Pravda o napoleonském komplexu: Jsou nižší muži opravdu agresivnější?

Napoleonský komplex je obecně velmi dobře známý. Nabízí se však otázka, zda je i nějak vědecky potvrzen. Skutečně jsou muži menšího vzrůstu agresivnější a více prahnou po moci?
Christian Clavier v minisérii Napoleon z roku 2002
Christian Clavier v minisérii Napoleon z roku 2002
A&E Television Networks

reklama

Napoleon Bonaparte byl francouzský vojevůdce, který počátkem 19. století děsil i fascinoval celou Evropu. Přestože období jeho dobyvačných válek a vladařského rozmachu netrvalo dlouho, stal se ikonou nejen na poli válečnictví, nýbrž pronikl i do popkultury. Často se totiž zmiňuje takzvaný napoleonský komplex, spočívající v psychickém komplexu z malé výšky, případně jiného tělesného nedostatku. Je však tento výraz přesný, nebo se jedná o malý historický podvod?

Napoleonova tajemná výška

Jak velký vlastně Napoleon byl? Dobové záznamy se liší, ale nejčastěji se uvádí výška mezi 164 a 173 centimetry. To z dnešního pohledu není mnoho, ovšem na svou dobu se jednalo v podstatě o průměr, podle některých zdrojů maximálně o pár centimetrů méně nežli průměr. Zdánlivé výšce vojevůdce navíc nepřidávalo, že se nejčastěji vyskytoval v obklopení královské gardy, tedy urostlých a silných mužů.

Komentování Napoleonovy výšky tedy přicházelo především ze strany britské válečné propagandy, jež prostřednictvím karikatur a anekdot prezentovala Napoleonovy dobyvačné choutky jako kompenzaci za nedostatečný vzrůst. V odbornější psychologické či psychiatrické literatuře se termín nikdy nevyskytoval, nejblíže k němu měl slavný rakouský psycholog Alfred Adler se svými koncepty o komplexu méněcennosti. Jinak se však jednalo hlavně o zlidovělý a nepodložený konstrukt.

Komplex, nebo mýtus?

Přesto se samozřejmě vědci nespokojili s tím, že by takto zajímavou myšlenku jen tak odsoudili. Například britští vědci v roce 2007 přišli se zajímavou studií, kde proti sobě nechávali bojovat muže pomocí dřevěných tyčí. Někteří z nich však měli instrukce, aby bojovali trochu nefér a útočili na klouby na ruce; sledovaným ukazatelem bylo, zdali takto ohrožovaný soupeř ztratí nervy a začne být agresivnější. Výsledky ukázaly, že rychleji tepová frekvence vyletěla naopak u vysokých mužů, kteří se častěji stali agresivními.

Avšak další studie tyto výsledky rozporovaly a skutečně potvrdily vyšší soutěživost či agresivitu v případě méně vzrostlých mužů. Z hlediska evoluční psychologie to i dává smysl, jelikož nižší jedinci obvykle neoplývají tak velkou silou jako ti vysocí, a tak si musejí vytvořit jiné strategie pro uplatnění ve společnosti. Vedle samotné fyzické síly totiž vysocí muži bývají i zdravější, oblíbenější a v dalších ohledech úspěšnější.

Pravdu se tedy asi jen tak nedozvíme, ale určitě není třeba každého člověka nižšího vzrůstu považovat za agresivního dobyvatele, to by bylo přece jen příliš zkratkovité.

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama