Jevonsův paradox: Chatování zhoršuje pracovní produktivitu, i když by tomu mělo být naopak

Moderní chatovací aplikace zrychlují a zjednodušují způsoby, jak mezi sebou můžeme komunikovat. Jsou však Messenger či WhatsApp skutečně tím svatým grálem, jenž zvýší naši produktivitu?
Pomáhá chatování produktivitě? Spíše to tak nevypadá...
Pomáhá chatování produktivitě? Spíše to tak nevypadá...
istock.com

Komunikace. Tohle slovo bývá ve firmách často zmiňováno jako základ úspěchu. Dobrá komunikace mezi zaměstnanci by měla nejen prospívat produktivitě, nýbrž i tmelit tým. V souladu s těmito očekáváními byl nástup chatovacích aplikací, jež umožňují rychle a synchronně komunikovat napříč libovolnou vzdáleností, vyhlížen s velkými očekáváními. Realita je však o poznání jiná.

Chatování místo mailů

Ještě v roce 2009 šlo sledovat nadšení moderními technologiemi. Služby jako Google Talk, Meebo a především kdysi extrémně populární ICQ symbolizovaly proměnu komunikace, kdy rázem bylo možno kohokoli zastihnout méně invazivní formou nežli voláním. V tomto duchu vypovídal i výzkum, který provedla prestižní univerzita MIT. Z jeho výsledků vzešlo, že jsou zaměstnanci, kteří prostřednictvím chatovacích aplikací komunikují se svými nadřízenými, produktivnější a v přepočtu práce na peníze si vydělají více. Kde ty loňské sněhy jsou!

Postupem času začaly chatovací aplikace jako Messenger, WhatsApp, Viber, Slack či Microsoft Teams nahrazovat e-mailovou komunikaci a další „zastaralé“ způsoby, kterými si zaměstnanci předávali informace. Pod dojmem mýtu, že multitasking je klíčem ke skutečné produktivitě, jsme si navykli přeskakovat mezi mentálně náročnou prací a komunikováním s kolegy – což však skutečnou produktivitu a efektivitu práce výrazně snižuje. Navíc přestože se chatovací aplikace snažily (a stále snaží) prezentovat jako zabijáci tradičních e-mailů, žádné se to nepodařilo a e-maily jsou tu stále s námi. V praxi se tedy nejedná o nahrazení, nýbrž rozšíření – uživatelé musejí sledovat více komunikačních kanálů, a tím pádem čelí i většímu riziku vyrušení a zahlcení.

Komunikace za každou cenu?

V posledních letech se objevily závěry výzkumů, podle nichž jednoduchost chatovacích aplikací sice může urychlit přenos sdělení, zároveň však také svádí k osobní komunikaci během pracovní doby. Hranice mezi soukromým a pracovním světem mizí, tytéž aplikace bývají používány k chatování s kolegy i přáteli. Z toho důvodu je pro většinu zaměstnanců obtížné tyto světy oddělit, a tak jsou chatovací aplikace rušivé i v případě, že si během pracovní doby zodpovědně nedopisujete s partnery či přáteli. Člověk totiž na notifikaci reaguje kvůli obavám, že by se mohlo jednat o něco pracovního, a už jen to ho snadno vytrhne z práce.

Paradoxním, leč logickým problémem je také atraktivní vizuální stránka chatovacích aplikací. Ty se předhánějí v množství smajlíků, GIFů a graficky přitažlivých prvků, jež v důsledku zvyšují naši chuť na nich trávit víc času. Oproti tomu tradiční e-mailoví klienti působí více stroze, takže člověk spíše vyřídí, co potřebuje, a záhy z aplikace odchází ke skutečné práci.

V praxi tak navzdory optimistickým očekáváním pozorujeme takzvaný Jevonsův paradox. Tento jev je pojmenovaný podle anglického ekonoma Williama Stanleyho Jevonse, který ve druhé polovině 19. století zjistil, že čím více v rámci průmyslové revoluce roste efektivita využití uhlí, tím více narůstá i jeho těžba. Přitom by to mělo být naopak, že? Pokud něco dokážeme zpracovat efektivněji, měli bychom toho také používat méně – jenže praxe je opačná, a tak zatímco během 19. století vzrostla těžba uhlí, nyní v souvislosti s dostupnější a efektivnější elektronickou komunikací narůstá také její používání. A to si paradoxně krade více času. Správná komunikace je jistě důležitá, je však k zamyšlení, jestli daň, již za ni platíme, není nakonec až příliš vysoká.

reklama