Může kůň zvracet v barvách francouzské trikolóry? Věda má jasno

Má slavná hláška kořeny v realitě, nebo je téměř nemožné, abychom zvracejícího koně běžně viděli? Specifikum koňského trávicího ústrojí dává jednoznačnou odpověď.
Zvracení je v případě koní téměř nemožné.
Zvracení je v případě koní téměř nemožné.
istockphoto.com

reklama

Jedna z nejslavnějších hlášek Zdeňka Pohlreicha zmiňuje hned několik nezvyklých přírodních a technologických jevů, jejichž výskyt vyvolává údiv. O vyměšování hadů, bušení žabích pěstí do škály či couvání stíhaček si povíme třeba někdy příště, dnes se ale zaměříme na otázku zvracení koňů. Dokáže kůň skutečně zvracet v barvách francouzské trikolóry, jak se nejslavnější tuzemský odborník na gastronomii zamýšlí? Vědecké poznatky jasně ukazují, že to není vůbec nic snadného.

Nemožnost zvracejících koní

Pokud se totiž podíváme na to, jak se v případě koní dostává potrava do žaludku, narazíme na zajímavé specifikum koňského jícnu. Ten je obehnán množstvím svalů, jejichž funkce je stejná jako u lidí – totiž zajistit posouvání potravy od tlamy až do žaludku. Svalové kontrakce zajišťují posouvání směrem dolů a znemožňují pohyb v opačném směru. Zatímco u člověka se však může stát, že tyto svalové záklopky vypoví svou funkci, u koně jsou svaly mnohem silnější a fyziologicky je proto nemožné, aby se potrava vracela zpět nahoru.

Aby toho nebylo málo, jícen se stýká s žaludkem v tak ostrém úhlu, že jakmile se potrava jednou dostane do žaludku, její návrat do jícnu už není v žádném případě možný. Na záklopku navíc po pozření potravy tlačí i samotné stěny žaludku, vytvářející tak další úroveň bariéry. Pokud to shrneme, jícen je u koní prostě jednosměrný, a tak je zvracení u koní extrémně vzácným jevem, svědčícím o nedostatečném fungování hladké svaloviny a trávicí soustavy – a tím pádem příznakem pravděpodobně se blížící smrti. O barvách trikolóry v takovém případě tedy nemůže být ani řeč…

Evoluční výhoda?

Možná se ptáte, proč tomu tak je. Důvod rozhodně není jednoznačný, ale předpokládá se, že v tom bude samozřejmě evoluce. Historicky se totiž koně musely přesunout z úrodnějších do méně úrodných lokalit, což vedlo k nutnosti přežití na obyčejné trávě. Aby takto výživově nebohatá potrava koňským tělům stačilo, bylo nutné jí sníst obrovské množství, a tak jsou koně zvyklí se pást naprostou většinu dne. Přitom je jejich hlava skloněna dolů, což by dlouhodobě mohlo vést k riziku zvracení, tedy navracení potravy zpět; existence jednosměrného jícnu je proto jakousi pojistkou před tímto rizikem.

Tento na první pohled úsměvný i užitečný fakt se však může rychle změnit v zásadní problém, a to při špatném stravování koní. Nemožnost zvracení totiž vede k vzniku koliky, tedy zauzlování střev, které se může koním stát smrtelným. Jestliže tedy dojde ke špatnému nakrmení koně (ať už z hlediska kvality – otrava jídlem, nebo kvantity – překrmení), může zdánlivě banální situace končit smrtí koně. Takže, buďme rádi za naše dávicí reflexy i možnost zvracení, která alespoň lidem dává možnost vyřešit stravovací chyby.

Text: MS  

reklama

reklama