Masakr v Sýrii: Asadovi vojáci povraždili až 40 000 obyvatel města Hamá, o domov jich přišlo ještě mnohem víc

Muslimské bratrstvo se dostalo do sporu s režimem Háfize Asada, který v Sýrii vládl v letech 1971–2000, hned po jeho nástupu do funkce prezidenta. Asad byl generál armády, v Sýrii zastával několik let post ministra obrany a krátce byl i premiérem. Pocházel ze sekty alawitů, která se hlásí k učení a myšlenkám zoroastrismu, judaismu, křesťanství i islámu. Pro většinové sunnity to byl neznaboh, který navíc své souvěrce dosadil do vysokých funkcí a v podstatě si Sýrii přivlastnil.

Dalším trnem v oku Muslimskému bratrstvu byla tradiční politická strana Baas (Socialistická strana arabské obrody), kterou v Damašku v roce 1940 založil syrský křesťan Michel Aflak, a jejímž programem zpočátku byl boj proti koloniálním mocnostem. Baasisté se inspirovali německou sociální demokracií a koketovali se socialismem. V roce 1963 provedli vojenský puč a zesílili orientaci země na ateistický Sovětský svaz. Baas tvořil pevný základ Asadova režimu.

Udeř a zmiz

Strana Baas i Asad měli brzy pocítit hněv „jediných pravých stoupenců islámu“ shromážděných pod zeleným praporem Muslimského bratrstva. Počátkem roku 1976 byl zavražděn šéf všeobecného zpravodajství v Hamá major Muhammad Gharra a postupně zesílily akce individuálního teroru podle taktiky „udeř a zmiz“. V Halabu tak bylo 16. června 1979 zavražděno 32 a zraněno 54 dělostřeleckých alawitských kadetů. „Dva fundamentalističtí důstojníci nechali nastoupit frekventanty, vyzvané studenty shromáždili v místnosti, kam pak naházeli ruční granáty,“ popsal operaci arabista a islamolog Eduard Gombár.

Následovaly ozbrojené útoky na vládní budovy, policejní stanice a sekretariáty strany Baas. Po sovětském vpádu do Afghánistánu v roce 1979 se pak podle Gombára terčem individuálních teroristických útoků stali syrští komunisté, sovětští vojenští poradci i loajální muslimští duchovní, přičemž zahynulo přes 300 lidí. V červnu 1980 se stal cílem pokusu o atentát i sám prezident Asad. Odveta byla mimořádně tvrdá – takzvané Roty obrany vedené mladším bratrem prezidenta den po atentátu povraždily v palmyrské věznici 1 181 vězněných členů Muslimského bratrstva.

Today it marks the 51st anniversary to one of the biggest massacres in Syria
In 1980 Hafez Assad got angry and decided to revenge from the prisoners, so he gave orders, and his brother executed 1200 political prisoner in Tadmor (Palmera) prison.
His brother is safe in France now. pic.twitter.com/vPrAdQ54SG

— Asaad Sam Hanna (@AsaadHannaa) June 27, 2021

Masakr v Hamá

Vrcholem nevyhlášené války bylo povstání v Hamá v únoru 1982. Na smluvené heslo odvysílané bagdádskou stanicí Hlas mudžáhidů v noci z 2. na 3. února islamističtí extremisté z Muslimského bratrstva koordinovaně obsazovali jednu vládní budovu za druhou a prohledávali domy členů vládní strany Baas. Za oběť jim padlo 250–500 intelektuálů, novinářů a učitelů, 200 parašutistek bylo povražděno přímo v ložnicích kasáren.

Tentokrát se Háfiz Asad rozhodl pro exemplární akci a jejím provedením pověřil svého mladšího bratra Rifáta Asada. Ten dostal k dispozici letectvo, tanky a především 12 000 zkušených příslušníků Rot obrany. Ti Hamá neprodyšně obklíčili a začali bombardovat a ostřelovat z děl. Když o tři týdny později vpadli do rozbombardovaného města, rozpoutali peklo.

Today is the 38th anniversary of the Hama Massacre. Hafez al-Assad's forces destroyed the city, a center of Islamist armed resistance & massacred thousands of civilians (estimates vary 10-40K). The massacre was followed by years of arrests of anyone linked to the Islamists. pic.twitter.com/EewOYk3p6u

— Elizabeth Tsurkov🌻 (@Elizrael) February 2, 2020

Muži starší 15 let byli popravováni, ženy znásilňovány. V centru města, kde tanky a buldozery srovnaly se zemí bloky obytných domů, zmizely celé ulice. Podle různících se odhadů při řádění ve čtvrtém největším syrském městě zahynulo až 40 000 lidí, dalších 15 000 se pohřešovalo a na 100 000 jich bylo z města vyhnáno.

Vzpomínky na krvavý masakr se znovu vynořily v roce 2011, kdy se na okraji Hamá znovu soustředily vládní tanky, tentokrát ale pod velením Asadova syna Bašára. Ten se chopil moci v Sýrii po smrti svého otce a zkušenosti „strýčka Rifáta“ využil k potlačení nového povstání. I tentokrát vjely tanky ze čtyř stran do Hamá a stejně jako o tři desetiletí dříve střílely do obytných domů. Také tento odpor proti autoritativní vládě dynastie Asadovců skončil stovkami mrtvých obyvatel města, jehož zahrady vznikly již kolem roku 1100 před naším letopočtem.

ZDROJ: Eduard Gombár: Islamistické organizace v Sýrii, v Jordánsku a v Libanonu, Mezinárodní vztahy 3/2002, s. 84-97