Horor vs. realita: Vražedkyně Aileen Wuornos si lítost nezasloužila. Film Zrůda její milenku raději přejmenoval

Slavný film s vynikající Charlize Theron sklidil mnoho ocenění, k rodinám zavražděných mužů byl ale docela krutý a řada diváků ho považuje za manipulativní.
Charlize Theron ve filmu Zrůda je od skutečné vražedkyně k nerozeznání
Charlize Theron ve filmu Zrůda je od skutečné vražedkyně k nerozeznání
Newmarket Films

reklama

Pokud jste hororový thriller Zrůda režisérky Patty Jenkins z roku 2003 viděli, určitě nám dáte za pravdu, že nádherná Charlize Theron v něm byla k nepoznání. Aby také ne; kvůli roli přibrala 13 kilo a jedla nezdravá jídla, aby se jí zhoršila pleť. Herečka navíc odvedla naprosto přesvědčivý až fascinující výkon, za který dostala celkem 15 různých ocenění.

Právě to, jak dobře postavu sériové vražedkyně Aileen Wuornos zahrála, ale v myslích diváků zcela smazalo rozdíly mezi filmem a skutečností, na níž je postavený. A zatímco Wuornos tvůrci vylíčili s velkým pochopením, její oběti zůstaly jen jakýmisi karikaturami.

Příšerné dětství 

Je ale pravda, že okolnosti, ve kterých Aileen Wuornos vyrůstala, byly hororem samy o sobě. Autority v jejím případě naprosto selhaly, když ji i jejího bratra, se kterým měla mimochodem incestní vztah, adoptovali prarodiče alkoholici. Vlastní dědeček ji bil, sexuálně zneužíval a „půjčoval“ svým kamarádům. Následkem jednoho z těchto znásilnění otěhotněla. V době porodu jí bylo jen 14 let a dítě dala k adopci.

V 15 letech odešla ze školy a děd ji vyhodil z domu. Od té doby až do svého zatčení se živila prostitucí. O tom, že by si, jako ve filmu, zkoušela najít jiné zaměstnání a svůj život změnit, ale žádné důkazy neexistují. Sexuální služby navíc nabízela už v jedenácti letech na základní škole výměnou za cigarety, drogy a alkohol.

Její život je jeden záznam v trestním rejstříku za druhým. V osmnácti ji zatkli za řízení pod vlivem a za to, že střílela z jedoucího auta. Ve dvaceti se stopem dostala na Floridu, kde se vdala za 69letého prezidenta jachtařského klubu Lewise Fella. Manželství ale trvalo jen pár týdnů, neboť Aileen svého manžela zmlátila jeho vlastní holí. Fell jí nechal soudem udělit zákaz přibližování a nechal manželství anulovat. Krátce nato ji zatkli, protože hodila po barmanovi kulečníkovou kouli a trefila ho do hlavy.

Milostný poměr se ženou, které filmaři změnili jméno 

Ve vězení byla následně ještě několikrát: Za krádež auta, ozbrojenou loupež… a v roce 1986, ve svých třiceti letech, dokonce poprvé ohrožovala svého kunčofta střelnou zbraní a chtěla po něm 200 dolarů. Zhruba tehdy potkala Tyriu Moore, se kterou měla poměr a milovala ji až do své popravy.

Jakou roli sehrála Moore v následujících vraždách, není úplně jasné. Aileen každopádně tvrdila, že všechny zločiny spáchala sama a Moore ji nakonec pomáhala i usvědčit, aby sama unikla vyšetřování. Našel se totiž svědek, který viděl, jak se obě ženy zbavují auta pětašedesátiletého Petera Siemse, v pořadí čtvrté oběti. Možná kvůli tomu se tvůrci filmu rozhodli nepouštět se na tenký led a postavě Aileeniny milenky, kterou hraje Christina Ricci, změnili jméno a pojali ji daleko víc po svém.

Wuornos střílela vždy několikrát

První ze svých sedmi obětí Aileen zabila v roce 1990. U soudu vypověděla, že ji jedenapadesátiletý Richard Mallory zbil a znásilnil, proto ho zastřelila. Jestli ji Mallory skutečně napadl, nešlo prokázat, muž měl ale záznam v trestním rejstříku: byl ve vězení právě za znásilnění. Ve filmu ke znásilnění každopádně dojde a tato silná scéna slouží divákům jako motivace, aby se pokusili do nitra postavy vžít a lépe tak rozuměli, proč vraždí.

Skutečnost ale nebyla tak růžová. Vraždy byly brutální, Wuornos vždy střílela hned několikrát, třeba i šestkrát nebo devětkrát, své oběti okrádala a jedno z těl se ani nenašlo.

Nicméně herecký projev Charlize Theron byl tak dokonalý, že diváci mnohdy i skutečnou Wuornos začali vnímat spíš jako oběť a její činy omlouvali. Tomu napomáhal i fakt, že téměř všechny filmové oběti působí vyloženě nepříjemně, nesympaticky, až odporně; ve skutečnosti přitom u některých není ani jasné, jestli po Wuornos vůbec chtěli sexuální služby, nebo si je jen vytipovala. Rodiny zavražděných mužů proto film velmi rozrušil.

Ti muži měli manželky, dcery, bratry, syny, přátele,“ vyjmenoval John Tanner, který v případu působil jako žalobce. „Každý, kdo ten film viděl, z něj odešel s pocitem, že aspoň někteří ze zavražděných si zasloužili smrt a že ona jednala v obraně. To je ale lež.“ „Ten film ji vykreslil jako oběť. Ale to ona není. Můj bratr je obětí,“ ozvala se například jedna z příbuzných. A rozhodně nebyla sama.

Wuornos nakonec odsoudili jen za šest vražd. Tělo zmíněného Petera Siemse, díky jehož autu se povedlo ji i Mooreovou vyšetřovatelům vytipovat jako podezřelé, se nikdy nenašlo. I tak to ale stačilo na trest smrti. Popravili ji injekcí rok před premiérou filmu Zrůda v roce 2002. 

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama