Legenda o věčném Židovi. Jak nacisté překroutili biblický příběh?

S biblickou mytologií pracovali nacisté opakovaně, dnes se však podíváme na případ, který patří mezi nejděsivější. Jak došlo ke zneužití legendy o věčném Židovi pro antisemitskou propagandu?
Ježíš během křížové cesty údajně "stvořil" věčně putujícího Žida. Vznikla z toho velmi zajímavá legenda...
Ježíš během křížové cesty údajně "stvořil" věčně putujícího Žida. Vznikla z toho velmi zajímavá legenda...
istockphoto.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Legenda o věčném Židovi se začala šířit ve středověku, avšak její kořeny je možné vysledovat ještě mnohem dál. Vlastně už jeden z prvních biblických příběhů v knize Genesis, totiž zabití Abela jeho bratrem Kainem, vykazuje důležitý prvek tohoto příběhu – trest v podobě věčného putování či bloudění po Zemi.

Nejčastější výklad se pak opírá o nešťastnou interakci jednoho muže s Ježíšem během jeho křížové cesty. Ten si totiž Ježíše dobíral kvůli jeho tvrzení, že se časem vrátí na Zemi. Ježíš mu odvětil, že se skutečně vrátí a že než se tak stane, musí na něj tento muž počkat. A tak je Žid odsouzen k věčnému životu a čekání na Ježíšův návrat na Zem – nejpravděpodobněji v podobě parusie, tedy druhého příchodu Ježíše spojeného s koncem věků a Posledním soudem.

Věčný Žid byl často zobrazován (až karikován) způsobem, jehož později využila nacistická propaganda. Tento obrázek pochází z poloviny 19. století.
Autor: Wikipedia Commons/E Fuchs Věčný Žid byl často zobrazován (až karikován) způsobem, jehož později využila nacistická propaganda. Tento obrázek pochází z poloviny 19. století.

Potulný či věčný Žid

Postupem let (respektive staletí) se legenda šířila po celé Evropě a následně i Americe. V 17. století se popis příběhu stal velmi oblíbeným v německých zemích a odtud už to byl jen krůček k nám – tou dobou se také vžilo označení „věčný Žid“ či Ahasver. Psali o něm třeba Jaroslav Vrchlický, Viktor Dyk, Guillaume Apollinaire či George Gordon Byron. Básnicky se z této postavy stal skoro archetyp věčně nešťastného, neukotveného a zchátralého člověka.

Tento mýtus se výrazně propsal i do mnoha dalších popkulturních oblastí. Naposledy jsme na postavu potulného Žida mohli narazit předloni ve třetí řadě povedeného seriálu Fargo podle slavného filmu bratří Coenů nebo seriálové gangsterce Peaky Blinders. Už na počátku dějin kinematografie, v roce 1904 se toulavým Židem zabýval filmový průkopník Georges Méliès, další adaptace se objevily ve 20. i 30. letech.

Děsivá nacistická propaganda

Nejslavnější a bezesporu i nejzrůdnější variací na toto téma se však stal film Věčný Žid (Der Ewige Jude) z roku 1940. Tou dobou už nebylo zapotřebí nacistický antisemitismus příliš skrývat, což je z tohoto díla patrné. Pseudodokumentární snímek se řadí k nejvýraznějším zástupcům štvavé a agresivní propagandy zaměřené proti židovskému obyvatelstvu; dodnes je film zakázán a smí se promítat pouze pro vědecké účely a s dostatečným vysvětlujícím komentářem – ano, o natolik toxické dílo se jedná.

Jako součást myšlenkového podhoubí k přípravě konečného řešení židovské otázky přitom funguje zcela jasně a Joseph Goebbels musel být svého času nadšen. Legenda o potulném Židovi je tu dávána do kontextu s chováním židovského obyvatelstva napříč kulturami, státy a historickými epochami a výsledná koláž se snaží Židy dehumanizovat, a ospravedlnit tak libovolná zvěrstva, jež na nich rádoby spravedlivý německý režim napáchá. Není divu, že je film dnes považován za zhoubné dílo a odkaz na morálně nejzavrženější využití propagandy v dějinách.

Překvapení v přírodě

A abychom tento fenomén zpracovali opravdu zodpovědně, zmíníme ještě jeden význam ze světa botaniky. Zahrádkáři možná budou znát i rostlinu Tradescantia pallida, u nás pod jménem podeňka. Na jihu Spojených států, odkud pochází, se jí však také říká Wandering Jew, avšak spojitost okrasné, modrofialové květiny s fascinujícím biblickým příběhem je přece jen poněkud nejasná.

Text: MS

Reklama
Reklama