Mozek vidí obličeje, i když oči ne! Jak je to možné?

Co mají společného Jennifer Aniston, Roger Federer, neurony v mozku a oči? Rozhodně víc, než by se na první pohled zdálo! A může zde být dokonce ukryto tajemství našeho vědomí…
Vidíme očima, nebo mozkem?
Vidíme očima, nebo mozkem?
istockphoto.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Co to vlastně znamená, když řekneme, že jsme něco viděli? Je rozdíl mezi viděním pomocí očí a „pomocí mozku“? Tým německých vědců zkoumal, jak neurony v mozku reagují, když jsou vystaveny podnětům, které si obvykle ani neuvědomujeme. Mohlo by tak dojít k pochopení toho, jak funguje naše vědomí – a mimochodem také toho, co naše vědomí vlastně je.

Celebrity nás fascinují

Výzkumníci mohli stavět na některých dřívějších výzkumech, které už k zajímavým závěrům dospěly. Například v roce 2005 se podařilo identifikovat takzvaný neuron Jennifer Aniston. Tehdejším účastníkům byly ukazovány rozličné obrázky známých i neznámých lidí a věcí a překvapivě velké pozornosti mozkové aktivity se dočkaly obrázky celebrit; došlo doslova k „vystřelení“ pouhého jednoho neuronu, když se na fotografii objevily slavné herečky či politici. Začalo se uvažovat, že za poznáním každé osoby stojí pouhý jeden neuron, který je naprogramován právě k tomuto účelu. Tyto mozkové buňky byly aktivní v části mozku spojené s dlouhodobou pamětí, což by dávalo smysl.

V aktuálním výzkumu vědci stavěli na fenoménu známém jako výpadek pozornosti (v originále attentional blink). Ten spočívá v chybě vnímání, která se stává nám všem – pokud jsou nám prezentovány dva podněty v rychlém sledu po sobě, toho druhého si často ani nevšimneme. Důvodem je zřejmě snaha zařadit do našich kognitivních struktur první obraz, a tak nám na ten druhý jednoduše nezbyde kapacita pozornosti. Je tak možné člověku promítnout obraz, aniž by si dotyčný vůbec něco uvědomoval.

Vidíme mozkem?

Němečtí vědci promítali účastníkům celkem 14 obrázků, které byly daným lidem známé. V souladu se starší studií u každého z těchto obrázků zareagoval právě jeden specifický neuron. Jak už to v této oblasti chodí, pracovní označení těchto mozkových buněk bylo „neurony Rogera Federera“, podle slavného tenisty, který se na fotografiích také vyskytoval. Účastníci pak dostali za úkol, aby si mezi těmito obrázky všimli konkrétních dvou, které se objevily ve velmi krátkém intervalu (150 milisekund). V téměř polovině případů si účastníci druhého obrázku vůbec nevšimli, ale jejich mozek ano – zmíněný neuron Rogera Federera se totiž aktivoval!

Výzkumníkům se tak podařilo dostat na hranici mezi vnímáním a pamětí. Zase jednou se ukázalo, že náš mozek registruje mnohem více podnětů, než si vůbec dokážeme uvědomit, respektive než kolik se dostane na vědomou úroveň. Právě podobné pokroky v chápání fungování mozku mohou dlouhodobě vést k tomu, že lépe pochopíme, jak naše vnímání a následně i vědomí vlastně funguje. Není to přece jen fascinující myšlenka, že náš mozek dokáže „vidět“ věci?

Text: MS

Reklama
Reklama