Lze zapomenout mateřský jazyk? Za těchto podmínek ano

Jazyky se nejen učíme, ale i zapomínáme. A to neplatí jen pro ty cizí, nýbrž se to může stát i naší mateřštině! Výzkumy ukazují, že je to docela dobře možné...
Když zapomenete mateřský jazyk, doma se jen tak nedomluvíte...
Když zapomenete mateřský jazyk, doma se jen tak nedomluvíte...
istockphoto.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Nad tímhle jste se možná nikdy nezamýšleli. Většina z nás řeší, které jazyky se během života učit, ať už kvůli práci, či soukromému životu. Víme, že když naučeným jazykem dlouho nemluvíme (a ani nečteme nebo nepíšeme), pomalu ho zapomínáme; přesto však nebývá problémem prachem zapadané znalosti vyštrachat a poměrně rychle se vrátit na bývalou úroveň. Ty informace tam někde hluboko totiž jsou. Jenže můžeme stejně zapomenout i náš mateřský jazyk? A co se potom stane?

Zapomínání mateřského jazyka?

U dětí tento proces můžeme sledovat o poznání častěji nežli u dospělých. Díky neustále se měnícímu dětskému mozku je zhruba do dvanácti let věku možnost výrazných změn. Dokonce u devítiletých dětí nastaly situace, kdy po přestěhování do jiné země a kompletní ztrátě kontaktu s původním prostředím došlo i k vymizení mateřského jazyka. V dospělém věku jsou však potřeba mnohem specifičtější podmínky nežli jen doba, po kterou není člověk se svým mateřským jazykem v kontaktu.

Ovládat vícero jazyků je pro naše mozky totiž poměrně náročné. Pokaždé, když potřebujeme zvolit nějaké slovo, se mozek musí rozhodnout, o jaký jazykový kontext se jedná a podle toho upřednostní slovo v aktuálně používaném jazyce a potlačí to v jazyce momentálně nepotřebném. A je zřejmé, že pokud je jeden jazyk potlačován příliš dlouho, dojde k zapomínání jednotlivých slov a později i gramatických struktur.

Zajímavým (ačkoli velmi smutným) příkladem tohoto jevu byli němečtí Židé, kteří před hrůzami nacismu prchli na oceán. Fenoménem možné ztráty mateřského jazyka se zabývá kupříkladu německá lingvistka Monica Schmid z britské University of Essex, která zpovídala řadu z židovských uprchlíků a zjistila, že ti, kteří emigrovali už počátkem 30. let, mluvili německy lépe nežli pozdější emigranti, donucení k útěku židovskými pogromy. Ačkoli totiž první skupina pobývala v cizí zemi o něco delší dobu, trauma nebylo tak silné, a tak se odpor k němčině natolik nevyvinul.

Talent na jazyky se neztratí

Vedle délky pobytu v cizí zemi (a tedy jiném jazykovém prostředí) a případném traumatu hraje roli i prostý talent na jazyky – kdo se snadněji učí cizí řeči, bude si ty nepoužívané také déle pamatovat. A nezanedbatelný je i rozdíl mezi mateřským jazykem a novým, který ho nahrazuje; čím jsou si podobnější, tím rychleji změna může proběhnout.

To ukázal například výzkum Kubánců, kteří v americkém Miami žili v komunitě společně s tamními Mexičany a Kolumbijci. Za zapomínání “kubánské španělštiny” v tomto případě nemohla angličtina, ale neustálé vystavení jiným odnožím španělštiny. Což lze interpretovat jako užitečný adaptační mechanismus – mozek se prostě snáze přeladí na změněné podmínky, když nejsou dramaticky odlišné od těch původních. A samozřejmě platí, že pro oprášení mateřštiny stačí na poměrně krátký čas opět navštívit původní zemi; staré zvyklosti se obnoví celkem rychle. Fascinující, co vše náš mozek dokáže, že?

Text: MS

Reklama
Reklama