Kde se v nás bere touha lhát? Je prokletím i evoluční výhodou

Lež vyvolává emoce. Tento komunikační mechanismus používá každý z nás a zároveň z něj máme velké obavy. Když leckdy zalžeme druhým, kde máme jistotu, že oni nám říkají pravdu?
Lhaní využíváme v podstatě každý den.
Lhaní využíváme v podstatě každý den.
istock.com

reklama

Na internetu narazíte na tucty návodů, jak zaručeně rozpoznat lháře – a prostřednictvím těchto znalostí se ubránit. Jenže co když je lež vlastně prospěšná, a pro společnost dokonce nezbytná?

První díl dokumentu Největší lži historie uvidíte v úterý 2. března ve 20:00 na Prima ZOOM.

Byl dosažen limit pro přehrávání

Litujeme, ale na vašem účtu je přehráváno příliš mnoho videí zároveň. Pokud chcete pokračovat v přehrávání na tomto zařízení, prosím, ukončete přehrávání na jiných zařízeních. Více o limitech přehrávání videí na účtech s předplatným najdete na adrese https://ipri.ma/faqbr

Největší lži historie (1) - upoutávka

Lhaní jako nemoc i výhoda

Z hlediska darwinovského evolucionismu je lež zásadním prvkem k získání výhod oproti jiným jedincům našeho druhu. Už šestiměsíční kojenci se zvládají naučit, že pláč a smích dokáže upoutat pozornost dospělého – a tedy se vyplatí tyto projevy používat. Lež dokáže už od raného věku zvyšovat šance na přežití i získání různých společenských výhod. V extrémním případě můžeme hovořit až o poruše známé jako pseudologia phantastica, někdy označované jako bájivá lhavost. V takových případech není hlavním motivem přímý zisk, nýbrž právě pozornost, kterou by člověk podle svého mínění jiným způsobem nezískal. Patologické lhářství tak plyne z nedostatku sebevědomí a neustálého pocitu, že skutečný život není dostatečně zajímavý.

Možná jste už také slyšeli pojem konfabulace. Takto se označuje porucha paměti – nejedná se totiž o záměrné lhaní. Konfabulující lidé jsou přesvědčeni, že hovoří pravdu, ve skutečnosti si však pouze domýšlejí mezery ve vzpomínkách. Takovéto vyplňování bílých míst může mít podobu lehce upravených detailů minulých událostí i zcela absurdních smyšlenek, z nichž se na pravdě nezakládá vůbec nic. Cílem není vytvoření lži, ale zakrytí nedostatečné paměti. S konfabulacemi se nejčastěji setkáte v případě organických poškození mozku, například v důsledku alkoholismu.

Vývoj díky lhaní?

Naopak u dětí se lhaní může projevovat už krátce poté, co si začnou osvojovat základy jazyka. To se může dít už během druhého roku života a roli hrají jak geneticky dané kognitivní schopnosti (tedy rychlost vývoje dítěte a jeho přemýšlení), tak i vlivy prostředí (například když dítě vidí u svých rodičů, že lhaní je běžnou součástí komunikace). Slavní psychologové Jean Piaget a Lawrence Kohlberg navíc zahrnuli lhaní do stadií morálního vývoje. Pochopení konceptu lži totiž souvisí se snahou vyhnout se trestu, případně dosáhnout odměny, ačkoli nemusí být zasloužená.

Izraelský lingvista Daniel Dor navíc zdůrazňuje fenomén lži jako extrémně přínosný pro rozvoj jazyka. Právě díky lžím je lidská schopnost komunikovat komplexní a klade na nás vysoké nároky. To koresponduje s Piagetovými zjištěními, že morální vývoj a schopnost lhát souvisí s pochopením jazykových vzorců dané společnosti. V závislosti na tom, jakým podnětům jsou malé děti vystaveny, se vyvíjí i jejich pojetí morálky, včetně vztahu ke lhaní. Právě z těchto drobných krůčků nakonec sestává hodnotový systém celé společnosti.

Celý článek si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Prima ZOOM, které najdete na stáncích.

Titulní strana časopisu Prima ZOOM 1/2021
Titulní strana časopisu Prima ZOOM 1/2021

reklama

reklama