Mají lidé špatný čich? Jde o mýtus starý 150 let

Máme mnohem lepší čich, než si myslíme.
Vůně nebo smrad?
Vůně nebo smrad?
pixabay.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Čichové schopnosti lidí byly dosud podceňovány a zatracovány. Nyní se ukázalo, že je lidský čichový systém lepší nebo minimálně stejně dobrý jako u jiných savců.

Lidé všeobecně patří mezi nejdokonalejší tvory na naší planetě. Útroby našich hlav okupují obrovské mozky, s jejichž pomocí dokážeme stavět mrakodrapy, vymýšlet složité matematické úlohy a třeba cestovat do vesmíru. Také naše rozpoznávací schopnosti patří mezi neuvěřitelně dokonalé, neboť v tisícerém davu tváří dokážeme s přehledem rozeznat své děti, manželky a známé. Do současné doby se ovšem myslelo, že právě tyto silné stránky nás připravily o dobrý čich. „Lidé se někdy učí, že právě na úkor dobrého vizuálního systému jsme ztratili čich jako kompromis,“ říká neurobiolog John McGann z Rutgers University.

Jak je to s lidským čichem?

Na kvalitu lidského čichu totiž mezi lidmi převládá všeobecný názor, který na naše čichové smysly vrhá špatné světlo. Lidé jsou zkrátka přesvědčeni, že je lidský čich ve srovnání s jinými zvířaty, jako jsou třeba psi a myši, výrazně horší. Pravda je ale ve skutečnosti úplně jiná. Tento všeobecný předpoklad totiž není založen na empirických důkazech, ale na hypotéze z 19. století, která se opírá o obor zkoumající souvislost stavby lebky s duševními schopnostmi a charakterovými rysy člověka zvaný frenologie. A jak se zdá, i když má frenologie také v dnešním světě svoje místo, s lidským čichem toho mnoho společného příliš nemá.

Kolik vůní rozeznává?
Autor: pixabay.com Kolik vůní rozeznává?

Mýtus původem z 19. století

John McGann ale do celé věci vnesl nové světlo, čímž zúročil svoji 14letou studii čichových systémů na Rutgers University, kde se pokusil s tímto mýtem jednou provždy skoncovat. „Skutečnost je taková, že lidský čich je tak dobrý jako u jiných savců, jako jsou hlodavci a psi,“ řekl McGann, který za primárního viníka všeobecně špatného předpokladu označil mozkového chirurga Paula Brocaho (1824–1880). Byl to právě Broca, který se měl zasloužit o prosazení nepravdivého názoru na lidský čich. 

Tento francouzský chirurg, anatom, antropolog, histolog a patolog v rámci svých pitevních zákroků zjistil, že oblast mozku, která zpracovává zápach, je vzhledem k celkovému objemu lidského mozku menší než v případě psů nebo krys, tudíž usoudil, že je čich pro člověka ve srovnání s ostatními živočichy méně důležitý.

Když z očí vyzařuje klid...
Autor: pixabay.com Když z očí vyzařuje klid...

V roce 1879 tak rozdělil savce na ty s dobrým a špatným čichem, přičemž člověka zařadil do druhé kategorie po bok dalších primátů a vodních živočichů, jako jsou třeba velryby. Nyní se ale toto přesvědčení ukázalo jako zcela mylné.

Všudypřítomná evoluce

John McGann ve svém posledním bádání poukazuje na to, že absolutní počet lidských čichových neuronů je vůči ostatním savcům až pozoruhodně konzistentní. Ostatně lidé mají přibližně 1000 genů pachových receptorů, což je o pouhou stovku méně než v případě myší. Ani výše receptorů však nemusí nic znamenat. Neurobiolog totiž provedl několik pokusů, během něhož vystavil myši a lidi dvěma různým pachům. A zatímco myši oba pachy od sebe nerozeznaly, lidé s jejich identifikací neměli žádný problém. Ostatně vyšší koncentraci čichových receptorů mají v nose také psi, což pravděpodobně vysvětluje jejich citlivost na některé pachy, jako jsou třeba výbušniny. Ovšem dokonce i psi mají v porovnání s lidským čichem své slabé stránky. Lidé jsou totiž mnohem citlivější třeba na amylacetát, tedy zápach zralých banánů. Vědci tuto skutečnost odůvodňují tím, že identifikace zralého ovoce byla pro naše předky zkrátka mnohem důležitější než pro psy.

O kvalitách lidského čichu byly dokonce již dříve některé vědecké studie vypracovány. Jedna taková například zjistila, že lidé dokážou rozlišovat mezi jedním bilionem různých pachů. Jak se tedy zdá, lidský čich na tom zase až tak špatně není. A byť lidský čichový systém vykázal některé biologické odlišnosti od jiných savčích druhů, po stránce neurobiologických a senzorických schopností je obecně podobný. Lidský čichový systém sice vykazuje vůči mnohým hlodavcům méně čichových genových receptorů, ale zato je po mnoha stránkách složitější a propracovanější. Matka příroda tomu tak chtěla, protože je čich pro člověka obecně velmi důležitý. Koneckonců případná porucha této soustavy může být varujícím ukazatelem některých neurodegenerativních chorob, zejména Parkinsonovy a Alzheimerovy choroby.

Text: Petr Smejkal

Reklama
Reklama