Katedrálu Notre-Dame Francouzi stavěli 182 let. Shořela za jeden večer

Co zůstane z Notre-Dame? Stavěly se podle ní katedrály v celé křesťanské Evropě
Požár katedrály Notre-Dame v Paříži - večer 15. dubna
Požár katedrály Notre-Dame v Paříži - večer 15. dubna
Le Parisien/Olivier Corsan
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Evropa i celý svět tajily dech, když se večer 15. dubna v plamenech zřítila štíhlá věž – nejvyšší bod slavné katedrály Notre-Dame v centru Paříže. Věž byla postavena ze dřeva a olověných plechů v polovině 19. století a její zánik byl prvním nejviditelnějším důsledkem rozsáhlého požáru, který v tu chvíli již přes hodinu stravoval slavnou katedrálu. Francouzi ji stavěli 182 let (1163–1345).

Katedrála Notre-Dame v Paříži sloužila jako vzor pro stavbu katedrál po celé Evropě
Autor: Wikimedia Commons/Skouame Katedrála Notre-Dame v Paříži sloužila jako vzor pro stavbu katedrál po celé Evropě

Zbytky dřevěného krovu, který při požáru zcela zmizel, se zhroutily na hlavní opěrný systém katedrály a dále jej zatížily. Váhu gotické klenby zachycují rozpěrné oblouky z vápence, jehož odolnost vůči takto silnému žáru není neomezená. Navíc už před několika lety odborníci upozorňovali, že se na některých místech unikátního 850 let starého opěrného systému objevují trhliny. Klenba i další nosné prvky naštěstí tlak i žár vydržely.

Podívejte se, jak požár vnímali ti, kdo s ním bojovali – pařížští hasiči:

Ve věžích katedrály je zavěšeno celkem pět zvonů, z nichž největší Bourdon Emmanuel oznámil v létě 1944 osvobození Paříže od fašistické nadvlády. Právě záchrana obou kamenných věží katedrály byla pro hasiče prioritou. Katedrálu také zdobila výrazná kruhová vitrážová okna, takzvané rozety. K vnitřnímu vybavení hlavního francouzského svatostánku patřilo množství uměleckých děl, ostatků světců a dalších liturgických předmětů.

Úřady později potvrdily, že se z vnitřku hořící stavby podařilo zachránit trnovou korunu i roucho svatého Ludvíka. Tyto vzácné předměty patřily Ludvíku IX. Francouzskému (1214–1270) z dynastie Kapetovců, který se zúčastnil dvou křížových výprav do Svaté země a za svůj příkladný život plný odříkání byl 28 let po své smrti prohlášen za svatého.

Za štěstí v neštěstí můžeme považovat fakt, že katedrála Notre-Dame procházela rekonstrukcí střechy a části fasády a díky tomu bylo z fasády dva týdny před požárem sňato 12 měděných soch.

Už během požáru bylo rozhodnuto, že katedrála Notre-Dame bude obnovena. Prakticky ihned se započalo s finanční sbírkou. Souběžně se také rozběhlo vyšetřování příčin neštěstí. Podle předběžných šlo o nešťastnou náhodu, což ovšem nezabránilo v šíření konspiračních teorií a fake news připisujících požár "útoku muslimů na křesťanskou Evropu".

A co katedrála svatého Víta?

Významem odpovídající stavbu, kterou by podobně devastující požár mohl zasáhnout v České republice, nemusíme dlouho hledat. Jde o katedrálu svatého Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě v Praze. Krov katedrály svatého Víta naštěstí není dřevěný, ale jde o ocelovou konstrukci. Po obvodu katedrály také vedou takzvané suchovody, kterými je možné dostat v případě požáru do velké výšky vodu potřebnou k hašení.

Požár Národního divadla se v roce 1881 stal národní tragédií
Autor: Wikimedia Commons/volné dílo Požár Národního divadla se v roce 1881 stal národní tragédií

Katedrála svatého Víta ostatně s požárem už jednou bojovala. Počátkem června 1541 vypukl na Malostranském náměstí silný požár, který se rychle rozšířil na celou Malou Stranu a zasáhl i Pražský hrad a jeho katedrálu. Svatý Vít přišel o střechu, opěrná konstrukce Petra Parléře ale zůstala stát. Trosky shořelých budov se pak vozily na tehdy neobydlený přírodní ostrov Kampa, díky čemuž se zvedla jeho výška vůči hladině Vltavy natolik, že se začalo stavět i zde.

Podobně ničivý požár, který zachvátil 15. dubna 2019 pařížskou katedrálu Notre-Dame, Praha zažila v roce 1881, kdy shořela podstatná část Národního divadla. Za viníky byli tehdy označeni dva zámečníci, kteří pracovali na opravě střechy. Soud je potrestal týdnem vězením zostřeným dvěma půsty.

Miroslav Honsů

Reklama
Reklama