Mozek prý neobsahuje vzpomínky. Sám totiž vzpomínkami JE!

Lidská paměť nepřestává vědce fascinovat. Ovšem překvapivě funkční paměť mají i mnohem jednodušší organismy a náš mozek ještě z oblasti vzpomínek nevydal zdaleka všechna tajemství!
Jak jsou v mozku uloženy vzpomínky?
Jak jsou v mozku uloženy vzpomínky?
istockphoto.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Zkuste si vzpomenout na nějakou událost ze svého života. Zjistíte, že se nejedná o pouhý soubor faktů, nýbrž zahrnuje i emoce, leckdy i vůně či další smyslové vjemy. Jedná se o fascinující dovednost mozku, který během neuvěřitelně krátké doby (v podstatě v řádu milisekund) dokáže ukládat poměrně komplexní soubory informací. Každá taková zkušenost navíc přetváří způsob, jak jsou jednotlivé neurony propojeny; jsou to tedy vzpomínky, které mozkovou strukturu aktivně přetvářejí, a tak vlastně můžeme říci, že mozek je vlastně systémem paměti. Co dalšího je s tímto možná těžko představitelným faktem spojeno?

Čas je pro mozek klíčový

Jak přesně zpracováváme informace do vzpomínek? Vazba mezi krátkodobou a dlouhodobou pamětí stále není zcela jasná, dvojice vědců z New York University však nedávno přišla s popisem, který připomíná vnímání zvuku. Tak jako vnímáme zároveň různé frekvence zvuku, pracují i krátkodobá a dlouhodobá část naší paměti v symbióze. Obě totiž využívají zkušeností z minulosti k tomu, aby nám pomohly lépe chápat přítomné dění.

Neurovědec Nikolaj Kukuškin, spoluautor nejnovějšího výzkumu, popisuje paměť jako „…reaktivaci spojení mezi různými částmi mozku, které byly spojeny někdy v minulosti.“ Díky minulým zkušenostem tedy paměť upravuje chování v budoucnosti. Klíčová je přitom složka času, autoři hovoří o takzvaných časových oknech, které dělí každou zkušenost na více drobných jednotek.

Vzpomínky vycházejí ze změny

V mozku není žádné místo, kde by byly vzpomínky uloženy. Neurony operující s pamětí jsou plastické a vyskytují se všude v mozku. Proto je důsledkem zmíněného zkoumání i to, že mozek sám o sobě je vlastně velkým paměťovým centrem, navíc neustále přetvářeným novými vzpomínkami. A které se do paměti skutečně zapisují? Autoři vycházejí z konceptu homeostázy, tedy snahy o přirozenou rovnováhu. Pokud jedinec (a nemusí se jednat jen o člověka, jejich analýzy obdobně pracují i s jednobuněčnými organismy) vnímá odchylku od nějakého standardního stavu, ať už v jakémkoli ohledu, tuto změnu si zapamatuje spíše než stav, který už zná a který je bezpečně v rovině homeostázy. Člověk tak zachycuje především nové informace a ty, které potvrzují to, co už zná, ignoruje. Dává to smysl a zase jednou to svědčí o výborné efektivitě našich mozkových procesů!

Text: MS

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama