Horor vs. realita: Démonická vražda z filmu V zajetí démonů 3 se skutečně stala. Jak případ dopadl?

Filmová série V zajetí démonů děsí diváky po celém světě svým napojením na skutečné události. Nejnovější třetí část zpracovává slavný soudní případ, při kterém vrah tvrdil, že ho k činu donutil démon.
Ed a Lorraine Warrenovi v hereckém podání Patricka Wilsona a Very Farmigy
Ed a Lorraine Warrenovi v hereckém podání Patricka Wilsona a Very Farmigy
Warner Bros.

reklama

První dva snímky z hororové série V zajetí démonů od režiséra Jamese Wana patří mezi uznávanou moderní klasiku a řadu diváků úspěšně děsí hlavně svým napojením na skutečné paranormální případy manželů Eda a Lorraine Warrenových. Třetí film, který natočil méně známý Michael Chaves, opět vychází z reálných událostí, když se zaměřuje na případ vraždy, která měla být způsobena posednutím mladého muže. 

Soudní proces, který můžete vidět v upoutávce výše a který je středobodem filmového příběhu, se doopravdy odehrál v roce 1981. Tehdy devatenáctiletý vrah Arne Cheyenne Johnson v soudní síni odmítal svou vinu na krvavém činu s odůvodněním, že jeho tělo posedl démon. Na případu je zajímavý rovněž fakt, že soudnímu přelíčení skutečně předcházely podivné události. 

Démon v těle malého chlapce

Vše začalo v létě 1980, kdy se 11letý David Glatzel, bratr Arneho snoubenky Debbie Glatzelové, začal chovat velmi podivně. Několikrát tvrdil, že se setkal s jakýmsi starým mužem, který se mu vysmíval, přičemž tato údajná setkání měla být stále častější a násilnější. David dokonce mnohdy hystericky plakal a popisoval muže s černýma očima, úzkou tváří a zvířecími rysy v podobě špičatých zubů, rohů či kopyt. 

Arne v tu dobu žil s Davidem a snoubenkou u jejich rodičů a snažil se být nápomocný. Davidův stav se však postupně zhoršoval. „Kopal, kousal, plival, klel,“ uvedl jeden ze členů rodiny. „Občas se choval jako by ho někdo škrtil. Když se snažil ty neviditelné ruce setřást, jako by ho nějaká síla ohnula jako hadrového panáka.“ Glatzelovi proto kontaktovali Eda a Lorraine Warrenovy, paranormální odborníky, kteří měli tou dobou se záhadnými událostmi a jevy řadu zkušeností a nesli s sebou i velmi slušnou reputaci.

První vražda v historii města  

Jakmile Warrenovi dokončili vyšetřování, sdělili rodině, že je podle nich David zcela jistě posedlý démonem. Potvrdila to i šestice katolických kněží, kteří se na následujících pokusech o vymítání podíleli. Davida rovněž vyšetřoval psychiatr, ten však došel k závěru, že má jedenáctiletý hoch jen poruchu učení. Podle pozdějších tvrzení Eda s Lorraine chlapec během vymítání démona levitoval, klel, a dokonce i přestával dýchat. Také údajně předpověděl vraždu, kterou tehdy přítomný Arne Cheyenne Johnson nakonec spáchal. Nedlouho poté, v říjnu 1980, Arnemu podle svědků při jednom z Davidových záchvatů definitivně ujely nervy a vykřikl: „Vezmi si mě a nech mého malého kamaráda už na pokoji!“ Brzy po této události se Arne s Debbie z domu odstěhovali.

O několik měsíců později, 16. února 1981, Johnson ohlásil, že je nemocný a nemůže přijít do práce. Místo toho se připojil ke své snoubence, její sestře a sestřenici v útulku, ve kterém Debbie pracovala spolu se čtyřicetiletým Alanem Bonem, který byl zároveň domácím mladého páru. Bono prý pil a strhla se hádka, kterou Arne ukončil tak, že se na muže s vrčením vrhl a ubodal ho nožem. Byla to první vražda v historii města Brookfield v americkém Connecticutu.

Soudce nenašel pochopení

Hned druhý den přišla na místní policejní stanici Lorraine Warren a tvrdila, že byl Arne během vraždy posedlý démonem, čehož se obratem chytila média. Johnsonův právník, Martin Minnella, obdržel desítky telefonátů z celého světa a sám dokonce letěl do Británie konzultovat případ se dvěma právníky, kteří řešili podobné případy, ačkoli se žádný z nich nedostal k soudu. Ke spolupráci nutil i kněze, kteří se podíleli na exorcismech mladého Davida.

Soudce Robert Callahan ale všechny tyto snahy o obhajobu shodil ze stolu ihned po začátku řízení 28. října roku 1981. Obhajobě řekl, že důkazy považuje za irelevantní a nevědecké a argumentovat démonickou posedlostí Arneho právníkovi nedovolil.

Obhajoba proto změnila strategii a cílila na vraždu v sebeobraně. Johnson od soudu o měsíc později odešel vinen vraždou prvního stupně, když byl odsouzen k 10 až 20 letům vězení.  

Obvinění z manipulace

Případ pochopitelně přilákal mnoho pozornosti a snímek V zajetí démonů 3 není první dílo, které o něm vzniklo. Kromě televizního filmu Démonická vražda publikoval Gerald Brittle s vydatnou pomocí Lorraine Warren knihu Ďábel v Connecticutu. V roce 2006, když se chystalo druhé vydání, ale autory kvůli domnělému porušení práv na soukromí žaloval kdysi údajně posedlý David a jeho starší bratr Carl. Ten navíc tvrdil, že celý příběh o posednutí démonem byl smyšlený a David trpí duševní poruchou, která se mu tehdy zhoršila a z níž se později zotavil. Warrenovy dokonce obvinil z toho, že rodinou manipulovali.

Nebyli jsme to přece jen já a Ed, kdo tvrdil, že je David posedlý,“ vyjádřila se ke kauze v roce 2006 Lorraine Warren. „Byla s námi zajedno smetánka katolické církve a existuje o tom neuvěřitelné množství dokumentace. Proč s něčím takovým Carl přichází po dvaceti letech? Co za tím je? Netuším.“

David se skutečně později ze svých problémů zcela zotavil. Arne Johnson si ještě během pobytu ve vězení vzal Debbie za ženu a místo původních deseti let strávil za mřížemi jen pět, když mu na svobodu pomohlo vzorné chování během výkonu trestu. Arne a Debbie jsou dodnes spolu.

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama