Proč žijí členové královské rodiny déle než většina obyčejných lidí?

Délka života se liší nejen napříč zeměmi, ale rovněž mezi různými vrstvami obyvatel. A někdy jsou rozdíly opravdu zásadní – nejlépe z nich však vychází honorace...
Britská královská rodina
Britská královská rodina
Getty Images

reklama

Na britské královské rodině je dlouhodobě fascinující, jak vysokého věku se řada jejích členů dožívá. Podívejte se na následující výčet: Alžběta, královna matka, zemřela v roce 2002 ve věku 101 let, její dcera Alžběta II. oslavila 95. narozeniny. Královnu matku ještě přežila další členka královské linii – Alice, vévodkyně z Gloucesteru, zesnulá v roce 2004 ve věku 102 let. Tím však zdaleka nemusíme končit – královna Viktorie se během 19. století dožila úctyhodných 81 let, její vnučka Alice, hraběnka z Athlone zemřela ve věku 97 let. Obecně lze říci, že se členové britské královské rodiny dožívají v průměru o celých 30 let déle nežli jejich podaní v dané době. Jak je to možné?

Faktory podporující dlouhověkost

Velkou roli samozřejmě hrají peníze. Tvrdý dělnický život podpořený nekvalitním stravováním, nezdravými zvyky a civilizačními chorobami je pochopitelně těžko skloubitelný s bezstarostnou dlouhověkostí. Členové královské rodiny se o kvalitu jídla, pití či postelí zdaleka tolik obávat nemusejí, navíc si mohou dovolit tu nejkvalitnější lékařskou péči.

Ruku v ruce s životním stylem jdou i psychické obtíže jako nadměrná míra stresu či deprese. Tyto problémy se pak často propisují i do somatických poruch, jimiž trpí chudí podstatně častěji. Samozřejmě nelze říci, že by panovníci nebyli vystaveni stresujícím situacím; přesto se zdá, že míra jejich stresu nijak výrazně nepřevyšuje strasti, s nimiž se potýkají zástupci opačného konce socio-ekonomického spektra.

Psychika hraje roli i z hlediska smyslu a přiměřené mentální zátěže napříč životem. Nevyhnutelný kognitivní úpadek lze zpomalit, pokud se člověk v důchodovém věku nadále věnuje kreativním či obohacujícím činnostem – což královské povinnosti umožňují jistě ve větší míře nežli nutnosti spojeném s životem na okraji společnosti. S tím souvisí i vystavování se rizikovým faktorům – bydlení v chudinských čtvrtích je spojeno s řadou nebezpečí (ba přímo ohrožení na životě), jimž se bohaté vrstvy vyhýbají snáze.

Dalším podstatným faktorem je pobyt v přírodě. Pryč jsou vize znuděných boháčů hodujících v hustě zakouřených salónech – zmíněná britská královská rodina tráví spoustu času na venkově. To je ostatně také jeden z hlavních principů lázeňských pobytů – zdravotnímu stavu totiž pomáhají nejen samotné ozdravovací procedury, ale i přesun do klidnějšího prostředí s dostatkem čerstvého vzduchu a možností procházek.

Dlouhý život v různých podmínkách

Tyto rozdíly se přitom zdaleka netýkají jen britské královské rodiny. Podívejte se na následující urozené, kteří odešli na onen svět v posledních letech:

Ba co víc, člověku nemusí v žilách kolovat modrá krev, aby měl velkou šanci na dosažení úctyhodného věku. V USA se bohatší vrstvy dožívají v průměru o 15 let vyššího věku nežli jejich chudí spoluobčané. Ve Velké Británii je tento rozdíl o něco menší, necelých deset let, přesto se jedná o nezanedbatelný rozdíl. Zmíněná míra dlouhodobého stresu je navíc vyšší v zemích s velkými rozdíly mezi bohatými a chudými. Permanentní nedostatek zdrojů se ukazuje jako menší zátěž pro naši mysl nežli nepravidelné oscilování mezi částečným bohatstvím a rizikem rapidního zchudnutí. Za peníze si tedy člověk sice nekoupí štěstí, ale pár let života navíc pravděpodobně ano.

reklama

reklama