5. června 2021 00:04

Horor vs. realita: Osvícení vzniklo ze snu o vraždící hadici. Proč filmaři odmítli natáčení v původním hotelu?

Hororová klasika Osvícení dodnes děsí filmové fanoušky po celém světě. Málokdo ale ví, co slavný horor podle předlohy Stephena Kinga inspirovalo.

Pokud patříte mezi fanoušky hororových psychothrillerů, neříkejte, že si při pobytu v neznámém hotelu pokaždé alespoň nevzpomenete na děsivý film režiséra Stanleyho Kubricka Osvícení. Snímek s naprosto dokonalým Jackem Nicholsonem v hlavní roli úspěšně děsí diváky už od roku 1980. A podobně je na tom i jeho o tři roky mladší knižní předloha amerického mistra hororu Stephena Kinga.

Ale to, co v knize i filmu na diváka působí nejsilněji a nejtísnivěji, nejsou lidé, nýbrž kulisy. Je to děsivá atmosféra opuštěného starého ubytovacího zařízení, jeho nekonečně dlouhé chodby, obří haly, kde se rozléhá každý vzdech letité budovy a i lehký vánek působí jako sten ze záhrobí. A právě tak by se dal popsat hotel Stanley v americkém Coloradu, kde se celý příběh zrodil.

Děsivá noc v pokoji 217

Stačila na to jediná noc na konci podzimu roku 1974. Hotel Stanley měl za sebou pár těžkých let a chátral. Budova navíc zavírala na zimní sezonu a Stephen King a jeho manželka tak byli jedinými hosty, kteří se v obřím hotelu toho dne ubytovali. Personál jim proto nabídl pokoj 217, což bylo prezidentské apartmá. Stejné číslo má i pokoj, který hraje jednu z hlavních rolí v Kingově knize.

Kinga opuštěné prostory hotelu fascinovaly. Prošel si ho celý a od personálu si vyslechl jeho historii a vyprávění o podivných věcech, které v něm hosté zažili. Strašit v něm údajně začalo v roce 1940, kdy zemřel jeho zakladatel F. O. Stanley. Hosté personálu svatosvatě přísahali, že starého pána potkali na recepci nebo v jídelně, ačkoli byl už několik let po smrti. V prázdných chodbách prý také slýchali klavír, na který hrávala jeho žena Flora.

O pár let později se ke dvojici přidala ještě místní pokojská Elizabeth Wilsonová. Ta v hotelu pracovala skoro celý život, dokonce i po tragédii, která ji tam postihla v roce 1920. Únik plynu vedl k explozi, která dočista zdemolovala jeden z pokojů. Schválně, tipnete si který? Ano, byl to pokoj 217. Elizabeth výbuch málem zabil, přesto se do hotelu vrátila a pracovala tam až do své smrti v krásném věku 90 let.

Historie hotelu není nijak děsivá

Nedlouho poté začali hoteloví hosté hlásit různé podivné události. Nesezdané páry od sebe v průběhu noci odtahovaly neznámé síly. Mladí pánové občas ráno nalezli své věci spakované v tašce a vystrčené za dveřmi. V noci hosty rušil zvuk vysavače... A pak už se strašidelné historky nabalovaly jedna na druhou. Návštěvníci vídali stíny postav, slýchali různé hlasy a dětský smích. Spoustu historek zřejmě ovlivnila místní fauna, jelikož z řevu coloradského jelena wapiti opravdu tuhne krev v žilách.

Personál zaujatému Kingovi nedokázal vysvětlit, proč se v hotelu údajným duchům tolik líbí. Kromě už zmíněného výbuchu se tam žádná tragédie nestala a mrtvých tam neměli víc než v jakémkoli jiném hotelu.

Děsivý sen základem mrazivého hororu

Jestli Kinga ovlivnilo vyprávění o paranormálních jevech, nebo děsivé prostory, se už nikdy nedozvíme. Té noci, kterou v apartmá číslo 217 v hotelu Stanley strávil, se mu ale zdál příšerný sen. Jeho vyděšený tříletý syn v něm utíkal po nekonečném hotelovém koridoru a za ním se hnala oživlá požární hadice, která ho chtěla zabít.

King se probudil s výkřikem a úplně propocený. Šel si na balkon dát cigaretu a než nedopalek uhasil v popelníku, měl už v hlavě kostru svého budoucího bestselleru.

Filmová adaptace se ve Stanleym každopádně nenatáčela, režiséru Kubrickovi prý připadal málo strašidelný. A majitelé hotelu Ahwahnee, který nakonec Kubrick v Osvícení použil, měli strach, aby se budoucí hosté chtěli v čísle 217 vůbec ubytovat. Režiséra proto tlačili, aby použil neexistující numero. Vtipné je, že se prý u nich v čísle 217 od filmové premiéry dveře netrhnou.

Paradoxem rovněž je, že právě Osvícení hotel Stanley zachránilo. Od chvíle, kdy v roce 1977 kniha vyšla, je o hotel (jak můžete vidět na fotografiích výše) obrovský zájem, samozřejmě hlavně z řad milovníků paranormálních jevů. Kubrick v něm sice točit odmítl, můžete si jej ale prohlédnout ve filmu Blbý a blbější z roku 1994. Říká se, že Jim Carrey, který hrál ve snímku hlavní roli, se v hotelovém apartmá 217 rovněž ubytoval. Údajně z něj ovšem prchnul uprostřed noci. Že by taky slyšel řev jelena wapiti?

Klára Ochmanová

redaktorka FTV Prima

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom