Kinetické zbraně umístěné ve vesmíru změní budoucí roli jaderných zbraní

Blíží se konec jaderných zbraní? Modernizace arzenálu a příchod kinetických zbraní ve vesmíru by mohl vše změnit. Jak?
Jsou kinetické zbraně na orbitě budoucností zbrojení? Budou vypadat třeba takto?
Jsou kinetické zbraně na orbitě budoucností zbrojení? Budou vypadat třeba takto?
istockphoto.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

K dnešnímu dni disponují Spojené státy zhruba 3800 jadernými zbraněmi buď připravenými k nasazení (1600 hlavic), anebo čekajících ve skladech (zbytek). Část této munice má podobu mezikontinentálních balistických střel na pevnině či v ponorkách, část pak podobu leteckých bomb. Ruský arzenál je o něco větší (kolem 4300 hlavic), v zásadě však ekvivalentní. Oba státy plánují v příštích dekádách nákladnou modernizaci.

Největší strašák dějin

Na americké straně bude mít tato modernizace podobu 1,2 bilionu dolarů vynaložených během 30 let – dvě třetiny této sumy padnou jen na údržbu současného arzenálu, zbytek na vývoj nových forem jaderných zbraní. V součtu tak vyjde jedna hlavice během tří dekád na 300 milionů dolarů. Ruský program bude vzhledem k podobnému počtu muset být rovněž ekvivalentní (byť Moskva utratí méně vzhledem k nižší hodnotě peněz). Z nových forem zbraní se očekává především nasazení hypersonických střel, které budou hlavice doručovat sice "jen" rychlostí nad Mach 5, zato však budou umět proklouznout vyvíjenými či dokončovanými formami protiraketové obrany. To by mělo i po roce 2030 zajistit, že ani moderní protiraketové zbraně nevyšachují ze hry jadernou kartu.

Nabízí se samozřejmě otázka, proč utrácet tak horentní sumy za arzenál, který ze své podstaty nikdy nemá být použit. Oficiální (i neoficiální) politikou všech jaderných velmocí je především udržování jaderných zbraní právě pro odstrašení případného jaderného úderu jiné velmoci. Dokud však na světě bude víc než jeden stát s jadernými bombami, bude nukleární odstrašování paradoxně tou nejbezpečnější formou obrany před jadernou detonací ve vlastním městě.

Co když se však po boku hypersonických zbraní blíží zcela nová forma nejaderných zbraní hromadného ničení? Pokud uspěje projekt těžkého nosiče Super Heavy (donedávna známého jako BFR) společnosti SpaceX, otevřou se nejspíše dveře pro relativně levnou možnost vzniku orbitálních kinetických zbraní, které by jednou provždy mohly jaderné zbraně vyřadit či z nich udělat spíše druhořadý systém.

Levněji nežli dříve

Super Heavy by díky své nosnosti kolem 100 tun mohl změnit pravidla celé hry kosmického zbrojení. Stejný princip, který by měl zajistit, že Super Heavy bude výborným dopravním prostředkem pro let k Měsíci či Marsu, totiž zajistí i velmi levnou možnost rozmístit zbraně na oběžné dráze. Při odhadované ceně 40 až 200 dolarů za vynesení jednoho kilogramu (stávající nosiče mimo Falcon 9 vynášejí za 5000 až 20 000 dolarů) se najednou otevřou kapacity pro přesun tisíců tun materiálu do kosmu.

Značnou část toho by mohly tvořit právě kinetické zbraně. Kovové pruty z wolframu urychlené z kosmické platformy směrem k Zemi by disponovaly možností rychlejšího nasazení, precizním zaměřením i nejaderným principem. Pruty se obejdou bez náročné údržby i navádění, netřeba se u nich strachovat o šíření štěpného materiálu, mají navíc i velmi dobré penetrační vlastnosti. Jedná se o perfektní zbraň proti podzemním strukturám, které budou nejspíše ve vojenství přibývat. Teoretické návrhy navíc umožňují pruty použít jak jako poměrně chirurgickou zbraň (cíl bude zasažen jenom ekvivalentem 10 tun TNT), tak i zbraň hromadného ničení (prut se může v letu cíleně "rozpadnout" na déšť šrapnelů o řádově vyšším ničivém efektu na větší ploše). Síla dopadu by navíc byla závislá na prvotním urychlení – identický prut by tak mohl být urychlen k tomu, aby zničil budovu, nebo naopak celý blok…

Stávající mezinárodní dohody sice zakazují umisťování jaderných zbraní v kosmu, úmluva se však nevztahuje na zbraně nejaderné. Server NextBigFuture se tak odvolává na starší zprávy amerického námořnictva a letectva a na odhadovanou cenu Super Heavy, dovozuje možnosti rozmístění jediného prutu v ceně pouze 3 milionů dolarů za kus. Tedy až stonásobně méně, než na kolik vyjde jediná hlavice.

