Kniha o výchově souvisí se smrtí 60 000 dětí, i když byla psána s nejlepšími úmysly

Dobré úmysly občas nevedou k úplně ideálním výsledkům. Slavný pediatr napsal vlivnou a v mnoha ohledech pokrokovou knihu, jež však stála za rozšířením nebezpečného mýtu.
Syndrom náhlého úmrtí kojenců je v tomto věku největším rizikem.
Syndrom náhlého úmrtí kojenců je v tomto věku největším rizikem.
iStock

reklama

Krátce po druhé světové válce se objevila kniha, která proměnila tehdejší uvažování o výchově malých dětí. Přestože byla psána s dobrými úmysly a obsahovala spoustu užitečných poznatků, její historické hodnocení zůstane poskvrněno relativně zbytečnou smrtí desítek tisíc dětí. Co se v oné knize tedy psalo?

Progresivní přístup

V roce 1946 spatřilo světlo světa kniha s názvem Baby and Child Care, jejímž autorem byl americký pediatr Benjamin Spock. Vedle atraktivního jména byl i průkopníkem v kombinování pediatrie s psychoanalýzou, jejímž prostřednictvím chtěl porozumět potřebám malých dětí. Spock byl mimochodem také zlatým medailistou z olympijských her v Paříži roku 1924 jako součást vítězného veslařského týmu a v 60. a 70. letech aktivně vystupoval proti válce ve Vietnamu. Kvůli tomu na něj však bohužel nikdo nevzpomíná.

Spockovým ústředním vzkazem, který se matkám snažil předat ve své knize, bylo, že „vědí víc, než si myslí“. Zdůrazňoval důležitost individuálního přístupu ke každému dítěti a kladl rodičům na srdce, aby se s dětmi snažili být přirození a ve svém chování flexibilní. Tím předestřel základy intuitivního rodičovství, jež zhruba od 80. let začalo být výrazným směrem myšlení v péči o dítě. Rodičům, do té doby sešněrovaným různými pravidly a důrazem na disciplínu, umožnily tyto myšlenky klidnější a jistější prožívání vztahu s vlastním dítětem, což je bezesporu velmi záslužné.

Riziko náhlého úmrtí

V čem je tedy problém? Spock ve své knize často vycházel z vlastních zkušeností a pozorování, jež se leckdy neopíraly o seriózní vědecké výzkumy. Právě na základě těchto pochybných zdrojů doporučoval rodičům, aby kojenci spali na bříšku, nikoli na zádech, jak bylo do té doby častější. Přestože Spockova kniha nebyla jedinou publikací, jež tuto spací polohu doporučovala, byla z nich rozhodně nejvlivnější. Poloha na břiše měla zabránit tomu, aby se děti udusily v případě zvracení. Realita však byla v zásadě opačná.

Jak se totiž později ukázalo, spaní na bříšku výrazně zvyšuje riziko náhlého úmrtí kojence – a to dokonce do té míry, že je spaní na bříšku podle metaanalýzy z roku 2005 zodpovědné za 60 000 případů náhlých kojeneckých úmrtí. V kojeneckém věku (tedy v období od jednoho měsíce až do jednoho roku) je syndrom náhlého úmrtí kojence nejčastější příčinou smrti dítěte.

Přestože během následujících dekád rostlo množství výzkumů, jež syndrom náhlého úmrtí kojence jasně spojovaly se spaním na bříšku, i další dotisky nejpopulárnější knihy tuto nevhodnou metodu doporučovaly. Trvalo zhruba půl století, než se podařilo mýtus zcela vymýtit – což v posledních dvou dekádách vedlo k radikálnímu snížení případů náhlého úmrtí.

Rozporuplný odkaz

Kniha Baby and Child Care se postupně stala jedním z největších bestsellerů všech dob. Byla přeložena do 42 jazyků a v době Spockovy smrti v roce 1998 se jí celkem prodalo na 50 milionů výtisků. Doktor Spock se zasloužil o proměnu rodičovské perspektivy a jeho rady nesporně nasměrovaly mnoho rodičů k citlivější a láskyplnější výchově – například zdůrazňoval, že uklidnění plačícího dítěte rozhodně nevede k jeho rozmazlení, nýbrž k rozvoji jeho víry v bezpečný svět. Spoléhání se na nedostatečně podložené závěry však vedlo k tomu, že Spock svými doporučeními přispěl k vybudování nebezpečného mýtu, jenž si postupem času vybral desetitisíce obětí.

reklama

reklama