Jací jsou Hispánci, kterých se Trump bojí? Tohle jsou fakta o hispánské komunitě v USA

Budou hispánští migranti pro USA nebezpečím?
Budou hispánští migranti pro USA nebezpečím?
pixabay.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

K jižní hranici Spojených států se blíží karavana několika tisíc migrantů ze Střední Ameriky. Chtějí se dostat do USA za každou cenu, mnohé z nich by čekala v domovských státech smrt. Donald Trump jejich příchod považuje za invazi. Jaká vlastně je komunita Hispánců v USA, ke které se chce karavana připojit?

Osudný Texas

Již v roce 2000 převýšil počet Hispánců žijících legálně v USA počty amerických černochů. Vloni tu žilo přes 58 milionů lidí s latinskoamerickými kořeny, černochů bylo o 17 milionů méně. Obyvatelé hispánského původu se stali největší etnickou menšinou Spojených států a samy USA představují po Mexiku druhý největší španělsky mluvící stát světa (takové Španělsko je až čtvrté). Za čtyřicet let se počty Hispánců zdvojnásobí, ale finální číslo bude ještě vyšší právě kvůli migraci.

Hispánce ovšem nelze vnímat jako přistěhovalce, kteří nemají v USA co dělat. „My jsme nepřekročili hranici, to hranice překročila nás,“ řekla před dvěma lety známá herečka Eva Longoria na sjezdu Demokratické strany. Longoria patří ke komunitě tzv. chicanos, Hispánců, kteří se stali součástí USA, aniž by po tom toužili. Pro vysvětlení jejích slov je potřeba vrátit se do první poloviny 19. století, kdy Mexiko přišlo o Texas, odkud Longoria pochází.

Jsme tady doma. Hismánci v USA
Autor: pixabay.com Jsme tady doma. Hismánci v USA

O půlku menší Mexiko

Texas společně s dalšími teritorii na jihozápadě dnešních USA patřil Mexiku a představoval periferii, kde brzy počty anglosaských protestantských přistěhovalců převýšily počty Mexičanů. Vznikl z toho konflikt, který v roce 1836 skončil odtržením Texasu od Mexika. Součástí poválečné dohody bylo i to, že se Texas nepřipojí k rostoucím Spojeným státům. Taková představa byla ale bláhová a Texas vstoupil do Unie, což vyvolalo válku mezi Mexikem a USA, kterou španělsky mluvící stát prohrál a severoamerická armáda obsadila i jeho hlavní město. Následovaly další území ztráty, které z Mexika ukrojily Arizonu, Kalifornii, Nové Mexiko a části Nevady a Utahu. Mexiko tehdy muselo USA odprodat 50 procent svého území.

Pokud se podíváme na jižní část Spojených států, uvidíme, že mnoho místních názvů pochází ze španělštiny. Španělští conquistadoři se sem dostali a území kolonizovali, ne výrazně (zajímavější byl jih s vyspělými kulturami a početným obyvatelstvem), ale španělská přítomnost je tu jasně doložitelná. Mnozí Hispánci tak mohou vnímat cestu do USA jako návrat do země, o níž kdysi přišli a která do devatenáctého století spadala pod španělskou a následně mexickou vládu.

Od propustné hranice k mokrým zádům

Nicméně nejen dějinnými zvraty se dá vysvětlit přítomnost Hispánců v Severní Americe. Sami Američané často usilovali o užší vazby se španělsky mluvícími státy. V polovině 19. století byla Kuba jednou z posledních španělských kolonií v Americe. Místní elity bohatly díky produkci cukru a mnozí z vlivných představitelů ostrova uvažovali o připojení Kuby k USA ve formě otrokářského státu. Tenhle plán nakonec nevyšel také kvůli porážce otrokářů ve válce Severu proti Jihu. Už tehdy se ale na Floridě ustanovila výrazná kubánská minorita, která zde žije dodnes a ke které se později přidávali další Kubánci utíkající před Castrovým režimem. V devadesátých letech, kdy ostrov čelil ještě výraznějším ekonomickým problémům než obvykle, připlouvali Kubánci k břehům Floridy na podomácku vyrobených lodích a říkalo se jim proto balseros (balsa znamená španělsky vor).

Mexiko zase udržovalo s USA do konce 19. století propustnou hranici. To skončilo až ve chvíli, kdy USA potřebovaly zamezit ilegálnímu příchodu čínských dělníků, kteří se do Spojených států dostávali právě přes jižního souseda. K uzavírání hranic tak nedošlo kvůli samotným Mexičanům. Když pak USA po druhé světové válce potřebovaly lacinou námezdní sílu, našli ji v Mexičanech. Vznikl program Bracero (španělsky nekvalifikovaný dělník), který lákal Mexičany na práci do USA a velkoryse dával víza i rodinným příslušníkům. Zlom přišel s rokem 1982, kdy Mexiko kvůli dluhové krizi zbankrotovalo. Příliv imigrantů se zvýšil, což vedlo až k výstavbě plotu v devadesátých letech. Už dříve se ale objevili převaděči, coyotes (španělsky kojoti), kteří si účtují tisíce dolarů za cestu do USA, a vznikl pojem takzvaných espaldas mojadas (španělsky mokrá záda) označující Mexičany migrující do USA přes řeku Río Bravo, která tvoří část hranice.

Nesmíme zapomenout ani na Portoriko, z nějž emigrace směřuje zejména do New Yorku. Zde je ale situace odlišná, protože karibský ostrov spadá pod správu USA již více než sto let. Portoričani opakovaně migrují mezi svou domovinou a kontinentem.

Rostoucí menšina

Jen 35 procent Hispánců se narodilo mimo území USA. Hispánci tak v tuto chvíli tvoří již pevně usazenou část americké populace, která vlastní přes tři miliony firem. Zároveň se španělština jako hlavní jazyk používá v domácnostech, které obývá zhruba 40 milionů lidí. Tato čísla ukazují, že představa Hispánců jako přivandrovalců, kteří akorát myjí nádobí, v dnešní době neplatí. Ostatně 17 procent amerických vojáků a vojaček je hispánského původu, tedy skoro pětina armády. A nelze zapomínat ani na fakt, že velká část území Spojených států se k Unii připojila na úkor jižního souseda. Odpovídat si na to, kdo je v USA víc doma, nemá smysl. Trump se nicméně bojí karavany několika tisíc lidí, která se v téměř 60 milionech Hispánců snadno ztratí.

Text: Matouš Hartman

Reklama
Reklama