Dokonalá zbraň

Uspějí-li současné vize SpaceX, USA by podobnou kapacitu mohly začít realizovat kolem roku 2030. Nutno zmínit, že americká vláda ani Pentagon momentálně nic podobného neplánují – rozmisťování podobných zbraní v kosmu je jednoduše příliš drahé. V případě úspěchu Super Heavy by však nejspíše jednomu z plánovačů vojenský potenciál systému neunikl.

Kinetické zbraně by byly oproti zbraním jaderným daleko flexibilnější a ve slabší variantě mohly být nasazeny i jako běžná palebná podpora jednotek. Vzhledem k tomu, že SpaceX nejspíše v ceně letu nebude moct žádná jiná společnost (či stát) dlouho konkurovat, USA by se mohly dočkat dokonalého systému pro 21. století bez dalšího vyzyvatele. Systém by přitom mohl sloužit i pro odstrašení jaderných velmocí – jeho rychlost úderu by byla vyšší, ničivost potenciálně podobná.

Nechat se bombardovat jakýmsi posledním stádiem vesmírného dělostřelectva, to by samozřejmě nemohlo zůstat bez odezvy. Již dnes mnohé státy disponují protisatelitními zbraněmi, těch je však zatím nedostatek a nebylo by tak obtížné jim vzdorovat – vyvíjené systémy aktivní obrany, ale i prosté přesídlení kinetického platformy na vyšší orbitu by dovolily Americe náskok udržet. USA by pravděpodobně vývoj podobného systému neoznámily jako novou frontu zbrojení – namísto toho je reálnější situace, při níž USA navrhnou zavedení kinetických zbraní výměnou za jednostrannou redukci jaderného arzenálu.

Vypadá to vlastně jako pozitivní krok – kdo by nechtěl zredukovat počet jaderných zbraní? Vzdor své ničivé síle by kinetické zbraně byly prosté radioaktivity – a v porovnání s vodíkovými pumami by stále měly výrazně nižší ničivou sílu…

Mírné zlepšení, mírné zhoršení

Na druhou stranu, nasazení kinetických zbraní jednak jako náhrady jaderných, tak i nejaderných zbraní by dle pravidel jaderného odstrašování nutně mohlo vést i k tomu, že se zvýší i riziko chybného odpálení. Lze si představit scénář, kdy USA podporují své vojáky v Afghánistánu, Rusko jejich kinetickou salvu špatně vyhodnotí jako první útok na sebe, a vystřelí své jaderné zbraně.

Je tak otázkou, nakolik by kinetické zbraně mohly ty jaderné skutečně plnohodnotně nahradit v roli odstrašení před nepřátelským útokem. Jisté je, že kosmické kinetické platformy by nejspíše byly vybaveny i systémy protiraketové obrany, které by mohly vyřadit většinu jaderných mezikontinetálních balistických střel. Jaderné zbraně by tak nejspíše přesídlily z podobných systémů do ponorek (kde je reakční doba kratší) nebo atmosférických hypersonických střel. V součtu by atomovek ubýt mohlo, zcela vyřazeny by však nebyly. A principy odstrašování by byly stále platné.

Pokud by po roce 2040 kinetické zbraně v kosmu skutečně v nějaké formě vznikly, a snad i nahradily jaderné zbraně (nebo jejich část), svět by se stal jak o trochu bezpečnějším, tak i rizikovějším místem k životu. Vyšší riziko neúmyslného úderu či perfektní zbraň pro "beztrestný" limitovaný kinetický úder by rozhodně proti jaderným zbraním riziko zvýšily. Zároveň však platí, že podobný útok by se (ve srovnání s jadernými zbraněmi) obešel bez radiace a absurdní míry destrukce.

Bez křišťálové koule samozřejmě nelze říct, zdali taková budoucnost nastane. Je ale nasnadě, že Muskova superraketa Super Heavy má celou řadu využití, a ty mírovější by v konečném součtu mohly patřit mezi minoritu z nich.

Text: Ladislav Loukota

Reklama
Reklama