Jaký je nejhorší způsob smrti? Vědci mají odpověď!

Smrt a umírání – dvě nevyhnutelnosti, které člověka děsí.
Nejhorší je smrt v lávě
Nejhorší je smrt v lávě
pixabay.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Smrt je považována za něco nevítaného – a stejně tak nevyhnutelného. Většinou si myslíme, že ty nejhorší smrti jsou spojené s pomalým umíráním v nemocnici – ale to je omyl. Účinné léky potlačující bolest jsou dnes tak široce rozšířené, že smrt v nemocnici je něco, po čem toužily snad všechny starší generace.

Ve skutečnosti je většina způsobů umírání spojena s přírodou, ta nám dokáže připravit tak rafinované smrti, že lidská fantazie na to ještě pořád nestačí. Ne vždy jsou tyto smrti extrémně bolestné, ale mohou být značně děsivé – právě tyto způsoby podle vědců lidi děsí nejvíc. Jaká je vůbec nejhorší? Máme pro vás tip…

Smrt pyroklastickým tokem

Dokážete si představit, jaké to je zemřít v lávě nebo magmatu? Přesně tyto způsoby umírání, které připomínají lidské fantazii peklo, zažívali obyvatelé římských měst Herkulanea a Pompejí, když roku 79 zahynuli.

Pompeje a Vesuv
Pompeje a Vesuv
William Henry Goodyear - Brooklyn Museum

Nejnebezpečnějším jevem, který doprovází sopečné erupce, je pyroklastický proud, jenž bývá někdy označován jako žhavé mračno. Jedná se o vlnu žhavých sopečných plynů smíšených s úlomky magmatu a sopečného popela s teplotou od 100 do 1000 stupňů Celsia, která se pohybuje po sopečném svahu rychlostí i několik stovek kilometrů za hodinu. 

Známe několik desítek případů smrtí, kdy takto umírali lidé, Pompeje a Herkulaneum jsou nejznámější, existuje však i mnoho dalších případů – roku 2012 například japonští vědci našli pozůstatky muže ze šestého století, který byl pyroklastickým proudem pohlcen, když prchal před erupcí sopky. Nabízíme krásnou animaci, jak to tehdy vypadalo.

"Za normálních okolností člověk prchá, pokud se na něj valí pyroklastický proud a nese s sebou vlnu žáru. Tento člověk ale zahynul, když se rozhodl mu čelit," řekl japonský archeolog Šiničiró Ohki. "Pokud to byl člověk vysoce postavený, možná se modlil či se pokoušel udělat něco, co by sopku utišilo," dodal.

Lávový tok
Lávový tok
USGS

Podobně zahynuli i lidé roku 1815 – tehdy pyroklastický mrak zabil nejméně 92 000 lidí při explozi sopky Tambora na indonéském ostrově Sumbawa. Valící se žhavý mrak pyroklastického proudu bořil domy, vytrhával stromy a zapaloval lodě v přístavu. Obyvatelé města se snažili utéct do přístavu na mořský břeh. Žhavý mrak je ale dostihl a doslova usmažil zaživa. Válečná loď přirazila ke břehům kolem poledne, žár jí ale nedovolil vylodění dříve než ve tři hodiny odpoledne.

Odhaduje se, že teplota mraku byla 1000 stupňů Celsia. Město s asi 28 000 obyvateli poté pokrývala asi třiceticentimetrová vrstva prachu a někdejší "perla Malých Antil" hořela ještě několik dní poté. Katastrofu prý přežili pouze dva lidé, vězeň Louis-Auguste Cyparis, který byl držen v podzemním žaláři, a Léon Compere-Léandre, muž žijící na kraji města. Některé zdroje uváděly, že přežilo i jedno malé děvčátko.

Odpařený mozek

Zajímavý detail o této smrti pochází z Pompejí – vědci našli u několika mrtvých podivné praskliny na lebce. Když je studovali, zjistili, že právě ony byly zřejmě příčinou smrti.

Jak jsou v mozku uloženy vzpomínky?
Jak jsou v mozku uloženy vzpomínky?
istockphoto.com

Pozoruhodné ovšem bylo, že praskliny šly zevnitř ven; nezpůsobil je tedy náraz nějakého vymrštěného předmětu nebo kamení na hlavu. Při laboratorní analýze se ukázalo, že došlo k explozi zevnitř. Jak je to možné? Kapaliny v mozku člověka se díky teplotě ze sopečného popela tak zahřály, že se změnily na páru – a ta, podobně jako u papiňáku začala unikat ven. Stalo se to tak rychle, že došlo k explozivnímu uvolnění nahromaděného tlaku a plyn si prorazil otvory v lebce. Horší smrt si asi jen málokdo dokáže představit…

Text: MK

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama