5 věcí, které byste měli vědět, než začnete diskutovat na internetu

Díky těmto radám nebudete na webu za nevzdělance a hlupáky.
A jak na sociálních sítích diskutujete vy?
A jak na sociálních sítích diskutujete vy?
istock.com

S každým mistrovstvím světa je najednou každý hokejový trenér a s každými volbami se, alespoň podle komentářů na sociálních sítích, stáváme národem politologů s celoživotními zkušenostmi. Aktuálně to vypadá, že jsme národem pokud ne epidemiologů s několika atestacemi, tak alespoň mediků v posledním ročníku. Leckdo by chtěl společnost promořit, ale málokdo promoudřit. Tady je několik pravidel, jejichž dodržení vám pomůže neudělat ze sebe na webu hlupáka.

1) S kým diskutujete

"Viry se šíří hlavně kontaktem s nakaženými," píší Lékaři bez hranic a vysvětlují, co tím myslí a čemu se vyhnout. Pokud někomu odpovídáte, mrkněte se, co je to za člověka. Chroničtí diskutéři a trollové nestojí a argumenty vyfutrovanou odpověď, jde jim o jakoukoli odpověď na kterou mohou reagovat a vy jim jen sloužíte jako "kanónenfutr", tedy cíl, do kterého se mohou trefovat a zesměšňovat ho. Rada zní: nediskutovat s nimi, nedávat záminku na jakoukoli odpověď. Jít do konfrontace s tím, že tématu nerozumějí, je dost riskantní. Extrémní příklad by byl napsat Elonu Muskovi, muži, který "zařídil" návrat pohonných jednotek raket zpět na místo, odkud startovaly, komentář ve smyslu "co on o tom může vědět".

2) Kde diskutujete

"A sakra. V USA to odnesou černoši," tvrdí profil jednoho z dezinformačních webů, který nechceme jmenovat právě proto, abychom dál nešířili jeho pochybnou slávu. Diskutovat tady znamená zvedat čtenost dezinformacím. I na Facebooku najdete profily odborníků – Lékaři bez hranic mají s epidemiemi po světě obrovské zkušenosti a fandové military techniky znají tanky a rakety skoro stejně dobře jako jejich konstruktéři. Jít do střetu znamená mít nastudováno. Epidemiologie je samostatný lékařský obor podobně jako kardiochirurgie nebo ortopedie.

Taky šíříte fake news
Autor: pixabay.com Taky šíříte fake news

Málokdo má odvahu radit chirurgovi operujícímu srdce, jak správně postupovat, nebo ortopedovi, jak vyměnit koleno. Upřímně, nechali byste se operovat od člověka, jenž se řídí radami, které získal od diskutérů na Facebooku? Na druhou stranu u dezinformátorů jde o pravý opak. Rozmělňovat informace do nesrozumitelnosti a manipulovat veřejné mínění. V uvedeném případě si asi každý umí představit "zasvěcenou" diskuzi pod větou "černoši mají, ať už z jakýchkoliv důvodů, mnohem více zničené zdraví, a viru proto nedokážou čelit". A právě diskuze, ať už jakákoli, je vodou na dezinformační mlýn.

3) Odkud berete argumenty

Na koronavirus stačí sport, umírněné požívání vodky, cibule a mytí rukou. A práce na poli. Takhle zjednodušeně to nevidí "absolvent vysoké školy života", ale běloruský prezident Lukašenko. Ruku na srdce, nikdo neví všechno a všichni berou argumenty pro diskuzi odněkud. Někdo z Wikipedie, jiný zadá dotaz vyhledávačů a zkopíruje odpověď (někdy tak, jak to internetový překladač přeloží, takže vůbec nemusí dávat smysl). V případě vysoce postavených politiků by se dalo očekávat, že odpověď bude kopírovat názory fundovaných poradců, jenže v případě prezidenta Lukašenka je poradcem, a to rovnou tím nejvyšším, on sám.

Někdy je informace na první pohled zjevná svou hloupostí, ovšem někdy může být šikovně zabalená do složité fráze. Dovolte nám příklad: "Koronavirus se dá snadno zničit česnekem." Tuto zjevnou hloupost rozklíčuje každý. Ale co kdyby stejná věta byla napsána takto: "ssRNA (Positive-sense single-stranded RNA) obsažená v koronaviru SARS-CoV-2 podléhá při styku s diallyldisulfomonooxidem (C6H10S2O), známým jako alicin a obsaženým v česneku, rychlému rozkladu." Nic z toho není pravda, ale v druhém případě to zní natolik "vědecky", že bude mnohem více lidí informaci sdílet a citovat než ověřovat.

Diskutovat se dá i slušně
Autor: pixabay.com Diskutovat se dá i slušně

Na získávání a používání informací není vůbec nic špatného, i skuteční odborníci pátrají na webech a v odborné literatuře, ptají se zkušených kolegů a listují vědeckými periodiky. Nebezpečí on-line komunikace tkví v tom, že potřebujete odpovědět hned, teď, dřív než vás někdo předběhne. A není čas ověřovat správnost, listovat knihami a odbornými, často cizojazyčnými weby.

4) Proč odpovídáte

Jsou chvíle, kdy vás komentář nebo post nadzvedne tak, že máte potřebu nutně argumentovat, uvést věci na pravou míru. Ovšem je to opravdu potřeba? Je to tak, že máte nové argumenty ukazující potřebnou souvislost, nebo si jen ego řeklo o zviditelnění? Stačí vteřina na zodpovězení otázky: A stojí mi to vůbec za to? Mám tím ztrácet čas? Řečeno klasickou hláškou z Pelíšků: A komu tím prospějete?

5) Jak odpovídáte

Když už odpovídáte, volte věty stručné, jasné, které nemají dvojí výklad. A gramaticky správné, neboť i v případě logického argumentu, který je odborně na výši, přehlédnutý překlep či hrubka kvalitu a tím pádem i věrohodnost postu dost snižuje. Chyby děláme všichni, ale vyplatí se nebýt zbrklý a před odesláním si po sobě reakci přečíst. Těch pár vteřin možná zabrání tomu, že nebudete před ostatními vypadat jako trouba. Je totiž rozdíl mezi "být nakažený koronavirem" a "byt nakažený koronavirem".

A jedna poznámka nakonec. Možná ta nejdůležitější: Na každou složitou otázku existuje jednoduchá nesprávná odpověď. Jenže když ty jednoduché argumenty a odpovědi jsou tak přitažlivé...

Text: Topi Pigula

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama