásleduje kachna. V minulosti totiž bývaly kachny větší, divočejší, a tím pádem i nebezpečnější. Přesto i v dřívějších dobách musela být obava z toho, že se na vás v jakoukoli danou chvíli zlověstně dívá kachna, značně obskurní. Je tu však jeden háček.

Tuto chorobu si totiž vymyslel americký kreslíř Gary Larson v roce 1988 jako důkaz toho, že termín fóbie je až příliš často zesměšňován a že v dnešní době může být fóbií nazýváno téměř cokoli. Anatidaefobii tedy v žádné klasifikaci nemocí nenajdeme a spíše nám připomíná, že bychom měli být v honbě za senzacemi opatrnější. V závěru tak přelaďujeme na vážnější notu připomenutím, že fóbie jsou seriózním problémem, který život mnoha lidem velmi významně komplikuje; jakkoli nám to leckdy může připadat absurdní.

Text: MS

Reklama
Reklama