Horor vs. realita: Paranormální jevy z filmu Veronika byly potvrzeny policií. Jaká muka dívka skutečně prožila?

Dívka, která si ve škole hrála se spiritistickou tabulkou, zažila v následujících měsících nepředstavitelné bolesti a stavy.
Film Veronika inspiroval skutečný případ potvrzený policií
Film Veronika inspiroval skutečný případ potvrzený policií
Sony Pictures

reklama

Horor španělského režiséra Paca Plaza s celkem nevinným názvem Veronika začíná tísňovým voláním a končí policejní zprávou. Texty na obrazovce uvádějí specifické adresy, časy, data, dokonce jmenují i madridskou policejní stanici, která hovor přijala. Samotný příběh se odvíjí od událostí, které se údajně staly o tři dny dříve: Dospívající Veronika ve škole uspořádala seanci s deskou na vyvolávání duchů, s níž se snažila přivolat svého mrtvého otce. Místo něj ale přišla daleko hrozivější bytost, která ji následovala až domů.

Policejní zpráva je skutečná

Policejní zpráva ukázaná ve filmu je reálná a jedná se o první případ ve Španělsku, kdy tamní policisté uvedli v protokolu, že zaznamenali nějaké paranormální události. Tvůrci snímku si dokonce dali záležet, aby reálie seděly, protože se dají najít i na internetu; co se samotného příběhu týče, tam už si samozřejmě mnohé přibarvili. Ale zatímco režisér a scenárista Paco Plaza nabízí divákovi démona, reálné okolnosti se uspokojivě vysvětlit nikdy nepovedlo.

Dívka, které se všechny podivné a nevysvětlitelné věci týkají, se nejmenovala Veronika, ale Estefanía Gutiérrez Lázaro. Spolu se svou rodinou žila v roce 1990 v Madridu na adrese Calle Luís Marín 8. A skutečně si do katolické školy přinesla desku na vyvolávání duchů a se spolužačkami si s ní hrála. Přistihla je u toho jedna z vyučujících jeptišek, tabulku jim zabavila a před očima rozbila.

Spolužačky následně tvrdily, že ze zničené desky vystoupal jakýsi dým a dívka ho vdechla. Začaly o tom ale mluvit až o pár týdnů později, když Estefanía onemocněla, takže se na pravdivost jejich tvrzení nedá úplně spoléhat. Estefanía prý trpěla nespavostí, epileptickými záchvaty a halucinacemi, při kterých vídala postavy bez tváře, které ji žádaly, aby šla s nimi. Rodiče ji samozřejmě vzali několikrát do nemocnice, ale doktoři nezjistili vůbec nic zvláštního. 13. července 1991 Estefanía v jednom ze záchvatů napadla svou mladší sestru a hned další den upadla do kataleptického stavu. V kómatu ji převezli do nemocnice, kde ještě té noci zemřela bez toho, aniž by doktoři určili příčinu smrti.

Odklon od reality

Asi nejcitelnější rozdíl mezi skutečností a filmem tkví v tom, že události, které jsou zanesené v policejním protokolu, vlastně s Estefaníinou podezřelou smrtí na první pohled nijak nesouvisejí. Dokonce se odehrály více než rok po nevysvětlené tragédii. Tím, kdo je spojil, byla dívčina matka. Ta tvrdila, že se v rodinném domě po dívčině úmrtí děly nanejvýš podivné věci; často prý z prázdných pokojů slýchala Estefaníin hlas a smích neznámého starého muže. Sklo praskalo, předměty se pohybovaly samy od sebe a jak samotná matka, tak její dvě další žijící dcery cítily během noci neznámé doteky. 

Té noci, kdy zoufalí Gutiérrezovi přivolat policii, prý vše vyeskalovalo do neúnosných mezí. Psal se 27. listopad 1993 a na tísňové volání zareagoval policejní inspektor José Negri. Se svým týmem přijel na místo a našel vyděšené rodiče s dětmi stát v dešti před domem. Dva z policistů s rodinou zůstali a vyslechli si, co poslední dny její členové prožívali, ostatní se vydali dovnitř.

Policejní zpráva hovoří například o dveřích skříně, které se prudce rozevíraly navzdory tomu, že je policisté pečlivě zamkli poté, co jednoho z nich málem praštily do tváře. Z balkonu se ozývaly podivné hlasité zvuky, přestože byl prázdný. Na nočním stolku se podle policejního záznamu v průběhu domovní prohlídky zformoval jakýsi hnědý sliz a v koupelně policisté ucítili zcela nevysvětlitelný závan chladu. Zpráva mluví také o krucifixu, který vyšetřovatelé našli na zemi. Byl utržený z dřevěného rámu a na zdi, kde původně visel, byly vidět tři škrábance od nehtů.

Žádné rozuzlení

Krátce poté se Gutiérrezovi odstěhovali. Nový majitel už žádné problémy a nevysvětlitelné incidenty nezaznamenal. Případ ve Španělsku dodnes vzbuzuje mezi milovníky paranormálních událostí senzaci, a to hlavně proto, že jeho pravdivost potvrdili sami madridští policisté.

Příběh má samozřejmě části, které se nedají ověřit; patří mezi ně i vyjádření Estefaníiny matky o tom, že se podobné věci začaly dít ihned po dívčině smrti. Policisté každopádně matku podrobili psychiatrickému vyšetření a výsledkem bylo odhalení emoční nestability, úzkostí, a dokonce až chorobné touhy po pozornosti. Nebylo by proto divu, kdyby si leccos „přibarvila“. 

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama