Motivované uvažování: Lidé od pradávna odmítají fakta, která se jim nezamlouvají

Jak se říká, občas vidíme jen to, co se nám hodí do krámu. Čím to ale je, že některá fakta cíleně přehlížíme nebo alespoň snižujeme jejich hodnotu? Mohou za to odvěké psychologické mechanismy.
Také si zakrýváte oči před určitými fakty?
Také si zakrýváte oči před určitými fakty?
istockphoto.com

reklama

Tenhle jev jsme zažili snad všichni. Narážíme na rozličné názory a některé z nich se nám prostě nezamlouvají. Aniž bychom si to uvědomovali, tvrdošíjně odmítáme logické argumenty prostě proto, že se nám názor našeho oponenta nelíbí. Namísto toho se pouštíme do vyhledávání informační munice v duchu toho, co je nám po chuti. Zdálo by se, že v mnoha tématech (například věčné otázce, jestli je Země kulatá, nebo placatá) se stačí obrátit na vědeckou obec a nechat se poučit dominantním pohledem na věc; jenže v oblastech politiky a společnosti často tak jasné odpovědi nejsou. A tam právě nastávají hlavní problémy.

Rozličné chyby v uvažování

Odpovědí na toto naše podivné chování je fenomén, který se v angličtině nazývá „motivated reasoning, do češtiny se občas překládá jako „motivované uvažování“. Popsala ho začátkem 90. let americká sociální psycholožka Ziva Kunda, která se mimochodem díky tomuto nestandardnímu jménu stala před lety v českém a slovenském prostředí nečekaně populární. Každopádně však pomohla rozklíčovat fascinující prvek našeho přemýšlení, který je zcela v rozporu s představou lidí jako racionálně přemýšlejících bytostí.

Motivované uvažování totiž spočívá v tom, že jsme emočně přitahováni k určitému názoru, jenž si nehodláme nechat zkazit fakty. Informace, které získáme, si interpretujeme v duchu už existujícího názoru, jenž se tak velmi těžko vyvrací. Podobným fenoménem je konfirmační zkreslení, patřící do skupiny kognitivních heuristik – čili myšlenkových zkratek, k nimž se uchylujeme ve chvílích, kdy se nám nechce moc přemýšlet. V souladu s konfirmačním zkreslením tedy vyhledáváme a následně si i pamatujeme takové informace, jež podporují náš stávající názor. Cíleně si vybíráme zdroje, které jsou v souladu s naším viděním světa. Myslíme si, že si rozšiřujeme obzory a získáváme stále více informací, avšak ve skutečnosti se pouze cíleně utvrzujeme v prvotním názoru.

Rozdíl mezi konfirmačním zkreslením a motivovaným uvažováním je spíše akademický a v praxi se povětšinou projevují oba jevy zároveň. Konfirmační zkreslení se více zaměřuje na přijímání informací, tedy že dat podporujících naše domněnky si s vyšší pravděpodobností všimneme (a také je aktivněji sami vyhledáme), zatímco motivované uvažování se týká spíše zpracování informací – tedy když už si něčeho všimneme, máme sklon nekriticky a urychleně přijmout data potvrzující náš názor, a naopak kriticky zpochybnit to, co se nám nehodí. Hlavním problémem s těmito myšlenkovými procesy je přitom jejich skrytost, toto zkratkovité přemýšlení si totiž neuvědomujeme – ba co víc, s rostoucím množstvím zdrojů informací se považujeme za uvědomělejší a vzdělanější.

Chceme patřit k ostatním

Filosof Adrian Bardon tato myšlenková zkreslení vysvětluje evolučně. Naši předci zvyšovali svou šanci na přežití a úspěšnou reprodukci tím, že se dokázali úspěšně asimilovat do stávající skupiny či kmenu – a to zahrnovalo i převzetí jeho pohledu na svět, jeho ideologie. Od toho se následně odvíjí naše identita, charakterizujeme se do značné míry tím, že někam patříme, že jsme součástí větších společenských celků. Když se tedy objeví trhlina v našem dlouhodobém pohledu na svět, roste v nás napětí a úzkost.

Obvykle se nám nepodaří přesvědčit svou společenskou skupinu o tom, že pravda je někde jinde – a zároveň se možná nemůžeme (či prostě nechceme) z této skupiny vyčlenit. Řešením je proto změna našeho pohledu na problém, odvislá od těch nejjednodušších mechanismů myšlení. A všelijaká kognitivní zkreslení jsou na světě, včetně zmíněné neochoty přijímat fakta, která se nám nehodí. Velká studie z roku 2015 ukázala, že čím je člověk vzdělanější v politických či vědeckých tématech, tím vyšší je šance na jeho ideologickou polarizaci. Rostoucí množství informací nás utvrzuje v tom, že náš názor je skutečně hodnotný a měli bychom se o něj podělit.

To se navíc umocňuje v třaskavých tématech, na která má spousta lidí z našeho okolí nějaký jasný a výrazný názor; obvykle to platí pro oblasti politiky, lidských práv, globálních změn a dalších témat, která každodenně rezonují naším sociálním polem. Zkusme si tedy dávat na podobné fenomény větší pozor a zapojovat kritické myšlení tak, jak jen nejlépe dokážeme; i za cenu občasných nepříjemných zjištění.

reklama

reklama