Když člověka napadne pokémon: podivný případ přízračného pokémona pohledem psychologa

Letos v létě se v Moskvě uložila jistá žena ke spánku poté, co na svém chytrém telefonu hrála hru Pokémon Go. Později té noci ji probudil drtivý tlak na prsou. Otevřela oči a údajně viděla, že ji napadl skutečný pokémon, ne osoba v jeho kostýmu.
Pokémoni straší
Pokémoni straší
https://pixabay.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Jak probíhalo "napadení pokémonem"? V panice a neschopná mluvit se s ním žena potýkala, zatímco její přítel klidně spal vedle ní. Nakonec se jí povedlo vstát a pokémon zmizel. Rychle prohledala dům, a když nic nenašla, ohlásila útok policii.

Příliš živý sen

Zprávu o bizarním napadení, které údajně spáchal pokémon, převzala celá řada mezinárodních bulvárních listů, které ji místy připepřily trochou škodolibého pobavení. Když ale doputovala po internetu k Matthewovi Tompkinsovi, experimentálnímu psychologovi Oxfordské univerzity, nemávl nad ní rukou jako nad kachnou zrozenou v okurkové sezoně. Naopak. Pomyslel si: "Tohle by se mohlo stát komukoli."

Podle jeho slov tento pozdně noční útok pokémona zapadá do toho, co už o spánku víme. A na základě toho, co se už o tomto záhadném neuropsychologickém stavu, jakým spánek je, podařilo zjistit, se dá zážitek oné moskevské ženy popsat jako "normální", dodává.

Krátké, byť zdánlivě paradoxní vysvětlení zní, že mohla být vzhůru a přitom snít. Pokud ponecháme stranou pokémony a soustředíme se na popis toho, jak se nemohla hnout a cítila na sobě drtivou tíhu, najdeme obdobné symptomy v už popsaném jevu.

Jeho odborné označení zní: poddruh parasomnie neboli spánkové poruchy. Kromě neschopnosti hýbat se tato období bdělého ochrnutí často doprovázejí živé smyslové halucinace. A obrazy z našich snů tak skutečně mohou proniknout do naší bdělé, fyzicky vnímané reality.

Obsah halucinací může být často tematicky spojený s pocitem paralýzy, který se projevuje jako vize vetřelce v posteli, jenž fyzicky tiskne spáče dolů. Podobné případy, které je možné připsat na vrub spánkové paralýze, je možné vysledovat napříč historií i různými kulturami od doby nejméně 400 let před naším letopočtem.

Jména nočních děsů

První dosud známá reference se objevila v knize Čou Li: Čchun-kuan, starodávném čínském spise o spánku a snění. Tento text zahrnuje taxonomii různých typů snění a vědci zjistili, že e-meng (sny o překvapení) sdílejí mnoho charakteristik, které jsou nyní spojované se spánkovou paralýzou. V závislosti na časovém období a kulturním kontextu mohou být tyto noční můry interpretovány různými způsoby.

Experti na spánkovou paralýzu Brian Sharpless a Karl Dograhmji sesbírali 118 různých termínů po celém světě, které popisují zážitky podobné spánkové paralýze. Norské pověsti obsahují svartalfary – zlé elfy, kteří střílejí do lidí ochromující šípy, než se jim uhnízdí na hrudi. Japonci mají termín kanašibari, který znamená magické upoutání na místě neviditelným kusem kovu.

V některých částech Švýcarska lidé hovoří o tchutch-muton – zlé víle z nočních můr, která se přestrojuje za černou ovci. Kurdy navštěvuje mottaka, zlý duch, který v noci dusí lidi. Íránci mají termín bachtak, což představuje džina sedícího na hrudi spáče.

Vědci teoreticky zvažují také možnost, že by spánková paralýza mohla být v některých případech odpovědná za přesvědčení lidí, že byli uneseni mimozemšťany. A od těch už není k pokémonům tak daleko.

ČTK

bizarní sepiola

VIDEO: Vědci nafilmovali bizarní chobotničku, co vypadá jako Pokémon

Reklama
Reklama