Kočičí parazit ovlivňuje nejen lidský sex, ale také hospodářský růst

Malý parazit žene myši kočkám rovnou do tlamy, u lidí ovlivňuje sexuální chování.
Kočka - přenašečka toxoplazmozy
Kočka - přenašečka toxoplazmozy
Foto: Topi Pigula
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Parazit jménem Toxoplasma gondii

Toxoplazma gondii je rozšířená po celém světě a v globálním měřítku je jí promořena až polovina lidstva. Počet nakažených lidí se země od země liší, například pro Francii se uvádí až 90 %, v Česku je to přibližně třetina obyvatel. Většina z nich (z nás) o tom neví, protože akutní forma onemocnění – toxoplazmóza – probíhá jako chřipka. Po odeznění či vyléčení příznaků však parazit v člověku zůstává ve formě tkáňových cyst většinou až do konce života. A podle dlouholetých výzkumů mimo jiných také českého parazitologa profesora Jaroslava Flegra námi slušně manipuluje.

Jak se člověk stal myší

Člověk není konečným hostitelem parazita. Tím je kočka (přesněji šelmy kočkovité), v jejíchž střevech dochází k pohlavnímu rozmnožování parazita. Vtip je v tom, že parazit dělá všechno možné, aby se do kočky dostal.

Původně byla typickým mezihostitelem myš. Teprve když kočka sežere myš, přenese se parazit do svého konečného hostitele. Podle takzvané manipulační hypotézy ale parazit v myši nečeká úplně nečinně – naopak, snaží se manipulovat chování svého mezihostitele tak, aby se co nejrychleji stal kořistí. Jinak řečeno, nakažení hlodavci ztrácejí přirozenou ostražitost z dravců a někteří jsou dokonce kočičím pachem přitahováni. Pak se stane, co se stát musí: kočka sežere nakaženou myš, v jejím těle se parazit rozmnožuje a s kočičími výkaly se do půdy dostávají jeho vajíčka. Kontaktem s kontaminovanou půdou se nakazí další hlodavci a tak stále dokola…

Do zaběhnutého kolečka vstoupil člověk ve chvíli, kdy se jeho domácím miláčkem stala kočka. A člověk se stal mezihostitelem. Triky, které parazit používal na mozek myší, zkouší také na nás. A podle odborníků mu to vychází víc, než by nám bylo milé.

Schizofreničtí potkani

Podle Jaroslava Flegra, který se vlivem toxoplazmózy na člověka zabývá už přes čtvrt století, mění přítomnost parazita v těle člověka jeho povahu. Bylo například prokázáno, že nakažení reagují pomaleji a jsou tedy častěji účastníky dopravních nehod. Pravděpodobnost, že bude mít nakažený člověk nehodu, je skoro třikrát větší než u nenakaženého! Parazit také ovlivňuje těhotné ženy, respektive jejich potomky – v prvních letech života se vyvíjejí v průměru pomaleji. Mladí muži nakažení toxoplasmou jsou podle těchto výzkumů v průměru vyšší a vypadají mužněji. Mají více testosteronu, což by mohlo souviset s možným přenosem toxoplasmózy pohlavním stykem – to ale ještě není prokázáno. Pokud by se to potvrdilo, samozřejmě by to zapadlo do obrazu parazita jako schopného manipulátora: více testosteronu znamená větší sexuální aktivita a tudíž více nakažených žen… Závažné je ale hlavně zjištění pražského týmu profesora Flegra, že toxoplazmóza silně zvyšuje riziko některých závažných diagnóz, jako jsou srdeční, imunitní a psychická onemocnění.

Souvislost mezi toxoplazmózou a schizofrenií je známa už déle. Silně infikované ženy mají větší pravděpodobnost, že porodí dítě se schizofrenií. Přišlo se i na to, že některé léky podávané schizofrenikům zároveň blokují růst toxoplazmy v laboratorních buněčných kulturách.

Prokázal to se svým týmem Fuller Torrey ze Stanley Medical Research Institute v Marylandu. Při pokusu nakazili 50 potkanů toxoplazmou. Ti podle očekávání ztratili strach z koček. Když jim pak podávali léky určené schizofrenikům, potkani se začali zase bát.

Nemocní podnikatelé

Ze samých špatných zpráv v souvislosti s toxoplazmózou trochu vybočuje studie profesorky Stefanie Johnson, psycholožky na University of Colorado v Boulderu (USA). Podle ní jsou lidé nakažení parazitem „náchylnější“ k tomu začít podnikat a být v podnikání úspěšní. Profesorka Johnson do své studie zahrnula téměř 1500 studentů vysokých škol, z nichž někteří začali podnikat ve velkém. V průměru to byli mnohem více ti nakažení toxoplazmou. Navíc se orientovali na riskantnější obchody, než je třeba bezpečné účetnictví.

Podle vědců to souvisí s tím, že nakažení lidé mají menší strach z neúspěchu a selhání – a jsou proto ochotní více riskovat. Stefanie Johnson věří, že toxoplazmóza v mozku mimo jiné zvyšuje hladinu testosteronu a dopaminu, což zvyšuje agresivitu a sklon k riskování.

Výzkumníci nakonec porovnali výskyt toxoplazmózy a stav podnikání ve 42 různých zemích. Míra promoření infekcí se totiž ve světě dost liší, od přibližně 9 % v Norsku po 60 % v Brazílii. Zjistilo se, že v zemích s vysokou promořeností toxoplazmózou lidé více podnikají nebo se chystají podnikat – a neovlivňuje je tolik strach z neúspěchu.

Jak se (ne)nakazit

Je až neskutečné, jak moc člověka i lidstvo jako celek ovlivňuje maličký parazit. Účinný lék proti němu (tedy proti latentní formě onemocnění) zatím neexistuje, tím méně vakcína. Každý se ale může zaměřit na prevenci: onemocnění se totiž přenáší hlavně nedostatečně tepelně upraveným masem nebo potravinami, které přišly do styku s kočičím trusem. Nakazit se tak můžete třeba neumytou zeleninou z vlastní zahrádky. Pozor, potraviny mohou kontaminovat také mouchy, které oocysty parazita přenášejí. Riziková jsou také pískoviště plná kočičích výkalů, vzácně může dojít k nákaze i transplantací orgánu od infikovaného dárce. K přenosu dochází u těhotných žen také z matky na dítě.

Dobrá zpráva je, že v Evropě – tedy i u nás – a v Severní Americe výskyt toxoplazmózy neustále klesá. Pravděpodobně proto, že stále častěji jíme zmražené či podchlazené maso a stále méně přicházíme do styku s půdou. Snad tím nezmrazíme naši chuť podnikat…

Text: Jana Patková

Reklama
Reklama