20. února 2022 03:00

Voda protržené přehrady Malpasset vytvořila šedesátimetrovou vlnu, která zabila přes 420 lidí

Nedostatečný geologický průzkum, lajdáctví a souhra náhod byly 2. prosince 1959 příčinou protržení francouzské přehrady Malpasset, ležící u východní části středomořského Azurového pobřeží. Tragédie si vyžádala víc než 420 lidských životů a stala se jednou z nejhorších událostí obdobného druhu.

Přehrada se protrhla ve 21:13 místního času a záplavová vlna, která byla zpočátku vysoká 60 metrů a řítila se do údolí rychlostí 70 kilometrů za hodinu, smetla z povrchu země dvě vesnice. Za dalších 20 minut se pak přiřítila do sedm kilometrů vzdáleného města Fréjus, které z části zaplavila.

Síla vlny byla taková, že tunové kusy přehrady ničily vše živé i neživé až ve vzdálenosti téměř dvou kilometrů – ještě ve Fréjusu záplavová vlna dosahovala až tří metrů. Podle některých zdrojů bylo obětí daleko více než oficiálně uváděných 423. Mnoho těl totiž vlna odnesla do moře. Mezi oběťmi byli i dělníci z nedaleké stavby silnice, které nikdo nepostrádal, jelikož pracovali bez povolení.

Průběh tragédie včetně vyprávění očitých svědků sledujte v dokumentu Mimo kontrolu online na Prima ZOOM.

Přehrada od slavného architekta

Klenbová betonová přehrada v malebném údolí Malpasset na řece Reyran se začala stavět v roce 1952 a sloužit měla jako zdroj vody v tomto suchém regionu. Jejím architektem byl slavný André Coyne, autor několika desítek přehrad v mnoha zemích světa – mimo jiné na řece Zambezi nebo v Québecu.

Hráz byla vysoká 60 metrů, dlouhá byla přes 220 metrů a objem nádrže činil 50 milionů metrů krychlových. Na místě se dodnes nacházejí zbytky hráze a turisté si tak mohou udělat obrázek o tom, co se tenkrát stalo.

Když telefony stávkují

Tragédii způsobil tektonický pohyb okolních skal v kombinaci s vydatnými srážkami, které způsobily přeplnění nádrže, která nevydržela tlak hornin i vody. V osudný den voda stoupala v hrázi neočekávaně rychle, a stráž se proto rozhodla spojit s ústředím. Telekomunikační společnost ale zrovna stávkovala, a tak se zaměstnanec přehrady vydal na motorce do Fréjusu. Povolení k otevření stavidel však nedostal, protože se radní báli, že by voda ohrozila stavbu nového silničního mostu.

Povolení přehrada nakonec dostala až v šest hodin večer, to už však bylo pozdě. Voda začala přetékat a po deváté hodině se část hráze zhroutila. Strážný, který žil asi dva kilometry pod hrází, se zachránil i s rodinou útěkem do okolních kopců.

Až později se objevily informace, že na některé závady experti poukazovali již při stavbě přehrady a také geologický průzkum byl nedostatečný. Svou roli sehrály i exploze z blízké stavby silnice a pracovníci přehrady navíc v den katastrofy přehlédli varovné signály v kontrolních přístrojích. Zhroucení přehrady notně zasáhlo jejího architekta Coynea, který zemřel jen několik měsíců po tragédii.

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom