Kabinet doktora Cagliariho – na první pohled hrůzná anatomie

Citadela, která se vypíná nad přístavem Cagliari, střeží za vysokými hradbami svoji 13. komnatu. Unikátní muzeum anatomických voskových figurín …
Vosková anatomie
Vosková anatomie
Michal Josephy
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Na začátku akademického roku 1801 propadl profesor anatomie F. A. Boi těžké trudnomyslnosti. Na jeho anatomické přednášky se nezapsali žádní studenti, a tak se rozhodl oživit své skomírající znalosti. Sbalil si svých pět skalpelů, opustil rodnou Sardinii a  doputoval do Florencie, kde si osvojil horkou novinku. Anatomické modely z vosku.  

Vosková preparace
Autor: Michal Josephy Vosková preparace

Smrt jí sluší?

Vosk je tajemná a tvárná pralátka, jejíž modelování má v Itállii dlouhou tradici. Římští patriciové si vyráběli voskové masky svých zemřelých předků a sigilla,  lidské či zvířecí postavy, si své uplatnění našly i o Saturnáliích. Ve středověku se z vosku modelovaly votivní figury a v renesanci předlohové modely z mrtvol, které pro svou práci využívali umělci jako Michelangelo  či Donatello. První skutečně anatomické vosky však byly vyhotoveny až okolo roku 1695 – díky spolupráci sicilského umělce Gaetana Giulia Zumba a francouzského chirurga Guillauma Desnouese. Na místo umění nastoupila věda, rozněcována osvícenskou touhou pronikat do temných a neprobádaných útrob člověka. 

Středobodem "anatomického vesmíru" 

Důležitou postavem se v této oblasti stal florentský lékař Paolo Mascagni, který se proslavil první studií lymfatického systému, a jeho přítel Felice Fontana, který v roce 1771 založil voskovou dílnu, a dnes již legendární muzeum, La Specola: "Naším posláním bylo vytvořit anatomické modely vědecké hodnoty pro didaktické účely," píše Fontana," a to vše bez odporu, který obvykle doprovází pohled na mrtvoly.“ Není tedy k podivu, že první figuríny, které opouštěly La Specolu, ne připomínaly výraz člověka, který usnul věčným spánkem na hedvábném, nadýchaném  polštáři…

Vosková anatomie vůbec nemusí vypadat nechutně
Autor: Michal Josephy Vosková anatomie vůbec nemusí vypadat nechutně

Kabinet doktora Caligariho

Profesor Boi, který u Mascagniho studoval anatomii, se s florentským lékařem hluboce spřátelil a byl s ním v otázkách vědy zajedno. I přesto se anatomické modely, které si s sebou odvezl zpátky na Sardinii, v mnohem odlišují od Mascagniho školy. Tyto anatomické figuríny totiž F. A. Boi vytvořil společně s akademickým sochařem Clementem Susini. Ten měl při ztvárňování těchto modelů volné ruce, a tudíž je nepodřídil klasickému "ideálu krásy". Oživil věrnou podobu mrtvých těl a zachytil skutečný výraz tváře zemřelých.

Každodenní práce s chemikáliemi a pachem rozkládajících se mrtvol si však vybraly svou daň, a tak již v průběhu práce sochař cítil, že se jeho život chýlí ke konci. Zvláštní tesknota doléhá i na voskové anatomické figuríny ležící na spartánských dřevěných pryčnách. Malý pentagonální prostor  citadely připomíná potemnělou kapli. Bodový zdroj světla odhaluje cévy a nervy, ale i otisk scházející krásy a nevyplnitelné prázdnoty. Člověku se tak nabízí pohled do samotných hloubek niternosti, které mu zjevují „děsivé a fascinující tajemství“ vyvolávající posvátný strach či bázeň, stojící v základu náboženského cítění a zkušenosti.

Text: Michal Josephy

Reklama
Reklama