Inukšuk dorazil do Česka. Už jste ho potkali?

Inukšuk (inuksuk) je slovo skandinávského původu znamenající kamennou postavu. Aktuálně jde o nový trend v české krajině. Už jste si postavili svého „inukšuka“?
Umění kamenné rovnováhy  nedaleko Hrubé Vody
Umění kamenné rovnováhy nedaleko Hrubé Vody
Světlana Olejáková
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Původně se kamenné postavičky, často jen „mužíci“ z hromádky kamenů stavěly jako orientační body v krajině, jako „turistické značky“ či jen jednoduché umění. V Krkonoších, například na Svorové hoře, byly podobné stavby ze strany Správy KRNAP vnímány s velikou trpkostí, byť v krajině vypadaly hezky. Ovšem „stavitelé“ nenávratně poškozovali lokálně vzácné přirozené uspořádání kamenů známé jako polygonální půdy.

V Bystřičce

Nedaleko Hrubé vody na Olomoucku stojí v řece Bystřičce desítky malých kamenných „postav“. Vlastně jen naskládaných kamenů na sebe, ale v takových pozicích, které na první pohled popírají gravitaci. Vypadá to, že stačí maličký závan větru nebo o něco silnější náraz vlny a alespoň některé ze staveb se s kamenných třeskem sesunou. Ale neděje se to. Každý kolemjdoucí turista či kolem jedoucí cyklista se zastaví a nejeden z nich vytáhne mobil, aby si tyto bizarní stavbičky vyfotil na památku. 

Landart

Stavění přesně vybalancovaných kamenů proslul zejména Andy Goldsworthy, dnes už ikona v uměleckém oboru, který proslul pod anglickým pojmenováním landart a zatím nemá žádný vhodný český ekvivalent. Stone balancing vyžaduje poměrně velkou dávku trpělivosti, ale mnozí, včetně Michaela Graba, který se tímto uměním živí, jej považují za jistý druh terapie a meditační techniky. Sám M. Graba na svém webu píše, že gravitaci používá jako lepidlo a sebe nazývá umělcem balancování. Nejedná se jen o aktivity jednotlivých umělců, stavění kamenů jeden na druhý se „učí“ na dílnách, a to dokonce i u nás, a tato disciplína našla své uplatnění i na festivalech. Jedním z nich je americký Llano Earth Art Fest.

V toku Bystřičky
Autor: Foto: Topi Pigula V toku Bystřičky

Aby byly jednotlivé kamenné prvky stabilní, obvykle vyžadují alespoň tři kontaktní body podobně, jako tomu je například u fotografického či geodetického zařízení. Obecně platí, že čím blíže budou styčné body u sebe, tím méně bude konstrukce stabilní, byť mnozí tvrdí, že z estetického hlediska je „krásnější“. Samozřejmě může nastat situace, že při pečlivém vyvážení a nalezení přesného bodu těžiště bude stačit bod jediný.

V galerii fotek nabízíme alespoň hrubý nástin toho, jak takové správně vybalancované kameny mohou vypadat.

Text: Topi Pigula

Podívejte se na galerii fotografií Kamenného umění

Reklama
Reklama