Minulost nebyla špatná a Milada Horáková se stala obětí studené války, tvrdí Miloš Jakeš

Život před 30 lety očima posledního nejvyššího komunisty Miloše Jakeše.
Přesvědčit lidi, aby se postupně zřekli soukromého vlastnictví, nebylo lehké, přiznává Miloš Jakeš.
Přesvědčit lidi, aby se postupně zřekli soukromého vlastnictví, nebylo lehké, přiznává Miloš Jakeš.
Realfilm Production
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Jakeše do koše! skandovali účastníci demonstrací po 17. listopadu 1989. Nejmocnější muž hroutícího se režimu v pomyslném odpadkovém koši skončil překvapivě rychle – už večer 24. listopadu 1989 rezignoval na post generálního tajemníka Ústředního výboru KSČ, který mu mimo jiné umožňoval povolat a případně nasadit do akce Lidové milice.

O čtyři dny později ho tehdejší prezident Gustáv Husák uvolnil z funkce předsedy Rady obrany státu a 3. prosince Jakeš rezignoval i na post předsedy ÚV Národní fronty. Finále pak přišlo 7. prosince 1989, kdy "rodná strana" věrného aparátčíka vyloučila ze svých řad.

Praha 1989 a portrét Miloše Jakeše doplněný o slogan vyzývající ke generální stávce
Autor: Wikimedia Commons Praha 1989 a portrét Miloše Jakeše doplněný o slogan vyzývající ke generální stávce

Možná byste očekávali, že po tak rychlém "odhození do koše" Jakeš vůči komunistům zahořkl. Omyl. Poslední generální tajemník ÚV KSČ, autor nezapomenutelného projevu v Červeném Hrádku ze 17. července 1989 a dnes zarputilý a asketicky působící důchodce Miloš Jakeš, nedá ani třicet let po pádu režimu na socialismus dopustit. „Trochu bych přitvrdil ve smyslu obhajoby minulosti a principů socialismu. Minulost špatná nebyla, dodnes z toho žijou…“ Jak se ale vlastně dnes žije kdysi nejmocnějšímu muži bývalého Československa a co si myslí o budování socialismu?

Důchodce z pražské Hanspaulky

Švestkové knedlíky si vaří do zásoby, do hospody nechodí. Zato komunistické oslavy 1. máje v pražských Holešovicích nevynechá nikdy. Důchodce Miloš (vlastním jménem Milouš) Jakeš má svou ženu Květenu (zemřela 2013) v urně v obývacím pokoji. Jinou ženu ostatně podle svých slov neměl, prožil s ní 70 let života. Pracovala v elektroodělení ve Zlíně u Bati, kde navíjela cívky na transformátory – stejně jako Jakeš.

Až do roku 2016 žil dnes již 97letý důchodce ve vile na pražské Hanspaulce. Jeho dva synové poté vilu prodali a Jakeše odstěhovali do luxusní novostavby v pražských Dejvicích.

Miloš Jakeš a vlastní portrét z KLDR
Autor: Realfilm Production Miloš Jakeš a vlastní portrét z KLDR

Jakeš ve svém původním domě, kde bydlel 35 let, schraňoval množství artefaktů připomínajících jeho nejlepší roky v čele československých komunistů, které vedl bezmála dva roky. Hrdě ukazuje svůj portrét v nadživotní velikosti, který dostal od Kim Ir-sena při návštěvě KLDR a také vycpanou hlavu sajgy, kterou neobratně střelil v Mongolsku.

Rolník Jakeš

Doma i ve škole mu říkali Milda. Rodina měla v šumavských Českých Chalupách dva a půl hektaru, dvě krávy a dvě prasata. Jakeš se v 15 letech začal učit v Baťově Škole práce ve Zlíně, později pracoval v Baťových závodech. Přes všechno, co od Bati dostal, ani na okamžik nepochybuje o nutnosti firmu Baťa znárodnit.

Zlínu, po únorovém komunistickém převratu přejmenovaném na Gottwaldov, zůstal Jakeš věrný. Jako předseda Jednotného národního výboru, což byla spojená funkce primátora Gottwaldova a předsedy Okresního národního výboru, bylo Jakešovým prvním velkým úkolem ve službách nového režimu združstevnění zemědělství. „Přesvědčit lidi, aby se postupně zřekli soukromého vlastnictví, nebylo lehké,“ přiznává Jakeš, který se o to snažil dva roky (1950–52).

V dalších letech Jakešova stranická hvězda stoupala až na faktický vrchol moci – v roce 1987 se stal generálním tajemníkem ÚV KSČ.

Milada Horáková byla obětí studené války

„Takové věci se děly, vždyť budování socialismu probíhalo v podmínkách studené války,“ komentuje bývalý generální tajemník ÚV KSČ politické procesy z 50. let. Podle něj se nemohlo stát, že by skončil stejně jako Milada Horáková, protože „věděl, co dělá“.

„Je zajímavé, že lidem nevadí zločiny Spojených států, ale nějaká hloupost se vydává já nevím za co,“ reaguje Jakeš na otázku, zda by se neměl od procesů distancovat. Popravu Milady Horákové označuje za omyl, za který můžeme poděkovat studené válce. „Země se nějak bránila. Někdy se bránila dobře a někdy to prostě neměla udělat,“ shrnuje Jakeš.

I když byl po listopadu 1989 aparátčík Jakeš z tehdy ještě KSČ vyloučen, nikdy nepřestal být věrný myšlence kolektivní práce a budování socialismu. I proto ho můžete každý rok vidět na oslavách Svátku práce na Výstavišti v pražských Holešovicích.

Poslechněte si, jak Jakeš v Červeném Hrádku 17. července 1989 mluvil o ekonomice:

Miloš Jakeš 17. července 1989

(mih)

Reklama
Reklama